Radovan Krátký Pořadí knih (chronologicky)

V lehce rozpustilém duchu nám autor přivádí před oči strašidla, přízraky a další roztodivná stvoření, která se zrodila v lidské fantazii. Kromě těch známějších, jako jsou Bazilišek, Bezhlavý jezdec, Diblík, Hejkal, Ježibaba, Klekánice či Meluzína, tu najdeme i Nemodlenku, Zimnici, Škrabinožku a Rýbrcoula.

Kniha Radovana Krátkého Bubáci s podtitulem Malý přírodopis duchů, přízraků a strašidel vyšla poprvé v roce 1961 a v paměti ji má v této podobě nejedna generace. V lehce rozpustilém duchu – a s pomocí nepřekonatelných ilustrací Miroslava Váši – nám autor přivádí před oči strašidla, přízraky a další roztodivná stvoření, která se zrodila v lidské fantazii. Kromě těch známějších, jako jsou Bazilišek, Bezhlavý jezdec, Diblík, Hejkal, Ježibaba, Klekánice či Meluzína, tu najdeme i Nemodlenku, Zimnici, Škrabinožku a Rýbrcoula. Svérázná encyklopedie, přinášející vyčerpávající přehled strašidel na našem území, je určena nejen pro děti a mládež.

Martilialis čerpal témata svých epigramů z každodenního života a často si vybíral jeho nejhorší podobu. Jeho epigramy jsou často obscénní, některé jsou velmi urážlivé.

Lotrovský žaltář: výbor ze středověké vagantské poezie Antologie obsahuje ukázky ze světské latinské středověké poezie z 12. století, jejímiž autory byli nejen vaganti, ale i klerici nebo studenti tehdejších fakult. Všem autorům bylo společné, že psali rozmarné, často i zlomyslné verše, a to nejen pro potěchu posluchačů, ale i s cílem zdiskreditovat nebo zesměšnit nejvyšší vrstvy tehdejší společnosti. Publikace vychází 25 let po smrti jejího editora, který ani v těchto textech nezapře své životní okouzlení literaturou rozpustilou či galantní. Sestavil a přeložil a doslov napsal Radovan Krátký.

Započínají se Jihočeské pověsti, které se vyprávěly nebo ještě vypravují o starodávných událostech a lidech, jakož i neblahých umrlcích a bílých paních, o hastrmanech a světýlkách, o čertech, skřítcích, ohnivých přízracích a jiných divuplnostech, a to v těch končinách, jež se na jihu Čech rozkládají na východ i na západ od řeky Vltavy, spějící od poledního cípu země k jejímu srdci.

Francouzský román, plný ironie, satiry a vtipu, značně připomíná rozmarné prostředí Chevallierových Zvonokos. Bohatá galerie postav a postaviček poskytuje okouzlující přehlídku lidských vášní, slabostí i zálib.

Dvacet pikantních a žertovných příběhů slavného autora italské renesance.

Druhý svazek pětidílného cyklu Malého Dekameronu s podtitulem Obratnosti lásky pokračuje již v započatém vyprávění Boccacciových renesančních příběhů, jejichž půvab dovede zaujmout i dnešní čtenářskou veřejnost. Dvacet rozverných příběhů, jimž naslouchá společnost mladých lidítřetí a čtvrtý den svého pobytu na venkově, kam se uchýlila z Florencie roku 1348 před morovou ránou, vypráví o lidech obratných a úspěšných zejména ve věcech lásky, ale i o těch jejižch láska vzala nešťastný konec.

10 příběhů, které si vypravují občané města Florencie, když utekli do hor před morem. Povídají si příběhy, aby se povzbudili k dalšímu životu, když kolem nich řádí smrtelná choroba. Celkově má Dekameron příběhů 100. Ale další díly nevyšly, ačkoli to byl záměr.

Druhý svazek pětidílného cyklu Malého Dekameronu s podtitulem Obratnosti lásky pokračuje již v započatém vyprávění Boccacciových renesančních příběhů, jejichž půvab dovede zaujmout i dnešní čtenářskou veřejnost. Dvacet rozverných příběhů, jimž naslouchá společnost mladých lidí třetí a čtvrtý den svého pobytu na venkově, kam se uchýlila z Florencie roku 1348 před morovou ránou, vypráví o lidech obratných a úspěšných zejména ve věcech lásky, ale i o těch jejižch láska vzala nešťastný konec.... celý text

Příběhy této knihy pocházejí z různých koutů světa.

