Tématem této knihy je základní prvek logiky, pojem, který se z moderní logiky poněkud vytratil. Důvodem jeho zmizení bylo to, že se hledal nějaký nový základ, jenže ten se najít nepodařilo, jelikož výraz pojem byl frekventovaně používán jak v odborných textech, tak v běžném jazyce. A to svědčí především o tom, že ho potřebujeme a měli bychom vědět, co to je, kdy a jak ho použít. Autor se snaží o vysvětlení pojmu na úrovni obecné srozumitelnosti, neformálního výkladu, který by měl zaujmout širokou veřejnost, ale zároveň by tato kniha měla sloužit především filozofům, lingvistům a psychologům. Nejlepším shledávám to, že tomuto výkladu porozumí každý, ale přitom je podložen na logické teorii, kterou se ale přesně neřídí. Jediná kapitola, která je založená na logických pojmech (jednak jsem toto zjistila svým vlastním čtením, a také se o tom zmiňuje předmluva knihy), jako jsou např. kvantifikátory, je kapitola 8, zde se předpokládá již jistá znalost, byť minimální, logických pojmů.
Pavel Materna Knihy







Logika
Učební text pro jedenáctý postupný ročník všeobecně vzdělávacích škol a pro školy pedagogické
Cílem vyučování logice je pěstovat především návyk kontrolovat správnost úsudků (podvědomě si klást otázku: "Je to správný úsudek? Vyplývá závěr z předpokladů?") a dále návyk objasňovat si význam výrazů (podvědomě se ptát: "Má tento výraz přesný význam? Co - přesně vzato -znamená?") /začátek předmluvy/
Kniha je úvodem do základní části moderní logiky, tzv. výrokového kalkulu. Autor přistupuje k formální logice z pozic dialektického materialismu; osvětluje význam logiky, její uplatnění v matematických a technických vědách a propracovává též podrobně otázku uplatnění logiky v denním,běžném myšlení. Výklady jsou doplněny četnými názornými příklady z denní praxe, tabulkami a obrázky. Dílo je prvním překladem z polské soudobé logiky do češtiny.Je určeno laikům a hodí se též jako doplňková četba vysokoškolských kurzů logiky.
Do svazku byly soustředěny dvě práce polského vědce, který se stal zakladatelem praxeologie jakožto samostatné vědní disciplíny. Hlavní místo tu zaujímá Traktát o dobré práci z r. 1955, v němž je systematicky rozpracována obecná teorie dovedného jednání od jednoduchého činu a svobodného impulsu až po duševní činnost a dynamiku pokroku ve sféře zdokonalování. Druhou práci představuje stať Obecný pojem plánu z knihy Dokonalost a chyba (z r. 1957).



