Jan Paulas Knihy

Známý duchovní autor, karmelitán P. Vojtěch Kodet v obsáhlém knižním rozhovoru líčí svůj životní příběh. Postupně poznáváme jeho předky, dědečka, který prošel ruským zajetím, otce, bývalého politického vězně, a další členy rodiny. P. Kodet vzpomíná na dětství na venkově, hledání životní cesty, poměry v litoměřickém semináři, kněžské štace i sledování ze strany StB, obnovu kláštera v Kostelním Vydří nebo na svou službu exorcisty. V otevřeném dialogu líčí i nelehká období života a otevírá témata, která jsou pro něj důležitá: víra jako osobní vztah, odpuštění, uzdravení, umění rozlišování nebo život s Božím slovem. Své životní ohlédnutí rámuje také bohatou fotopřílohou a krátkými úvahami – monology.

Bohumil Vít Tajovský v rozhovoru s Alešem Palánem a Janem Paulasem. Rozhovory s želivským opatem Bohumilem Vítem Tajovským Člověk musí hořeti vycházejí v tomto svazku ve druhém vydání. První vydání vyšlo v roce 2001 v nakladatelství Torst a bylo doplněno dokumentační přílohou ÚDV o „Akci K“ a osobními vzpomínkami na Víta Tajovského z pera Ivana Medka, Luboše Hrušky, Antonína Bradny, Zdeňka Rotrekla, Jaroslava Meda, Jiřího Reynka a dalších. Aktuální vydání odstraňuje některé chyby a nepřesnosti ve vlastním textu rozhovoru a vychází s novým obrazovým doprovodem. Různé verze opatského znaku B. V. Tajovského vytvořil výtvarník Zdirad Čech. Autory fotografického cyklu z Želiva jsou Alena Dvořáková a Viktor Fischer; některé další snímky dodali Pavel Dias a Evžen Sobek. Samotný rozhovor vznikal od dubna 1998 do srpna 1999 při návštěvách Aleše Palána a Jana Paulase na Želivě. Autoři nahráli zhruba šedesát hodin zvukového záznamu, který pak přepsali, upravili a strukturovali. Závěrečné znění rozhovoru B. V. Tajovský autorizoval; prvního vydání knihy se však už nedočkal. Název titulu je převzat z básně Jana Zábrany, která vyšla ve výboru Jistota nejhoršího. Předmluvu k prvnímu (i nynějšímu druhému) vydání namluvil Tajovského přítel Anastáz Opasek týden před svou smrtí; autorizovat ji však už nestačil. Dík za redakčí práci na prvním vydání knihy patří Šárce Grauové.

v rozhovoru s Janem Paulasem. Stovky odborných článků, desítky zasvěcených publikací - tak vypadá literární dílo kardinála Tomáše Špidlíka. Teprve nyní se ale otec Špidlík rozhodl mluvit také o svém osobním životě. V knize rozhovorů Duše poutníka mu byl partnerem v diskusi zástupce šéfredaktora Katolického týdeníku Jan Paulas. Kniha nás provádí Špidlíkovým životem od dětství v Boskovicích, přes studia v Holandsku, léta v Římě až po jeho jmenování kardinálem. Chybět nemůže pochopitelně ani ohlédnutí za inspirativním teologickým dílem otce kardinála, zaměřeným zejména na východní křesťanství.

Knižní rozhovor s literárním historikem Jaroslavem Medem mapuje nejen jeho životní příběh, ale zejména setkání s jeho osudovou láskou literaturou. Krok za krokem můžeme sledovat, jak blízké soužití se slovem provází Jaroslava Meda od dětství až do dnešní doby. Medovy vzpomínky jsou cenným svědectvím o osobnostech, s nimiž se v životě setkal. V uhrančivém autorově vyprávění před námi vystupují Jakub Deml, Ivan Diviš, Bedřich Fučík, Ladislav Fuks, Josef Istler, Jiří Kolář, Ludvík Kundera, Ludmila Macešková, František Daniel Merth, Věroslav Mertl, Ladislav Novák, Suzanne Renaudová, Václav Renč, Bohuslav Reynek, Ivan Slavík, Josef Suchý, Jaroslav Šerých a další. Knihu lze chápat jako doplnění Medových literárních esejů na rozdíl od odborných prací zde může popustit uzdu pocitům, dojmům, sympatiím či odlehčeným historkám. V neposlední řadě jsou jeho vzpomínky také svědectvím o pohnuté době čtyřicetiletého komunistického panství, v němž byla právě jeho osudová láska tak často znásilňována, falšována a umlčována.

Kdo udával a kdo má na rukou krev? Dramatický příběh jedné rodiny a jejich továrny na malém městečku se osudově změní jedné dubnové noci. Tehdy skončí bezstarostné dětství malé Věrky. Ta je spolu s maminkou hlavní hrdinkou této knížky, jejíž děj se odehrává během dvou totalitních režimů. Kam až lidi dožene strach, pomsta a špatné svědomí, a naopak, jak lze neztratit víru v člověka, spravedlnost i životní naději – i o tom vypráví příběh inspirovaný skutečnými událostmi na českomoravské Vysočině.