Autor zde shromáždil řadu krátkých vyprávění a veselých příběhů, často s rozmarnou milostnou zápletkou, okořenil ji anekdotou či umocnil sentencí. Všechny vyhledal ve starých knihách, archivech a kronikách a nechal promluvit nepřikrášlenou historii, která doplní naše vědomosti ze školních lavic nejednou zajímavostí. 1. vydání.

Se jménem francouzského klasika Octava Mirbeaua (1850—1917) je neodmyslitelně spjat Deník komorné, umělecky nejvyzrálejší a nejopravdovější autorovo dílo, známé u nás ze stejnojmenného Buňuelova filmu s Jeanne Moreauovou v hlavní roli. Román je jadrnou výpovědí pohledné služky Celestíny, jež často střídá své zaměstnavatele a leckdy jim musí sloužit i svým krásným tělem. Je současně i kritikou služebnictva, které okrádá a podvádí své pány a přitom napodobuje jejich způsoby a snaží se dostat na jejich úroveň i za pomoci zločinu nebo spoluúčasti na zločinu, což se „přihodí" i Celestině ...

Monografie mapující linie ženy v kresbách Ota Janečky.

Voltairův Candide vzrušuje čtenáře už přes dvě stě let. Když roku 1759 poprvé vyšel, vzbudil obrovský rozruch a velké pohoršení. Autor se opovážil nastavit současné společnosti zrcadlo, které s jízlivým humorem zobrazilo její zvrácenost. Ve Voltairově satirickém pohledu na uspořádání světa vystupují všechny hodnoty ve své obnaženosti a často jsou prostě postaveny na hlavu. Slavný Candide je v naší knize doplněn několika menšími prózami (Cosi-Saneta aneb Malé zlo pro velké dobrodiní, Bababek a fakíři, O dvou lidech, kteří se navzájem utěšovali, Memnon čili O lidské moudrosti, Jak to na tom světě chodí - Babukovo vidění jím samým popsané), které dokreslují voltairovský portrét světa i portrét jednoho z nejduchaplnějších spisovatelů všech dob.

Výbor z děl francouzských básníků 17. a 18. století (např. Grécourt, La Fontaine, Voltaire, Nogaret, Imbert, Choderlos de Laclos) a ojediněle i 19. století se zaměřuje na rozměrnější básně anekdotického rázu — na básnické povídky, jejichž námětem je rozvernost, milostnost a především duchaplnost. Výbor, který nezahrnuje překlady, nýbrž přebásnění a který navazuje na sbírku Galantní poezie, je knihou půvabnou, veselou a zábavnou. 22-096-70

Autor v 10 příbězích oživuje dávné hitsorie drsných vládců moří, desperátů a lupičů, historie jejich lásek, odvážných kousků, i jejich pohnutých konců.

Populární antologie obsahuje poezii francouzských autorů 17. a 18. století, kteří ve svých verších humorně a s vtipem opěvovali vztah mezi mužem a ženou.

"Lidi v Čechách měli šprťouchlata odjakživa rádi a dovedli se na věci dívat zvesela, což je pořád lepší než koukat jak slzavé údolí. Když v minulém věku odtáhli z Čech Prusové, zaznamenala o nich u Litoměřic nějaká hlava, co jídala vtipnou kaši: Zde leží Prus, / Sněd kozy kus, / až mu z toho pukl nácek. / Pohřben byl na tento plácek. / Holenkové, takový nápis vydá za celé pojednání! V každé zemi měli už od pradávna nějaké město ať už vymyšlené nebo skutečné, jež bylo vzorem pošetilosti a nejapnosti, a v němž žili lidé příkladně praštění. V Čechách měli Kocourkov..." Těmito slovy uvádí autor veselé vyprávění, které se snaží vysvětlit, jak došlo k různým říkačkám, posměškům a písničkám, vážícím se k jednotlivým vesnicím a městům.

Kuriózní diář na rok 1970 sestavený z knih, brožur a rukopisů, z ctihodného tisku i z literárních škvárů, pro pobavení i poučení čtenáře, s možností vlastních záznamů v předtištěných řádcích, se spoustou dobových ilustrací a tisků, Výjimečná kniha v nákladu pouhých 15 tisícvýtisků, kterou sestavil Radovan Krátký a vydal Československý spisovatel v edici HU-SA.

