Carlo Maria Martini Knihy

Knižní titul Dramata víry spojuje Martiniho tři publikované tematické celky (věnované lidem dobré vůle), jejichž pojící myšlenkou je hledání „živého Boha“. Přes postavy apoštolů, Ježíšovu matku Marii a ženy blízko Ježíše, proroka Elijáše zve kardinál Martini posluchače k živé účasti na procesu zrání víry, aby s námi Bůh mohl prožívat detaily všedního dne.

Rozjímání o Kristově utrpení. Kniha nám díky svému klidnému a rozjímavému stylu může pomoci přemýšlet o odlišnostech čtyř vyprávění evangelistů, o vzájemně se doplňujících způsobech všestranného zkoumání, v němž každý z nich klade důraz na něco jiného. Jde o ztotožnění se s osobami, které se svými skutky staly svědky Ježíšova utrpení a smrti.

Teologická reflexe pro ty, kterým je svěřeno předávání Božího slova. Pokušení k dvojakosti anebo k povrchnosti jsou způsoby, jak ze sebe můžeme (nakrátko) setřást odpovědnost za svědectví ryzí víře. Milánský kardinál nás ovšem nemíní nechat pouze "pootevírané" v problému našeho nedostatečného vnitřního sjednocení, či v problému hledání identity. Poukazuje totiž, jak náš život žil ten, který toto všechno tak důvěrně zná. On sjednocuje vnitřní a vnější, tužby i realitu.

Hluboké a meditace kardinála Martiniho, milánského arcibiskupa, přednesené na duhovních cvičeních pro řeholnice miláské diecéze. Kardinál ve svých meditacích skrze evngelijní obrazy en, pohlíží na některé postavy že v církvi ve světle Boží Matky Marie.

Milánský kardinál ve svých exerciciích živě v deseti rozjímáních osvětluje nesnadnou a namáhavou duchovní cestu na biblických postavách Mojžíše a Petra. První byl povolán Bohem žít s vyvoleným národem a druhého pak povolal Ježíš. Jejích společným údělem je „být pro druhé a s druhými“, být svědomím i utrpením svého lidu.

Úvahy známé osobnosti katolické církve o víře a zrání na křesťanské duchovní cestě.Křesťanská víra není něco předem daného či triviálního. Je to cesta naslouchání Bohu a zároveň vědomé rozhodnutí. Víru doprovázejí pochybnosti, rozpaky, chyby i křehkost. Víra je i odvahou udělat krok do neznáma a riskovat.Kardinál Martini ukazuje na apoštolu Petrovi, jak mocná a zároveň křehká může víra být. Tak jako Petr následujeme a milujeme Ježíše – a stejně jako on si mnohdy nevíme rady, jsme zkroušeni nebo bojujeme s „ateistou v nás“. Síla víry je v tom, že zapojuje celého člověka – naše srdce, mysl i ducha.Knížka, napsaná formou biblické meditace pro účely duchovních cvičení, je určena zejména těm, kdo v církvi vedou druhé – kněžím, jáhnům a dalším osobám působícím v pastoraci – aby si stále připomínali jediný zdroj své víry: Ježíše Krista ukřižovaného a vzkříšeného.

Výsledkem rozhovorů Georga Sporschilla s kardinálem Martinim je mimořádně poutavá a osobní kniha, určená především mladým lidem, ale i všem ostatním, jimž ještě zůstalo otevřené „ucho učedníka“. Tazatel v ní klade mnoho palčivých otázek, které sesbíral u mladých lidí: V co věří nevěřící lidé? Co mají společného a v čem se rozcházejí různá náboženství? Jak jednat s lidmi jiné víry? Jak se projevuje pravá láska? Proč církev tak často hovoří o hříchu? Hledá církev nové a pozitivní odpovědi k tématu sexuality?Jakou budoucnost mají v církvi mladí lidé? Kdo může za to, že je církev jako instituce tak slabá? Jaké jsou její vyhlídky do budoucnosti? Kdyby Ježíš žil dnes, o co by usiloval nejnaléhavěji? Bude Ježíšova zvěst účinná i v budoucnu? Carlo Maria Martini odpovídá jako ten, kdo v Ježíši Kristu nalezl perlu svého života a naučil se milovat všechno a všechny, na nichž Kristu záleží. Prožil svůj život v nesnadné době a v nelehkém poslání, čímž dozrál do nevšední moudrosti. Promlouvá k nám jako člověk protříbený, prozářený Boží dobrotou, jako služebník vyhlížející svého Pána, jemuž se dá věřit.