Renomovaný psychiatr, pedagog, katolický kněz a esperantista se v rozhovoru s Janem Paulasem ohlíží za svou padesátiletou psychiatrickou praxí. Vzpomíná na dobu studií i začátky své profesní dráhy v dobách ateistického marasmu. Mluví o své konverzi, sleduje proměny naší společnosti po pádu komunismu a nabízí svůj neotřelý pohled i na věci budoucí. Kniha je protkána humornými i méně veselými příběhy z autorova života. Dvojí role psychiatra a duchovního zprostředkovává čtenářům jedinečný pohled na svět zdravých i nemocných, kněží i laiků, zpovědníků a psychoterapeutů, církve i společnosti. Max Kašparů s úlevou vzpomíná na primáře, který nové pacienty vítal slovy: „Blázinec je před branou. U nás je klid a pohoda.“ A v tom je i hlavní přínos této knížky: nejen otevřeně poukazovat na problémy naší roztříštěné společnosti, ale také nabídnout radu, jak dobře žít, abychom se nezbláznili.

Sestra mezi divadlem, médii a pasťákem. Jak může přežít řeholnice v pasťáku? Jak se ošetřuje prezident? Jak hovořit o víře v dnešní době? Jaké to bylo, vstoupit za komunistů do tajné řehole? Může řeholní sestra sledovat MS v hokeji, pít pivo a být aktivní na Facebooku? Nebo dokonce mít v rozhlase svůj pořad a kamarády mezi předními sportovci? Tyto a mnoho další otázky zodpovídá v knižním rozhovoru boromejka Angelika Pintířová. Dotýká se nejen palčivých témat dnešní doby, jako je rozpad rodinných vztahů, dědictví komunismu v nás či výchova delikventní mládeže, ale dává nahlédnout i do svého životního příběhu. Patří do něj šťastné dětství na vesnici, ochotnické divadlo, utajený život řeholnice za komunismu, studium na DAMU, cestování po Sibiři či jízda na koloběžce. Je to příběh řeholnice, které celý život padají z nebe nejrůznější výzvy. A ona je zvedá!

Tento rozhovor vznikl na podnět českého Karmelitánského nakladatelství. Protože byla od samého počátku zamýšlen k publikování v češtině i polštině, byl k rozmlouvání přizván český žurnalista Jan Paulas, redaktor Katolického týdeníku, a z polské strany Cezary Sekalski šéfredaktor katolického měsíčníku pro Obnovu v Duchu svatém List. Přáním nakladatelství i obou novinářů bylo získat rozhovor, který by měl autobiografický charakter, což respondent přijímal na počátku se značným odporem. Nakladatelství se ale na něho obrátilo s touto prosbou právě proto, aby mohlo přiblížit svým čtenářům autora, jehož knihy se na domácím trhu objevují už celou řadu let.

Max Kašparů v rozhovoru s Janem Paulasem; druhé, rozšířené vydání Premonstrátský jáhen, vystudovaný psychiatr a pedagog Max Kašparů vypráví o svém dětství a mládí, o své konverzi, vzpomíná na nesnadné hledání povolání, hovoří o těžké situaci církve v dobách vládnoucího ateismu. Tehdy, za jedné bezesné noci si vybavil dávno zapomenutý verš Františka Halase: „Proti přitažlivosti zemské, do výšky volím pád.“

Vzpomínky na dětství, které neubíhalo. Kniha volně navazuje na titul Hospoda. Autor v první části zachycuje vzpomínky na druhou rodovou větev obchodníků a úředníků na vesnici v době válečné a poválečné. Vyprávění se postupně přesouvá do konce 60. a začátku 70. let, kdy autor v kaleidoskopu úsměvných historek zachycuje své rané dětství za socialismu v jeho šedé každodennosti a rituálech. Nechybí zde ale ani zkušenost dítěte z věřící rodiny a vnímání podivné dvojkolejnosti světa, v němž se jinak mluvilo doma a jinak ve škole či na veřejnosti. Humorné vyprávění má tak i vážné podtóny otázek po naší národní povaze i odvaze. Jak píše autor v úvodu: „V životě snad každého člověka se nacházejí chvíle, kdy jde s otevřeným hledím do životních bitev, velkých i malých, ale i chvíle, kdy svůj život neurčuje a je členem masy. Ale ve své většině jsme aspoň občas na chvíli bojovníci, kdy jsme na sebe hrdí, a jindy jsme zase hněteni a cpáni do formy, která se hodí jiným. Zkrátka jsme chvíli rytíři a chvíli můžeme sloužit i nevědomky jako prejt do něčích jitrnic.“