Filip Wittlich Pořadí knih

Letos slaví britská ambasáda sto let svého trvání v Praze. Sídlí od počátku v krásné budově Thunovského paláce na Malé Straně. K paláci patří i zahrada v anglickém stylu. Kniha prostřednictvím barevných fotografií přibližuje krásu interiérů ambasády (renesanční sál, žlutý salon) i detaily jejího zařízení (orientální vázy, starožitné hodiny, cenné obrazy). Nechybí ani snímky ze zahrady s kašnou.

Metodika maximalizace reálného využití informací poskytovaných historickým fotografickým materiálem jako solitérní památkou a v kontextu používaných databázovýc systémů evidence pro prohloubení určení a poznání zobrazeného v každodennípraxi při identifikaci osob, míst, ateliérů apod.

Obsáhlá fotografická publikace věnující se architektuře a geniu loci Pražského hradu.

Fotografická publikace Herberta Slavíka představuje Kramářovu vilu jako sídlo českých premiérů, pojednává o výstavbě vily a jejím novodobém využití.

Fotografie - přímý svědek?!, kterou napsal Filip Wittlich, představuje mezioborové téma, formulované především dějinami umění, nověji vizuálními studii. Oproti tradičním obrazům, tedy malbám, kresbám nebo rytinám, tvoří fotografie díky své provázanosti s reálnou předlohou zvláštní skupinu ikonografických pramenů, vyžadující vlastní typologické třídění a specifické kritické a interpretační přístupy

Fotografická publikace představuje interiéry a exteriéry čtyř budov, které v současnosti slouží potřebám české vlády. Doprovodný text mapující historii těchto budov je v českém a anglickém jazyce. Reprezentativní publikace, která vychází u příležitosti devadesátého výročí vzniku Československa, obsahuje celkem přes 300 fotografií budov, které v minulosti nebyly přístupné veřejnosti a dosud nebylo takové množství jejich fotografií publikováno. Fotografie se zaměřují na celkový pohled i na detaily. Autorem většiny barevných fotografií je H. Slavík. Dobové černobílé fotografie, většinou od neznámých autorů, pocházejí z archivů a muzeí. Nejobsáhleji je zpracován text o Strakově akademii.

Koncem 18. století pod vlivem osvícenství ženy odložily korzety a krinolíny a zaštítěny všeobecným ohlasem antické kultury zvolily pohodlné, téměř reformní oděvy. Měšťanský biedermeier přivedl středoevropské ženy z "antického" výletu zpět k rodinným krbům a k tradiční módě zdůrazňující ženské půvaby a mateřské city. Přirozený vývoj módní linie od biedermeieru ke stylu druhého rokoka přerušily revoluční události roku 1848, ve kterých české ženy prokazovaly značnou vlasteneckou angažovanost i nošením specifického národního oděvu. S druhou polovinou století však již rychle kráčejí do nového období, zpět ke krinolíně, k záplavě krajek a k luxusním materiálům nostalgicky připomínajícím hravý styl původního rokoka. Text doprovázejí fotografie oděvů a doplňků ze sbírek UPM, kresby dámských oděvů z unikátního skicáře, ukázky z pražských módních časopisů, včetně jednoho z prvních evropských módních časopisů vydávaného v Praze v letech 1787–1788, dále daguerrotypie, fotografie i střihové přílohy. Texty předních odborníků a bohatá dokumentace představují další kamínek do mozaiky české módní tvorby v mezinárodním kontextu.