Radovan Krátký Knihy

Kniha Radovana Krátkého Bubáci s podtitulem Malý přírodopis duchů, přízraků a strašidel vyšla poprvé v roce 1961 a v paměti ji má v této podobě nejedna generace. V lehce rozpustilém duchu – a s pomocí nepřekonatelných ilustrací Miroslava Váši – nám autor přivádí před oči strašidla, přízraky a další roztodivná stvoření, která se zrodila v lidské fantazii. Kromě těch známějších, jako jsou Bazilišek, Bezhlavý jezdec, Diblík, Hejkal, Ježibaba, Klekánice či Meluzína, tu najdeme i Nemodlenku, Zimnici, Škrabinožku a Rýbrcoula. Svérázná encyklopedie, přinášející vyčerpávající přehled strašidel na našem území, je určena nejen pro děti a mládež.

Započínají se Jihočeské pověsti, které se vyprávěly nebo ještě vypravují o starodávných událostech a lidech, jakož i neblahých umrlcích a bílých paních, o hastrmanech a světýlkách, o čertech, skřítcích, ohnivých přízracích a jiných divuplnostech, a to v těch končinách, jež se na jihu Čech rozkládají na východ i na západ od řeky Vltavy, spějící od poledního cípu země k jejímu srdci.

V lehce rozpustilém duchu nám autor přivádí před oči strašidla, přízraky a další roztodivná stvoření, která se zrodila v lidské fantazii. Kromě těch známějších, jako jsou Bazilišek, Bezhlavý jezdec, Diblík, Hejkal, Ježibaba, Klekánice či Meluzína, tu najdeme i Nemodlenku, Zimnici, Škrabinožku a Rýbrcoula.

Autor se při přípravě slovníku argotu starého i nejnovějšího uvolil publikovat jako její předzvěst tuto etudu. Jeho satirická průprava však ovlivnila samotné podání, a tak vznikla půvabná učebnice hantýrky coby řeči vtipné, bohaté a natolik zdravé, že vždy přežila a bohdá přežije všechna jazyková nedochůdčata. Doprovozeno kouzelnými dobovými ilustracemi.

Martilialis čerpal témata svých epigramů z každodenního života a často si vybíral jeho nejhorší podobu. Jeho epigramy jsou často obscénní, některé jsou velmi urážlivé.

Veršované a hojně ilustrované vyprávění o velké svatbě, kterou slavil myšák Myšulín s majitelkou krásných očí Žábou pod hrází třeboňského rybníka.

(Báje, žerty, pohádky a dobrodružné zkazky) ilustrace dokumentární typo / úprava: Pavalová, Olga

Latinsky psané satiry měly od doby středověku do stol. 18. (takový rozsah má náš výbor) zvláště vděčný předmět pro svou útočnost: církev, která se odchýlila od svého poslání náboženského a stala se mocí světskou. Její představitelé, od papeže až po drobné kněžstvo, ve své hrabivosti a lakotě, rozmařilém a nevázaném životě defilují tak zde v nejrůznějších zesměšňujících literárních projevech: parodiích otčenáše či katechismu, dialozích učených i neučených, fiktivních dopisech, útočných verších a j. Vedle hodnotných satir anonymů jako byly na př. "Dopisy tmářů", objevují se ve výboru známá jména: Poggio Braciolini, Ulrich v. Hutten, humanista Erasmus Roterdamský - i náš josefinský Ignác šl. Born.

Monografie mapující linie ženy v kresbách Ota Janečky.

Příběh vypráví o čiperné Sašence, jejích příhodách a trampotách, když spolu se svým psíkem Rekem a kamarádkou Věrou pátrá doma i venku po ztracené panence Jituně.