Přemysl Veverka Knihy

Poutník v této knize je literární postava, která ztělesňuje dvojjedinost – jednu část představuje nevědomost a pochybnosti, zatímco druhá je naplněna pamětí a zkušenostmi, což mu umožňuje odpovídat na otázky. Tato blízkost poutníka je pro mě důležitá, protože bez neustálého kladení otázek a hledání odpovědí nelze vyrazit na žádnou cestu, zvlášť do Lidic. Téma Lidic je rovněž dvojjediné. Na jedné straně je to poklidná česká vesnice, jejíž obyvatelé žili svůj obyčejný život, dokud je lidská bestialita nepostihla v nečekané hrůze. Na druhé straně se odráží tragédie nevinných, jimž byla přisouzena vina. Z toho vyplývá i poznání, že život nakonec vždy vítězí nad smrtí, i když za tuto pravdu musíme platit. Poutník se ptá, zda je možné mlčet a pouze přihlížet. Prochází starými Lidicemi, které pro něj nezmizely. Odkryje čas, kdy se životy měřily zvony kostela sv. Martina, než přišlo peklo. Přesto jméno vesnice, jež mělo být zapomenuto, obletělo svět. Památník Lidice v novém tisíciletí ukazuje, jaká cesta vede k nezapomínání a varování před současnými nebezpečími. Je dobré přijít do Lidic a vědět, jak se tam chodí.

Tato kniha popisuje osudy dětí z Lidic a Ležáků.

Poslední výstřely druhé světové války zazněly v roce 1945, přičemž lidé na celém světě vydechli úlevou, když skončila největší a nejkrvavější válka v historii. Tato válka zasáhla téměř dvě miliardy lidí a stála 50 milionů životů. Zvláštní tragédií jsou osudy bezbranných obyvatel obcí, které se staly oběťmi nacistických barbarů. Mezi nimi se nachází sedm českých obcí: Lidice, Ležáky, Český Malín, Ploština, Prlov, Zákřov a Javoříčko. Každé z těchto míst nese vzrušující válečný příběh a bolestné osudy mnoha lidí, mužů, žen i dětí. Tyto příběhy, odehrávající se v různých okolnostech, nám připomínají cenu obětování životů prostých lidí a vyzývají nás, abychom nezapomínali na padlé hrdiny. Skupina autorů, včetně Romana Cílka, Karla Richtera a Přemysla Veverky, se inspirovala odkazem těchto obcí a vytvořila uměleckodokumentární literární obraz důležitých odbojových událostí. Autoři znovu prozkoumali historická fakta a doplnili je novými poznatky, což prohloubilo dramatičnost a výstižnost jejich zobrazení.

Jedním z opakujících se motivů publikace je obraz přetrvávající existence starých Lidic a jejich obyvatel, myšlenka jejich nezničitelnosti a neumlčitelnosti. Přemysl Veverka v souboru literárních statí evokuje životní osudy obyvatel Lidic, přerušené 10. června 1942, a z pietního území vyvolává vzpomínky na jejich příbytky, místní obchody a hospody. Tito lidé a jejich vesnice v autorově pojetí stále žijí, neboť "žádné zlo nemůže v dějinné perspektivě triumfovat nad životem". Veverka také osvětluje události spojené s výstavbou nové obce a neblahé přijetí letců po jejich návratu. Další tematický okruh se zaměřuje na příběhy lidických žen a dětí, které prošly peklem, ale přežily. Autor rovněž upozorňuje na viníky tragédie, jako byl šéf kladenského sicherheitsdienstu Max Rostock, kteří se podíleli na popravě a utrpení tří set čtyřiceti lidických občanů. Veverkův jedenáctý knižní titul je pozoruhodný tím, že spisovatel důsledně respektuje historické skutečnosti a ztvárňuje je prostřednictvím fabulačních, fantazijních a emotivních postupů, čímž předkládá dějinnou realitu jako poutavou a vzrušující četbu. Rozvíjí tak jeden ze žánrových proudů literatury faktu.

Román čtyř generací fiktivního romského rodu Šebů v letech 1935 až1991. Jejich snaha zbavit se svého romství a uchytit se ve světě "bílých" – "skok do světla" – se jim ovšem nezdaří, i když u Adama, který vystudoval medicínu, se už zdálo, že uspěl. Do příběhu autor vkládá jak pasáže vybavující klíčová období české i romské historie, tak i oddíly vypovídající o životním způsobu Romů, jejich tradičních hodnotách a zvyklostech. Autor neradí Romům, jak mají žít, ani nenabádá "bílé" spoluobčany, jak se k nim mají chovat. Ale drží palce menšině, již stíhá v každé společnosti nesnadný úděl. (zdroj: http://www.kosmas.cz/knihy/160727/skoky-do-svetla/) Kniha obsahuje romské výrazy a celé věty s vysvětlením.

