Slovinci, usazení mezi východním předhůřím Alp a Terstským zálivem, jsou nejmenším slovanským národem. Češi k nim zaujímali odjakživa velmi přátelský vztah, což bylo jistě zapříčiněno skutečností, že jsme společně úpěli v "žaláři národů" - habsburské monarchii, po roce 1866 v její předlitavské části. Jinak jsou dějinySlovinců pozoruhodné nejen svou délkou, za starověku bylo území dnešního Slovinska integrální součástí antické civilizace, ale také skutečnost , že nikdy neměli vlastní státní (či aspoň správní ) celek. Slovinci obývali několik středověkých regionů (Štýrsko, Korutany, Vindická marka, Gorice a Hradištko a nakonec "nejslovinštější" z nich Kraňskou marku), které se postupně do 16. století staly součástí habsburské "podunajské monarchie". Teprve její rozpad dal Slovincům aspoň zdání samostatnosti, to když se stali součástí Jugoslávie. V té komunistické po roce 1945 dokonce vznikla "federativní republika Slovinsko", nejzápadnější , a tudíž nejpokročilejší . Teprve rozpad Jugoslávie přinesl Slovincům samostatnou státnost.
