Hans Günther Adler Pořadí knih

Román pražského německého autora, obdařený výraznou, temně snovou atmosférou, je jedním z prvních literárních svědectví o koncentračních táborech. Román vypráví o zkušenosti z koncentračního tábora, jak ji prožila rodina pražského lékaře Leopolda Lustiga. Adler přetavil vlastní konkrétní zážitky v román plný metafor, úvah a postřehů a temné, jakoby zamlžené atmosféry, pro niž je kniha přirovnávána k pozdějším dílům magického realismu. Jeho postavy se jako v horečnatém zlém snu marně snaží zorientovat, pochopit překotný sled událostí, přizpůsobit se stále novým zákazům a nebezpečím, kdy lidský život téměř hmatatelně ztrácí každým okamžikem na ceně. V podobně neskutečné atmosféře žije i město, po jehož ulicích jsou do těžké práce hnány zástupy "duchů". Nepochopitelný kolotoč jako by se nezastavil ani po válce, kdy se doktorův syn Pavel vrací zpět jako jediný přeživší člen rodiny (právě tak jako autor). Absurdní anabáze po úřadech a velitelstvích, mezi lhostejností a bezmocnou dobrou vůlí, jako by "bývalému člověku" stále nedávala naději na návrat k lidství. Román je jednou z prvních literárních výpovědí o holokaustu a koncentračních táborech, vznikl v době, kdy tato skutečnost nebyla ještě obecně známa, svědčí o ní způsobem značně odlišným od reportážní strohosti většiny pozdějších děl, ale překvapivě o to autentičtěji.

Román Neviditelná stěna zaujímá v literárním díle H. G. Adlera mimořádné a velmi specifické místo. Jako žádný jiný z jeho románů však také tvoří explicitní článek mezi jeho literárním a vědeckým úsilím tím, že se v něm autor ohlíží zpět na dobu, kdy psal svůj opus magnum, Terezín 1941–1945. Tvář nuceného společenství, a beletrizovanou formou líčí potíže, s nimiž se setkával, když se snažil být svědkem šoa.

Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinerii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho "nuceného společenství", jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou.

Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinerii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho "nuceného společenství", jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou.

Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinerii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho "nuceného společenství", jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou.

Adlerova monografie o dějinách židovského tábora v Terezíně je jedním z nejvýznamnějších a nejdůkladnějších děl o holocaustu, které ovlivnilo poválečnou debatu o nacistických zločinech. Autor popisuje historii vzniku tábora, jeho promyšlenou organizaci a krutou nacistickou mašinerii, která stála v pozadí jeho vzniku a fungování. Těžiště práce však spočívá v podrobném vylíčení každodenního života jeho nedobrovolných židovských obyvatel, tedy onoho "nuceného společenství", jak jej autor nazývá. Kniha je výjimečná především tím, že Adler jako bystrý pozorovatel a hluboký myslitel předkládá čtenáři nejen ohromující množství nashromážděných informací o táborovém životě, ale také jedinečnou sociologickou a psychologickou analýzu chování lidí v extrémních a nelidských podmínkách, která ne vždy odpovídá dnešním představám. Především díky tomu se jeho práce stala pro pochopení fenoménu Terezína zcela nepostradatelnou.

Panoráma, román v deseti obrazech, je nejčtenější z Adlerových knih a je napsána ve stylu, který je charakteristický pro Bildungsroman. Zachycuje životní příběh Adlerova alter ege Josefa Kramera, od dětství stráveného v Čechách, pobytu v německé škole a let dospívání k nuceným pracím na stavbě železnice, pobytu v koncentračním táboře a konečně emigraci do Anglie.První obrazy jsou napsány v lehčím stylu, avšak s tím, jak se témata jednotlivých kapitol stávají stále závažnějšími, mění se i styl vyprávění. V závěru již převažuje filosofický, hloubavý tón. V roce 1968, kdy kniha vyšla poprvé, získala cenu Charlese Veillona. H.G.Adler je jedním z předních pražských německých autorů své generace, takzvaných exilových Pražanů.

Esej H. G. Adlera tvoří nejsevřenější, názornými citáty obohacený úvod do literatury Pražské školy.

Výbor ze studií a esejů známého pražského německého spisovatele a myslitele. Adlerovy texty, které vznikaly po druhé světové válce v Anglii, se zabývají postavením člověka v moderních dějinách, jeho vztahem ke státu, společenským organizacím a institucím ohrožujícím samu podstatu lidské bytosti. Jedním z nejdůležitějších rysů člověka je jeho svoboda; je-li bytostně ohrožena, je zároveň ohrožen člověk jako druh. Kniha je vůbec první Adlerovou prací, která v Čechách po válce vychází.