Při procházce knihou můžeme navštívit Šternberskou vilu v Troji, známou jako Trojský zámek, a prozkoumat cestu do Bertramky podle popisu Karla Mozarta. Dále se dostáváme do 19. století, kdy Lannova vila v Bubenči představovala jedno z prvních rodinných sídel v pražských sadech. Jan Kotěra se ve své rané tvorbě pokusil o symbiózu tradice anglického rodinného domu, což vedlo k Trmalově vile ve Strašnicích, prvnímu rodinnému domu na prahu 20. století. Dále se setkáme s významným architektem Josefem Zaschem a jeho Wilfertovou vilou Na Špejcharu, a také s vilou Františka Bílka, postavenou podle jeho vlastního projektu. Pokračujeme k vile Karla Kramáře, postavené mezi lety 1911-1914 podle Friedricha Ohmanna. Procházka nás zavede k Müllerově vile od Adolfa Loose, která se stala ikonou architektury. Po šedesáti letech se dostáváme ke Kuthanově vile architekta Vlado Miluniće, inspirované holandskou architekturou. Mezi 28 poválečnými vilami najdeme i vilu vítěze Wimbledonu Jana Kodeše a vilu režisérky Věry Chytilové. Kniha je bohatě ilustrována a na konci obsahuje vycházkové okruhy s mapami.

Brožura mapující osud osady Ležáky během osudného roku 1942. Archivní fotografie a materiály.

Publikace Slavné pražské vily přibližuje tvorbu významných architektů, kteří působili v Praze od konce XIX. do začátku XXI. století. V knize jsou prezentovány významné rodinné domy a vily, které projektovali architekti takových jmen jako Jan Kotěra, Adolf Loos, Josef Gočár, Pavel Janák, Otakar Novotný, Josef Chochol, Adolf Benš, Bohumil Hűbschmann a další. Druhé, rozšířené vydání.

Novela Přemysla Veverky Jdou do nebe, literární fikce respektující historická fakta a souvislosti, pojednává o pobytu vězňů v cikánském táboře v Letech u Písku v době nacistické okupace. Autor získal za tuto knihu Cenu Petra Jilemnického za rok 2012. Kniha vstupuje do ne právě vlídného společenského kontextu. Česká veřejnost jako by stále procházela zátěžovými momenty své existence, provázené vypjatě individualistickými, sobeckými, nesolidárními principy. Takové prostředí zároveň plodí nesnášenlivost včetně rasistických postojů. Ovšemže autor vypráví příběh zlovůle a násilí - a také lásky letských milenců Danila a Heleny, neboť lásku do země zadupat nelze - avšak usiluje i o další výpověď: přispět k úvahám o vztahu většiny a menšiny, mocných a bezbranných, vládnoucích a ujařmovaných, tedy o relacích, jež procházejí dějinami po celá staletí a v časech společensko-politických krizí aktivizují své temné stránky ještě výrazněji.

34. publikace z ediční řady Historie a současnost podnikání v regionech ČR.

Historický román inspirovaný ležáckými událostmi se odehrává v době od seskoku výsadkové skupiny Silver A na území protektorátu (konec prosince 1941) do vyhlazení Ležáků (24. 6. 1942). Dvě dějové linie, sledující osudy příslušníků ležácké odbojové skupiny a členů výsadku Silver A, autor propojuje do jednolitého toku vyprávění, plného zvratů, napětí a osobních situací protagonistů. Osu románu tvoří příběh mládka na ležáckém mlýně a učitelky na obecné školy v sousedním Včelákově, z nichž každý je zatížený svým traumatem. Během rozvíjejícího se milostného vztahu, kdy se stávají spolupracovníky ležáckých odbojářů, tyto zátěže překonávají a intimně se sbližují. Jejich vztah končí tragicky, nikoli zásahem nacistů, ale následkem nešťastné náhody.

Publikace představuje textem a fotografiemi (někde i půdorysy a obrázky) více než padesát pozoruhodných staveb církevních, průmyslových, administrativních i společenských a dále usedlosti, vily, letohrádky i nájemní domy. Je koncipována také jako průvodce vývojem architektury a urbanismu na území Prahy 5. V závěru knihy je uvedeno několik vycházkových okruhů s vyznačením jednotlivých staveb na mapkách a popis, jak se k nim zájemce co nejlépe dostane, seznam literatury a jmenný rejstřík.

Brožura mapující minulost a současnost středočeské obce Lidice vyhlazené v roce 1942 nacisty. Archivní fotografie a materiály.

Román z doby mládí J. Dobrovského, kdy se začíná jeho vědecká kariéra. Autor nás seznamuje s několikaletým obdobím v životě českého vědce na přelomu 70. a 80. let 18. stol., která tráví jako vychovatel u Nosticů a projevuje se nejen jako sebevědomý a uzavřený ml. muž, ale také jako člověk, kterému ani láska není cizí. Autor zobrazuje vědecké a názorové spory i politické intriky. Zejména si všímá vystoupení ml. vědce proti kultu Jana Nepomuckého a předvádí čtenáři Dobrovského příznivce a odpůrce.