Úvahy o Jóbovi. Příběh tohoto tajemného člověka, který nepatřil k vyvolenému národu a bydlel ve vzdálené zemi, koloval zřejmě ústně jako jedno z orientálních vyprávění už koncem roku 2000 př. Kr. a hebrejsky byl zpracován mnohem později. Jób, který byl a zůstával spravedlivý je zkoušen a o všechno připraven. Také Židé v babylónském vyhnanství ztratili všechno, a tak zakolísala jejich víra ve spravedlnost Boha, u kterého, jak se domnívali, mají privilegia. Když se snažili pochopit skrytý smysl utrpení, které postihuje ty, kdo jednají před Bohem správně, pravděpodobně četli a zpívali Jóbovy nářky. Může člověk žádat, aby mu Bůh skládal účet ze svého jednání? Básník odpovídá záporně, není třeba se ptát Boha na jeho důvody, ale věřit v jeho spravedlnost, v jeho nepochopitelnou moudrost.

Rozjímaní o II. vatikánském koncilu. Milánský kardinál a autor zasvěcených biblických komentářů a se zamýšlí nad duchovním významem II. vatikánského koncilu. Rozebírá nejvýznamnější koncilní dokumenty a na pozadí biblických textů vysvětluje jejich závažnost a smysl pro život církve. Publikace vyšla ve spolupráci s nakl. Vyšehrad v Praze v edici Dialog.

Autor na základě biblického příběhu Mojžíše ukazuje, jak Bůh vede člověka, když člověk se svěří jeho ochraně a péči, jak Bůh pomáhá člověku na jeho životní cestě a důvěra člověka Bohu je mu oporou.

Studijní texty z pastorální teologie I. Milánský kardinál se s pastorační citlivostí a vysoce oduševnělou biblickou erudicí, také však s obavami a starostmi, ptá po naší přilnavosti ke slovu, které nám bylo propůjčeno. "Kdo nebyl zamilovaný, neví, jak chutná krásné slovo." Takto opakuje s náruživostí výzvu k přijetí jediného Slova, jehož inkarnací všechna "ostatní slova" dostávají teprve svůj význam.

Apoštolský list Milánsky kardinál Carlo Maria Martini, známy biblista a teológ, sa v tejto knihe snaží vysporiadať s nesprávnymi a skreslenými predstavami o Bohu Otcovi, ktoré trápia najmä dnešného moderného človeka, pretože žije v „spoločnosti bez otca“.

Knížka je záznamem exercicií, které milánský arcibiskup, kardinál C. M. Martini dával žákům gymnázia diecézního semináře v postní době roku 1985. Základním tématem mělo být hledání odpovědi na dvě otázky: Kdo jsem já? a Kdo jsi Ty, Pane? Soubor exercičních meditací se neobrací pouze k mladistvým ve věku 14-15 let, nýbrž i k jejich vychovatelům a všem, kdo jsou jakkoliv odpovědní za vedení mládeže. Texty dokládají autorovu schopnost přiblížit Písmo zkušenostem a psychologii mladistvých.

Akokoľvek by som sa však chcel pokúsiť vyjadriť niečo o tej syntetickej skutočnosti, akou je ľudské telo, v ktorom a okolo ktorého sa odohráva takmer všetko, ohľadne ktorého boli vyvinuté rôznorodé teórie, stretajú sa názory, rozvíjajú sa diskusie. Veľmi mi pomohli úvahy a príspevky vedcov a priateľov. Literárny štýl a druh, ktorý som zvolil, pripomína poznámky, pripomienky, aforizmy. Nejde teda o syntetické pojednanie a ani o poetické vysvetlenia; skôr o krátke myšlienky na rôzne témy.

Griechischer Text identisch mit dem des Novum Testamentum Graece von Nestle-Aland, 27. Aufl. einschließlich der Papyri 99-116. Einleitung und Abschnittsüberschriften in Englisch. Spezieller, auf Übersetzerbelange abgestimmter textkritischer Apparat.

Cardinal Martini asks: "will the world be saved by beauty?" We must speak with a heart full of compassion, radiating that which is true and just in life. Only this beauty captivates the heart and turns it to God.

The exploration of Stephen, the first martyr, delves into his profound reflections on faith and salvation as depicted in the Acts of the Apostles. This examination emphasizes the significance of being both a witness and servant within the Christian community. It highlights that surrendering to God does not shield one from death but enables a deeper understanding of divine glory and the true nature of salvation. Through Stephen's example, believers are encouraged to confront mortality with faith and recognize the transformative power of God's promise for the future.

The book explores the significance of Abraham as the father of faith, emphasizing his role as a symbol for those on a spiritual journey. Cardinal Martini highlights Abraham's radical faith and his exemplary attitude of acceptance and availability, portraying him as a model for humanity in its quest for God. The work delves into both the lived experience of faith and the deeper, objective understanding of Abraham's legacy.