Soubor parodií na někdejší staré lidové kalendáře (např. na kalendáře Pečírkovy, staré Kalendáře rolnické, vojenské) z předválečných a z "předpředválečných" let. Humorná kniha obsahující nezbytné kalendárium, dále horoskopy pro pohlaví mužské i ženské, tabulky osudu, kapitoluo jasnovidectví, literární hádanky, příkladné povídky do života, rady pro domácnost, hry, domalovánky apod.

(Báje, žerty, pohádky a dobrodružné zkazky) ilustrace dokumentární typo / úprava: Pavalová, Olga

Nejnovější a obrázkový egyptsko-persko-chaldejsko-český snář. Sebral, sestavil a návodem opatřil Radovan Krátký, úvod Zdenek Seydl.

Italské město Florencie je zaplaveno vražedným morem. Někteří lidé se zavírají do svých domovů, neboť nemoc se šíří velmi rychle. Jiní měli opačný lék na to, jak se této nemoci vyhnout – užívali si zábavy, hodně pili a žertovali. Lidé po tisících umírali, a tak je na márách nosili hrobaři z drobného lidu a jen málokdy pro nebožtíky někdo truchlil. V té době se v kostele Santa Maria Novella sešlo sedm dam. Autor dle svých slov nechtěl uvádět jejich pravá jména, pojmenoval je tedy: Pampinea, Fiammeta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifilie a Elisa. V kostele se náhodou setkají se třemi mladíky (Pamfineem, Filostratem a Dioneem), které přemluví, aby s nimi odešli z města. Poté se odeberou do jakéhosi sídla. Domluví se, že každý den bude zvolen král či královna a každý den si všichni připraví příběh na dané téma pro ostatní. Každý den je tedy vyprávěno 10 příběhů. Po deset dní přebývají v sídle a jedenáctý se vrátí zpět do Florencie, kde mladíci zanechají dámy v Santa Maria Novelle, na místě, na kterém se s nimi poprvé setkali.

Autor se při přípravě slovníku argotu starého i nejnovějšího uvolil publikovat jako její předzvěst tuto etudu. Jeho satirická průprava však ovlivnila samotné podání, a tak vznikla půvabná učebnice hantýrky coby řeči vtipné, bohaté a natolik zdravé, že vždy přežila a bohdá přežije všechna jazyková nedochůdčata. Doprovozeno kouzelnými dobovými ilustracemi.

Veršované a hojně ilustrované vyprávění o velké svatbě, kterou slavil myšák Myšulín s majitelkou krásných očí Žábou pod hrází třeboňského rybníka.

Pro zasmání a především poučení jsou v knize shromážděny pověry v nejrozmanitějších podobách, které v lidstvu žily a podnes dožívají a využívány k ohlupování lidí sloužily osobním a mocenským cílům, zejména církve.

Souborné dílo politických a společenských pamfletů, básní, karikatur a všemožných dalších provkací.

V rozmarném, přiléhavými ilustracemi ještě podtrženém vyprávění nechá autor spořádaně, v abecedním pořadí před čtenářem defilovat strašidla, přízraky i duchy všeho druhu, jak si je dovedla lidská fantazie vymyslet, i prozrazuje, jak asi k tomu došlo a ukazuje, že jen pošetilec by v ně mohl doopravdy věřit.

Další kniha známého kreslíře, plná obrázku a humoru.

Kaleidoskop pohledů a reportáží z autorovy cesty po Polské lid. rep. Historické exkursy o dějinách polských měst, pověsti a kuriózní příběhy z minulých století se střídají se vzpomínkami na polské hrdinství v odboji proti nacistickým okupantům, s líčením krás Bělověžského pralesai s pohledy na budovatelskou přítomnost.

Italský básník z konce 18. století vychází v tomto významném satirickém díle z bohatých zkušeností vychovatele šlechtických synků. Je sice okouzlen přepychem života šlechty, vysmívá se však prázdnotě, bezcílnosti a parazitismu života mladého šlechtice, jehož zápory porovnává s některými klady a významem práce prostých lidí. Mluví o nespravedlivém rozdělení společnosti na "sprosté a urozené".

Příběh vypráví o čiperné Sašence, jejích příhodách a trampotách, když spolu se svým psíkem Rekem a kamarádkou Věrou pátrá doma i venku po ztracené panence Jituně.