4 povídky ze života mladých lidí kritizují konzumní způsob života. Autor s ironií sleduje přízemní starosti a ukazuje jim cestu zaběhnutých životních zvyklostí. Dobré jméno - mladý chlapec si uvědomuje morální a pracovní hodnoty svého otce. Setkání v hotelu Sonáta - hrdina prodává bez ohledu na své schopnosti, jde mu jen o peníze, Slavnosti v létě - mladí manželé obětují svůj život vidině nové vily, Všechny plachty na vodu - mladý redaktor poznává, že v práci nelze podvádět druhé spolupracovníky i sebe.

Hrdinkou novely je pětadvacetiletá dívka, povoláním učitelka. Školu má daleko od Prahy a její snoubenec, obvodní lékař na tom není lépe. Bydlí v podnájmu a dojíždí do Berouna.

Působivé fotomontáže a fotografie spolu s doprovodným textem podávají svědectví o vzniku nacismu, jeho zločinech, hrůzách války, kterou rozpoutal, a o utrpení lidí v okupovaných územích. Stejně přesvědčivě připomínají i statečnost vojsk bojujících proti hitlerovskému Německu, pracovníků ilegálního hnutí i radostné chvíle osvobození.

Dějinnou realitou prochází v próze Věčné údolí Javoříčka, pohybující se na hranici literatury faktu a beletrie, fiktivní příběh pětadvacetiletého učitele na obecné škole Miloše Doubka, žijícího v Litovli, a gymnazistky Věry Zárubové, pobývající nejprve v Praze a poté v Luké nedaleko Javoříčka, včetně členů jejich rodin. Životní cesta Miloše a Věry směřuje k poselství, že milostný vztah řady mladých lidí tehdy posilovala i společná nenávist vůči okupantům a že idea české věci, vydobývaná vzdělanými vlastenci před více než sto lety, a to ve snaze emancipovat český národ a vymanit ho z německého vlivu, dosáhla inspirativními kořeny i do časů nacistické krutovlády.

9. publikace z edice Historie a současnost podnikání v regionech ČR se zaměřuje tentokrát na kraj Vysočina.

12. publikace z ediční řady Historie a současnost podnikání v regionech ČR.

Podtitul: Růžový Sad přátelství a míru Lidice (1955–2015) / Rose Garden of Peace and Friendship Lidice (1955–2015). Publikace vydaná k 60. výročí založení Růžového sadu přátelství a míru v Lidicích. Odborná publikace pojednávající o historii a současnosti růžového sadu obsahuje mimo jiné jmenný seznam odrůd všech růžových keřů (vč. fotografie a popisu) nacházejících se v současnosti na jeho území. Nádherné celostránkové fotografie představují sad v jeho největší kráse v době plného květu.

Příběh českého četníka Františka Kánského, který byl dozorcem v cikánském táboře v Letech, ale o svém životě měl úplně jiné představy. Autorem knihy je přední člen Klubu autorů literatury faktu Přemysl Veverka. Kniha Nelehká cesta za snem vznikla na základě historických dokumentů a podle vzpomínek dcery Františka Kánského. Spisovatel použil zajímavou formu, kdy se pohnutý životní příběh hlavního hrdiny odehrává na pozadí tehdejších klíčových historických událostí této země.

Fotografická publikace o architektonických památkách městské části Praha 5 je tematicky rozčleněna do tří kapitol: stavby, sochy a plastiky a pamětní desky. Celkem publikace představuje přes sto třicet budov, více než čtyřicet soch a plastik a třicet pamětních desek. U každého architektonického objektu je uveden stručný text popisující historii, vzhled či interiér objektu, přesná adresa, tvůrce, rok vzniku či odhalení a 1 až 3 barevné fotografie. U pamětních desek osobností je doprovodný text krátkým medailonem. Publikace obsahuje i jmenný rejstřík a soupis literatury. Vydala umělecká agentura Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v hlavním městě Praze, pro městskou část Praha 5.

Jako by krok za krokem, tak, jak to časová přímka, táhnoucí se dějinami, naznačuje, vyrůstá v publikaci Slavné stavby Prahy 5 postupně, jedna za druhou, padesát čtyři staveb, které k páté pražské městské části neodmyslitelně patří, přičemž první objekt – kostel sv. Vavřince v Jinonicích (Butovicích) pochází asi z 11. století a poslední – ústředí ČSOB v Radlicích nese vročení dokonce už budoucí, léta 2006 až 2007. Před čtenářem defilují stavby církevní, světské, průmyslové, administrativní, společenské, nájemní domy, vily, nechybí například Petržílkovská malostranská vodárna, Švandovo divadlo, zámeček baronky Ronghofferové, mosty přes Vltavu, barrandovský „pahorek snů“, nyní už propojený novou tramvajovou linkou, a samozřejmě ani dílo francouzského architekta Jeana Nouvela vytvořené na křižovatce Anděl.