Vojtěch Šimíček Pořadí knih

Sborník dvaceti příspěvků rekapituluje uplynulých 30 let činnosti Ústavního soudu ČR pohledem jeho současných i bývalých soudců, zástupců akademické sféry i advokátů. Čtenář se může seznámit s bilancí nejvýznamnějších rozhodnutí Ústavního soudu a s problémy, které velmi pravděpodobně bude muset tento soud řešit v blízké budoucnosti. V několika textech je podrobně rozebrán způsob výběru a nominace ústavních soudců, a také některé klíčové agendy, které Ústavní soud rozhoduje. Další příspěvky jsou zaměřeny na vnitřní fungování Ústavního soudu a nechybí ani srovnání s činností soudů zahraničních. Závěrečná část sborníku obsahuje velmi cenné osobní vzpomínky emeritních soudců.

Být živnostníkem není jednoduché a vyžaduje osobní odvahu a trpělivost, protože podnikání zahrnuje množství povinností napříč právním řádem, jako jsou bezpečnost práce, sociální zabezpečení, personalistika, hygiena a daně. Stát by měl pečlivě zvažovat zavádění nových povinností, které mohou podnikatelům ztěžovat činnost, a hodnotit, zda jsou skutečně nezbytné a nezhoršují podnikatelské prostředí. Je důležité posuzovat tato opatření v kontextu stávajících omezení, aby se předešlo situaci, kdy nová povinnost způsobí, že podnikatelé nebudou moci pokračovat. Tento sborník obsahuje osm textů zaměřených na právo svobodně podnikat, jak z právního, tak ekonomického hlediska. Úvodní text Tomáše Richtera se věnuje ochraně demokracie před podnikáním, následuje příspěvek Karla Šimky o regulaci cen a produkce. Josef Kotásek se zaměřuje na reklamu a její samoregulaci, zatímco Vojtěch Šimíček zkoumá právo svobodně podnikat v kontextu lidské důstojnosti. Ladislav Vyhnánek se věnuje přezkumu regulace podnikání ústavními soudy, Radim Polčák se zaměřuje na zákaz cenzury a svobodu podnikání na internetových platformách. Jan Wintr analyzuje vztah mezi svobodou podnikání a zákazem diskriminace v ubytovacích službách a Libor Dušek hodnotí zrušenou elektronickou evidenci tržeb.

Monografie je prvním uceleným zpracováním kasační stížnosti - jednoho z klíčových institutů správního soudnictví. Kasační stížnost je svou povahou mimořádným opravným prostředkem a rozhodování o ní je svěřeno Nejvyššímu správnímu soudu, což představuje významnou část jeho činnosti. Kasační stížnosti je v monografii věnována pozornost jak z pohledu právní úpravy, jejích změn, tak i judikatury a jejího zhodnocení, včetně možných návrhů de lege ferenda.

Sborník obsahuje deset různě zaměřených textů renomovaných odborníků, týkajících se dělby moci.Po teoretické analýze dělby moci v Ústavě Jana Kysely se Marian Kokeš zabývá touto otázkou v rámci zákonodárného procesu, kdy existuje napětí panující mezi vládou a parlamentem. Příspěvek Jana Malíře je věnován (ne)justiciabilitě politických otázek v kontextu dělby moci. O státních orgánech, které nelze jednoduše zařadit do klasické trojdělby moci, píše trojice autorů Ondřej Kadlec, Katarína Šipulová a David Kosař.Dalšímu bloku problémů, týkajících se reakce státních orgánů (zejména soudů) na pandemii, se věnují Jan Wintr a Petr Mikeš. Stanislav Balík posunuje problematiku dělby moci od výlučně moci státní k územní samosprávě. Vlastimil Göttinger vrací otázky dělby moci do obecnější polohy, přičemž apeluje na větší respekt mezi jejími jednotlivými složkami – zejména ve vztahu k moci soudní, která bývá nezřídka „otloukánkem“ ze strany politiků. Na zdánlivě separátní problém hromadného prominutí daně v kontextu teorie dělby moci poukazuje Ondřej Moravec. Jaroslav Benák připomíná, že mají-li modely dělby moci věrně zobrazovat mocenskou realitu, nelze opomíjet ani další nestátní vlivné aktéry, kterými jsou ekonomické subjekty nebo náboženská společenství.