Focusing on the Second Letter to Timothy, this volume features meditations by Cardinal Martini that explore the challenges faced by Timothy, a devoted disciple of Paul serving as bishop in Ephesus. As the community grapples with weariness and confusion, the reflections delve into themes of faith, perseverance, and the complexities of leadership within a struggling church. The text offers insights into Timothy's character and the historical context of his ministry, providing a rich spiritual resource for readers.

Focusing on the figure of Jeremiah, this volume draws parallels with Jesus, exploring themes of prophecy and resilience amid adversity. Cardinal Martini delves into the challenges faced by these prophetic figures, emphasizing their enduring faith and the relevance of their struggles in contemporary times. Through this examination, readers are invited to reflect on the profound lessons of hope and perseverance that emerge from their lives.

In una società confusa, la Parola di Dio è una fonte di vita che parla al cuore dell'uomo, aiutandolo a scoprire i propri desideri e comprendere la propria personalità. Il cardinale Martini, dopo anni di studi e riflessioni, continua a meravigliarsi di fronte a questa Parola, paragonando la sua esperienza a quella di un bambino che scopre un panorama mozzafiato. Le omelie raccolte qui, pronunciate dall'ex arcivescovo di Milano, offrono non solo commenti ai passi delle Scritture proposti dalla liturgia, ma anche meditazioni intense e stimolanti per comprendere il messaggio universale di amore e accoglienza di Gesù. Seguendo il calendario liturgico, Martini ricompone il racconto della vita di Cristo, invitando tutti, credenti e non, a riscoprire l'autenticità del "farsi prossimo". Questo percorso è anche un itinerario personale verso il silenzio e l'abbandono alla volontà del Padre, lasciando che la Parola di Dio illumini l'esistenza. Provato dalla malattia, Martini riduce le sue omelie a brevi citazioni bibliche, testimoniando che mentre la voce umana si affievolisce, è la Parola di Dio a spiegare se stessa, al di là del tempo.

Questo è il tempo degli "smarriti di cuore", ma per superare lo smarrimento occorre ritrovare il "fare del cuore". In una suggestiva meditazione sulle Beatitudini e sui cinque grandi discorsi del Vangelo di Matteo, il Cardinal Martini ci guida a scoprire il senso profondo dell'agire umano nella società e nella Chiesa. Occorre ritrovare il silenzio, l'ascolto dell'altro, una dimensione contemplativa della vita per acquistare lucidità e chiarezza, per discernere e individuare vie percorribili per la convivenza pacifica delle genti e delle culture, la salvaguardia del pianeta e il bene comune. Sono pagine che coniugano umanità e spiritualità. Un invito ad avere fiducia e a superare lo smarrimento del tempo presente.

La preghiera è qualcosa di estremamente semplice, qualcosa che nasce dal cuore. Con queste parole il cardinale Martini ci introduce nel tema del suo nuovo libro, dedicato a uno degli aspetti più intimi e delicati del rapporto con Dio: la preghiera. E la risposta immediata che sale dal profondo quando ci mettiamo di fronte alla verità dell'essere." Il che può avvenire in molti modi, diversi per ciascuno di noi: davanti a un paesaggio di montagna, in un momento di solitudine nel bosco, ascoltando una musica. Sono momenti di verità dell'essere, nei quali ci sentiamo come tratti fuori dalla schiavitù delle invadenze quotidiane, che ci sollecitano continuamente. Facciamo un respiro più ampio del solito, avvertiamo qualcosa che si muove dentro di noi, ed ecco elevarsi una preghiera: "Mio Dio ti ringrazio", "Signore, quanto sei grande!". Questo riconoscimento di Dio è la preghiera naturale, la preghiera dell'essere. Ogni nostra preghiera parte da tale principio: l'uomo che vive a fondo l'autenticità delle proprie esperienze sente immediatamente, istintivamente, l'esigenza di esprimersi attraverso una preghiera di lode, di ringraziamento, di offerta.

Kniha je novým upraveným vydaním titulu: Vytrvali ste so mnou v mojich skúškach = Avete perseverato con me nelle mie prove (Piemme - Centro Ambrosiano 1990)

Il cardinal Martini tratteggia il percorso che ogni uomo può affrontare per scegliere di vivere la fede cristiana. Attraverso la ricca filigrana della Lettera ai Romani, Martini riflette sul come usare le parole antiche della Scrittura per comunicare oggi i contenuti eterni e universali del messaggio d'amore di Gesù. Occorre non distanziarsi dal vocabolario biblico ed evangelico, ma ridirlo in maniera comprensibile, quasi colloquiale, affinché l'essenza dell'annuncio arrivi a tutti. È un lavoro lungo e impegnativo, che presuppone di aver interiorizzato tutto il messaggio a cui - con profonda libertà interiore - si è scelto di aderire. È un profondo scavo in se stessi, che richiede di essere talmente penetrati dal Mistero di Gesù da poterlo raccontare in tutte le forme possibili, sia quelle più classiche sia quelle più moderne, senza tradire il pensiero fondamentale.