Lodní deník křižníku "Jirka Kačaba", karavely "Santa Maria" a torpedoborce z1+z2/2 . v", v němž je popsána plavba několika mořských vlků z Horních Kráčmeřic a jejich příběhy, které zažili na vodě i na souši.

satirické povídky o nekritickém obdivu k věcem, které ani nepotřebujeme

Mistrovské kolektivní dílo francouzské literatury 40. let minulého století, v němž autoři - Honoré de Balzac, Alfred de Musset, George Sandová, P.J. Stahl a řada dalších, u nás méně známých francouzských spisovatelů - vytvořili velkolepou satiru na poměry své doby. Forma bajky, dovolujícíspojení charakteru zvířete s určitým lidským typem, satirické soudy autorů ještě vyhrotila. Vedle posměšků na kult Napoleonův, vedle hodnocení revoluce 1830, vedle narážek na zahraniční politiku, vedle zesměšňování šovinismu nacházíme tu ostré, na tehdejší dobu překvapivě útočné posměšky na poměry ve vědě, lékařství, soudnictví, literatuře i ve společenském životě. Knihu doprovází více než 300 původních ilustrací vynikajícího francouzského kreslíře a karikaturisty Grandvilla. Editor: Pierre-Jules Hetzel.

Vtipné příhody a satirické verše se posmívají chybám ve veřejném i soukromém životě, které vznikají buď z pozůstatků maloměšťáctví nebo nesprávným pojetím a zkreslením zásad nové společnosti

Latinsky psané satiry měly od doby středověku do stol. 18. (takový rozsah má náš výbor) zvláště vděčný předmět pro svou útočnost: církev, která se odchýlila od svého poslání náboženského a stala se mocí světskou. Její představitelé, od papeže až po drobné kněžstvo, ve své hrabivosti a lakotě, rozmařilém a nevázaném životě defilují tak zde v nejrůznějších zesměšňujících literárních projevech: parodiích otčenáše či katechismu, dialozích učených i neučených, fiktivních dopisech, útočných verších a j. Vedle hodnotných satir anonymů jako byly na př. "Dopisy tmářů", objevují se ve výboru známá jména: Poggio Braciolini, Ulrich v. Hutten, humanista Erasmus Roterdamský - i náš josefinský Ignác šl. Born.

Výbor vyprávění, zvl. renesančních, jimž bylo dáno jméno novelly (v úspornější, anekdotě bližší formě se nazývala facetie) - protivy to dřívější dvorské literatury veršem. Začíná Rusticianem da Pisa a končí ve stol. 17. Sagredem, přinášejíc bohatší výběr z autorů a děl nejproslulejších: ze sbírky Novellino, z Boccacia, Sacchetiho a z Bandella. Tato literatura, psaná prosou v období, kdy po rytíři na jeviště dějin vstupuje měšťan, bankéř a obchodník, podává se zde v přehledném obraze a ukazuje, jak se novella dostala přes pozůstatky rytířského vyprávění se starými hrdiny k hrdinům, přiměřeným měšťanstvu, jak zachycovala současný život a jak se snažila otázky tohoto života řešit. Vděčným námětem jejího posměchu byly zlořády a lehkomyslný život kněží, o čemž podává doklady i náš výbor.

Román zachycující historii fiktivního Ostrova Tučňáků aneb parodie na dějiny Francie od počátku zrodu až po apokalyptický závěr. Na začátku autor líčí jednoduché příběhy, strukturou a ději připomínající báje a pověsti, kdy lidé věřili všemu a byli o tom pevně přesvědčeni. V průběhu knihy však Anatole France přechází přes „středověk“ až po moderní svět jeho doby, kde se zaměřuje na velkou aféru soudobé Francie, nad kterou se snaží polemizovat právě prostřednictvím fiktivního světa Tučňáků. Svazek označen edič. dvojčíslem 30-31.

Stále aktuální nadčasová kousavá satira nevzdělanosti a bláhového optimismu. Próza, ve které autor kritizuje filozofii nekritického optimistického chování. Candide je románem nebo spíše filosofickou povídkou, v níž autor popisuje neutuchající lásku, rozličná utrpení, jež prožívají hlavní postavy příběhu během svých pestrých dobrodružných životů, kritizuje rovněž společenské hodnoty, založené na zlodějství, a optimismus, jenž je v díle propagován filosofem Panglosem, přesvědčeným, že vše je zařízeno dobře, i když se nám daří špatně, a vyzdvihuje práci, jež je vysvobozením člověka od všech útrap společnosti a díky níž se stává život alespoň trochu snesitelným.... celý text

Historická novela z doby vlády Václava IV. popisuje boj Čechů s cizozemci o pražskou univerzitu. Napsáním této povídky si Tyl kladl za cíl sjednotit Čechy.