Karel Schulz
6. květen 1899 – 27. únor 1943
Také znám/a jako: José Espanillo | Petr Talský
Karel Schulz (6. května 1899 Městec Králové – 27. února 1943 Praha) byl český romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář, jehož nejznámějším dílem je Kámen a bolest (1942), historický román, který ho však proslavil až po jeho smrti.
Narodil se jako syn překladatele Ivana Schulze a harfistky Jarmily Mařákové, sestry pěvce Otakara Mařáka a hudebníka Jana Mařáka, neteře malíře Julia Mařáka.Po maturitě roku 1918 studoval práva a po třech letech přestoupil na medicínu. V roce 1926 studia z finančních důvodů přerušil. Od roku 1922 začal knižně publikovat a stal se členem Devětsilu. Vladislav Vančura označil Schulzovu povídku Hughesův ústav za plagiát Klubu sebevrahů Roberta Louise Stevensona a Karel Schulz byl v důsledku toho z Devětsilu v roce 1924 vyloučen. Řešil tuto situaci vstupem do brněnského Devětsilu, kde působil v letech 1924–1926. V roce 1927 nastoupil v brněnské redakci Lidových novin, kde měl nahradit zesnulého Rudolfa Těsnohlídka. Do Prahy se vrátil v roce 1930. Byl ženatý s Hanou Janouškovou, narodily se jim tři děti: syn Radim a dcery Ivana a Jiřina. Dcera Jiřina, provdaná Topolová (1932–2016) byla manželkou spisovatele Josefa Topola (1935–2015).Karel Schulz zemřel v necelých 44 letech v Praze, je pochován na pražských Olšanských hřbitovech.