Sborník obsahuje deset textů významných ústavněprávních odborníků, které pojednávají o nezávislosti soudní moci v minulosti i v její současné podobě a o rizicích, jimž bývá vystavena. Čtenář tak dostává základní informaci nejen o nejdůležitějších zárukách nezávislosti soudů a soudců, ale také o způsobech, jakými bývají tyto záruky v různých zemích prolamovány. Se znalostí těchto skutečností je možné nezávislost justice daleko lépe a účinněji hájit a chránit. Navýsost důležité je však zejména to, aby se samotní soudci při výkonu své funkce i ve svém osobním životě chovali tak, aby si plně zasloužili důvěru veřejnosti a institucionální nezávislost.

Dvacet pět let trvání řadí českou Ústavu mezi déletrvající a zdánlivě i stabilizované. Přesto pořád zjišťujeme, že je spousta věcí, které stále nejsou zcela jasné, a zejména někteří politici nás dokáží neustále překvapovat jejím „kreativním“ a „emancipovaným“ výkladem. Nedá se proto říci, že Ústava je již dostatečně „usazená“, její gramatické znění je dotvořeno výkladovou a aplikační praxí a v zásadě nás již nic nemůže překvapit. Právě naopak, téměř každý den můžeme narazit na ústavní problémy, jejichž výklad není jednoznačný. I proto je důležité a dobré, že se odborná komunita pravidelně vyjadřuje k tomu, kde je hranice mezi kreativitou a svévolí, mezi intelektuální invencí a přepínáním daných pravidel až k jejich faktickému popření, co je ještě nevinná hra a co již představuje ohrožení základů ústavnosti. Zda nakonec názory odborníků budou brány světem politiky dostatečně v potaz, to je samozřejmě věc jiná. Důležité však je, že tyto názory jsou dostatečně známy a každý, kdo je nebude respektovat, by se měl alespoň snažit se s nimi poctivě argumentačně vypořádat. Tento sborník proto obsahuje deset textů, které nejen připomínají 25 let existence Ústavy, nýbrž i dávají odpovědi na řadu aktuálních otázek jejího výkladu.

Tento sborník obsahuje devět textů věnovaných problematice regulace médií. Autoři jednotlivých příspěvků, kterými jsou odborníci na ústavní právo (akademici, soudci, advokáti) a také aktivní novináři, se ve svých textech zabývají širokým spektrem problémů. Kladou si např. otázku, jak má být zaručena skutečná pluralita médií, zda potřebujeme veřejnoprávní média, anebo jak média regulovat. Dospívají přitom k jednoznačnému závěru, že kromě regulace státní je daleko důležitější a - v konečném důsledku - efektivnější, aby tuto regulaci prováděli samotní příjemci informací, a také, aby dřívější státní cenzuru nenahrazovala autocenzura. Tržní prostředí je totiž sice často velmi kruté, nicméně může být i spravedlivé. Pokud totiž některé zpravodajské servery nebudou mít žádné čtenáře, pozbudou faktického vlivu a stanou se nezajímavými i pro své sponzory. Naopak podporou kvalitních médií můžeme přispět k tomu, že se na mediálním trhu udrží a nabudou na významu.

Sborník tvoří 14 textů psaných lékaři, etiky, soudci, advokáty a akademiky, kteří se v nich zabývají např. limitací lidských práv v medicíně, povinným očkováním, právem na zdraví cizinců, domácími porody a financováním zdravotnictví. Smyslem této publikace je podporovat dialog mezi (zejména) lékaři a právníky. Málokdo má totiž to štěstí, že dokáže stejně dobře rozumět současně právu i medicíně. Možná i proto se pohledy lékařů a právníků často liší a někdy lze mezi nimi vypozorovat i určité napětí. Je nezbytné, aby spolu obě tyto profese co nejvíce mluvily a navzájem se obohacovaly. Předložený sborník představuje jednu z možností této komunikace.

Přímé demokracii se politologové obvykle nevěnují tolik, kolik by zasloužila. Je to možná i proto, že referendum bylo v minulosti opakovaně zneužito za účelem nastolení či posílení autoritářských až totalitárních režimů. Tento sborník se proto snaží poctivě zkoumat výhody i nevýhody přímé demokracie na celostátní i místní úrovni, a to v rámci České republiky i v celoevropském kontextu. Základní smysl referenda by měl v každém případě spočívat ve vyšší legitimitě politických rozhodnutí a nikoliv ve zbavování se politické odpovědnosti, v populismu či v jakési formě „politického outsourcingu“, který může nakonec způsobit delegitimizaci celého politického a ústavního systému.