Peter Kaaij Knihy

Nevyčerpatelnou fabulační vynalézavostí, širokou škálou jazykových a stylistických prostředků i hlavním dějištěm navazuje román, vydaný roku 1977, na gdaňskou trilogii z přelomu 50. a 60. let (Plechový bubínek, Kočka a myš, Psí roky). Gdaňská provincie je tentokrát zasazena do groteskně zcizeného rámce světových dějin od mladší doby kamenné do současnosti. Vypravěč vystupuje v několika vtěleních jako jednající postava všech pojednávaných epoch, jejichž počet odpovídá devíti měsícům prenatálního vývoje jeho syna, zplozeného v přítomné době. Prolínání současného osobního příběhu a vyfabulované historie světa ukazuje nadčasovost hlavního tématu, jímž je věčný, ve všech epochách se opakující zápas principu ženského a mužského, popřípadě odvěká ženská snaha o emancipaci. Zárodkem románu je pohádka bratří Grimmů O rybáři a jeho ženě, ovšem ideově obrácená naruby. Dravý, o majetek a moc usilující mužský princip ztělesňuje pohádková postava mluvící ryby platejse , umělecky využitá na samé hraně možností magického realismu. Současné ideologické spory reprezentuje trefně karikovaný feministický tribunál, který soudí platejse snad za všechny hříchy mužského světa od úsvitu dějin. Zcela vážně je naproti tomu pojat jeden z příběhů současnosti: tehdy ještě nedobojovaný, ale dějinně příkladný zápas polské Solidarity s diktátorským režimem.

Děj povídky se odehrává v roce 1647 poblíž Osnabrücku, kde se právě dojednávají podmínky míru, který vešel do dějin jako mír vestfálský. Námětem je fiktivní setkání sedmnácti německých barokních básníků a spisovatelů, kteří jsou představeni skutečnými jmény i díly, ale jež autor vybavil ze své fantazie povahovými rysy, názory a způsoby jednání a dotvořil je do plných, svérázných literárních postav. Básníci předčítají ze svých děl a v diskusích řeší poetologické problémy i osobní spory a animozity, ale posléze nad tím vším u nich převládne téma války a otázka, do jaké míry může, či zda vůbec má literatura — coby pouhé „krásné zdání“ — zasahovat do reálné politiky. Přítomní literáti se o to alespoň pokusí. — Do tohoto historického obrazu se ovšem nenásilně, nenápadně, ale pro Grassovy současníky snadno rozpoznatelně prolíná lehce ironický obraz známé Skupiny 47, jež se poprvé sešla přesně o 300 let později, těsně po konci války, která byla pro Německo i Evropu ještě ničivější než ta třicetiletá. V tomto prolínání Grass znovu prokazuje svou virtuozní schopnost parodie a parafráze i čtenářsky přitažlivé humorně-vážné hry s fatálními událostmi dějin. Díky své nevyčerpatelné fabulační vynalézavosti, ale také díky mimořádně důkladné znalosti dobových reálií zde Günter Grass podal tak živý, plastický a při vší fantazijnosti tak věrohodný obraz barokní doby, pro jaký bychom v německé poválečné literatuře stěží hledali obdobu.