St John Greene Knihy

Mámě dvou malých synů před několika lety zjistili rakovinu v pokročilém stadiu a ona věděla, že se nemůže vyléčit. Když tušila, že smrt se blíží, začala s pomocí manžela sepisovat rady a pokyny, jimiž se po jejím odchodu mají řídit, a nazvala je Mámin seznam. Je v něm vypsané krok za krokem všechno, na co táta nemá při výchově synů zapomenout, co by měli kluci dodržovat a jak si máma představuje, že mají žít bez ní. Psala to jednak proto, aby se manžel necítil po její smrti tak sám a věděl si rady, ale také proto, aby na ni kluci nezapomněli a aby na ně mohla dál působit, a tím se také vyrovnávala se smrtí. O Mámině seznamu se pak dozvěděl místní tisk a po velkém ohlasu v celonárodních anglických médiích se táta rozhodl, že celý příběh převypráví. Velmi dojemné čtení, prosté, věcné a v závěru i nadějeplné.

The first balanced academic study to analyse the entirety of George W. Bush's presidency, as well as the administration's response to 9/11 and the subsequent 'War on Terror'. In so doing, John Robert Greene argues that the judgment of most scholars has been made in haste and without the benefit... číst celé

Goes beyond the cliches of the '60s and synthesizes thirty years of research, writing, and teaching on one of the most turbulent decades of the twentieth century. It sketches the well-known players of the period, bringing each to life with subtle detail; introduces readers to lesser-known... číst celé

W 2005 roku Kate Greene zachorowała na raka. Miała trzydzieści siedem lat. Mimo podjęcia natychmiastowego leczenia, usunięcia piersi, ostrej, wyniszczającej radio- i chemioterapii, nastąpiły liczne przerzuty. 'Pewnej nocy naprawdę się przeraziła, że nie dożyje do rana. Postanowiła spisać dla mnie i dla synków swoją listę życzeń. Skończyła ją pisać o czwartej nad ranem'. Lista zawiera sto rzeczy, które mąż ma zrobić, żeby wychować synów na dobrych ludzi, instrukcje, czego ma nie robić, jej nadzieje wobec synków, czteroletniego Finna i sześcioletniego Reeda. Prosta szczera opowieść męża Kate jest jak dziennik. Dobrze napisany, autentyczny i optymistyczny zarazem. Dający otuchę. Pokazuje też, jak poradzić sobie z bólem i osamotnieniem.