Der eine war Kardinal der größten Diözese der Welt, Gelehrter und einer der berühmtesten Kirchenmänner. Der andere hat in Gefängnissen und mit drogenabhängigen Jugendlichen gearbeitet und in den letzten Jahren mit Straßenkindern in Rumänien und Moldawien zusammengelebt. In Jerusalem trafen sie sich und wurden Freunde: Sie suchen nach Antworten auf die kritischen Fragen der Jugend: Was würde Jesus heute tun? Welche Zukunft hat Glauben in Zeiten des Wohlstands? Was ist der Weg der Religionen?

Se si guarda alle sfide dell’età contemporanea, ci si rende conto di come l’uomo si trovi di fronte a un mosaico fatto di inquietanti interrogativi sul futuro, sul senso della vita, sul destino del mondo. In questo scenario, è difficile non cadere in preda all'angoscia e allo smarrimento. E proprio in questo scenario si muove il cardinal Martini, con la consueta saggezza che gli viene dalla profonda conoscenza del testo biblico.Ecco il suo prezioso insegnamento: occorre riandare alle parole del Gesù dei vangeli, riscoprendo la verità che rende l’uomo libero e realizzato, sapendo che attraverso la croce della prova di ogni giorno si giunge alla risurrezione e alla serenità già su questa terra.In queste pagine, capaci di emozionare e coinvolgere, si snoda un itinerario spirituale che permette all'uomo contemporaneo di trovare la forza interiore per andare oltre il muro dell’angoscia.Nuova edizione rivista e aggiornata del titolo: "c'è ancora qualcosa in cui credere", con una nuova introduzione dell'autore.

Hat die Kirche heute all ihre Glaubwürdigkeit verloren? Der Briefwechsel zwischen Carlo Martini, dem Mailänder Kardinal und aussichtsreichen Kandidaten für das Amt des Papstes, und Umberto Eco, dem klassischen Intellektuellen, ist das spannende Dokument eines Dialoges, wie er viel zu selten geführt wird. „Ein intelligenter Beitrag zur immer drängenderen Frage nach der Zukunft des Glaubens.“ (News)

Dice la Bibbia: "Lotta fino alla morte per la verità e il Signore combatterà per te". In questo volume il teologo Vito Mancuso non esita a polemizzare con papi e cardinali della sua Chiesa. Come scrive Carlo Maria Martini, è dunque un libro che "incontrerà opposizioni e critiche", eppure "sarà difficile parlare dei suoi argomenti" - l'esistenza dell'anima, il peccato, il giudizio, la salvezza e la perdizione, negli scenari dell'inferno, del purgatorio e del paradiso - senza tener conto di quanto ne dice l'autore "con penetrazione coraggiosa", in un discorso rivolto soprattutto alla coscienza laica nutrita di scienza e di filosofia. Valeva la pena rischiare? In gioco è l'interrogativo capitale che da sempre inquieta gli esseri umani: se esista e come possa essere la vita dopo la morte.

La salvezza viene a volte in maniera inaspettata, in situazioni complesse sa trovare strade semplici e non troppo programmabili, si insinua nelle istituzioni e nei contesti di oggi ed entra in ogni casa che sappia accogliere davvero. Ci sono dei luoghi che sembrano impenetrabili, perduti, rovinati per sempre, inaccessibili al abbiate fiducia, andate incontro al mondo contemporaneo, ha bisogno di voi e vi aspetta. Il figlio dell'uomo è venuto a cercare e salvare ciò che era perduto, non c'è niente di perduto che non possa essere salvato. Dunque con il coraggio e la fiducia di Gesù attraversate la città, non abbiate paura di essere i santi del nuovo millennio.

V prvom rade je tu pomník, vztýčený kameň pomazaný olejom, ktorý tam zostane. To je nevyvrátiteľná skutočnosť, ku ktorej sa Jakub bude často vracať. Okrem toho spolu s pomníkom je tu spomienka, ktorá v srdci uchováva to, čo videl a počul. A takáto spomienka je úžasnou vnútornou silou. Táto spomienka predstavuje nový interpretačný horizont. Predošlý večer mal Jakub do činenia iba s chabými súradnicami, s krátkymi interpretačnými segmentmi, ktoré mu nedovoľovali voľne dýchať. No po tejto noci sa súradnice rozšírili. Je nádherným zážitkom čítať Jakubov príbeh po udalosti sna. Práve tu začíname chápať, ako verná Božia láska dáva rytmus celému príbehu a ako neustále privádza Jakuba späť k zážitku onej noci. (Carlo Maria Martini)