Jan Lukeš Knihy

Deníkové zápisy scenáristy a režiséra Pavla Juráčka (1935 - 1989) zahrnují kontinuálně období od jeho gymnaziálních studií na počátku padesátých let až po první roky normalizace. Představují několik tisíc stran svědectví o době, lidech, umění a především o samotném autorovi, jehož život se v době nástupu mladé kinematografie šedesátých let odvíjel po dráze uměleckého vzestupu, pookupační deziluze a strmého lidského pádu. Právě na tuto vrcholnou etapu Juráčkova života se soustřeďuje svazek zahrnující závěrečnou třetinu z řady třiatřiceti deníkových sešitů, který edičně připravil Jan Lukeš. Svazek obsahuje pět obrazových a textových příloh, černobílý fotografický doprovod v textu a v samostatné křídové příloze s komentovaným soupisem, filmografii Pavla Juráčka, soupis zkratek, značek a názvů, životopisný doslov a ediční komentář editora, rejstřík jmen a rejstřík filmů. V anketě Lidových novin byl Deník vyhlášen Knihou roku 2003 a získal Magnesii Literu 2004 za nakladatelský čin.

Rozhovor s Ivanem M. Havlem. Podobní, a přece tak jiní. Ivan M. Havel, mladší bratr bývalého prezidenta Václava Havla, jako by v něčem byl skoro jeho dvojčetem, v jiném úplným protikladem. Potomek slavné podnikatelské rodiny čelil od mládí stejně jako bratr ústrkům komunistického režimu, nakonec se ale i on po svém prosadil. Vystudoval obor automatizace a výpočetní techniky a v roce 1971 získal dokonce doktorát z počítačové vědy na univerzitě v americkém Berkeley. Normalizace ovšem záhy také jeho uvrhla na index, a tak do plné šíře mohl svou vědeckou erudici rozvinout až po roce 1989, mj. jako dlouholetý ředitel Centra pro teoretická studia při UK a AV ČR a šéfredaktor časopisu Vesmír. Krom toho je to muž širokých zájmů, pronikavé mysli a jemného humoru, což sám nejlépe prokazuje v sedmi kapitolách knižního biografického rozhovoru, který s ním vedl filmový a literární historik a publicista Jan Lukeš. Zavede čtenáře do světa nekonvenční osobní, rodinné, politické i filosofické bilance, která se vzpírá všem zavedeným klišé.

tvorba umělecká a snahy paxistické - postižení psychické

MUDr. Jan Lukeš (1912-1977) je autorem originálních dějin a jazykového systému smyšlené civilizace připomínající hrabalovské pábení i fantaskní světy J. R. R. Tolkiena. Tento soubor neofázických textů obsahuje v osmi kapitolách reprezentativní výbor přibližující geneze jeho šestnáctiumělých jazyků.

Výbor z díla dnes již téměř zapomenutého spisovatele, výtvarníka, hudebního skladatele a neolingvisty Jana Lukeše. Sestavili Martin Pluháček a Andrej Stankovič.

V přítomném díle obeznamuje autor svého psychiatra prof. Jaroslava Stuchlíka se svými osmatřiceti operami, čtrnácti symfoniemi, jedním rekviem a celou řadou drobných skladeb. K dopisu jsou připojena libreta jeho dvou oper. Vlastenecké mobilizační opery Pro vlast ze 30. let a budovatelské opery Úderka, v níž hlavní barytonový part nepatří nikomu menšímu než prvnímu dělnickému presidentu Klementu Gottwaldovi. Jan Lukeš vytvořil svérázný žánr katastrofické opery. Opera Pro vlast končí pádem letadla na scénu, při čemž se pilot usmaží na škvarek. Operu Panzerfaust završuje odpálení pancéřové pěsti. V pokračování Prodané nevěsty zapaluje Vašek chalupu a opera vrcholí druhým požárem Národního divadla. K opeře Hirošima se Jan Lukeš naštěstí jenom chystal.

Vladimíra Valentu (1923-2001) znají snad všichni filmoví diváci, a to nejen u nás. Jeho postava přednosty stanice z Ostře sledovaných vlaků Jiřího Menzela je nezapomenutelná už jenom svým zoufalým výrokem: „A inspektorská zahrádka je v prdeli!“ Českého neherce Valentu poznávali filmoví diváci i v Kanadě, když tam po odchodu z vlasti v roce 1968 začínal jako umývač aut v servisu. Spisovatel Josef Škvorecký mu postavil pomník ve svém románu Příběh inženýra lidských duší v postavě burácivého „muže-koule“, razantního antikomunisty, jehož smích zní „jako řetězová reakce ve skladišti nukleárních raket“. Kolik se toho ale ví o Valentovi jako režisérovi, scenáristovi, dramaturgovi, producentovi, novináři, politickém vězni nebo exulantovi? Knižní vydání rozhovoru Jana Lukeše s Vladimírem Valentou přináší nejen odpovědi na tyto otázky, ale navíc přibližuje i Valentův celoživotní nadhled a frajerský odstup od sebe sama.