Dětská encyklopedie vyšla poprvé v roce 1959 a Bohumil Říha se v ní neváhal odchýlit od strohé sdělovací formy a použil různých alternativ k výkladu jednotlivých hesel. Snažil se především pokud možno pevně vřadit popisovaný předmět do okruhu dětských představ, dát mu jistý pohyb ipřímou dětskou účast. Snažil se vejít do světa dětské představivosti, touhy po činnosti, dětské logiky, humoru a vtipu.
Krásný příběh na dobrou noc vypráví o tom, jak písmenko M v touze po dobrodružství opustilo své místo. Sice samo zažije mnoho zážitků, ale způsobí i spoustu zmatků.
Svébytný letopis, svébytná kronika, svébytné svědectví – to vše bychom mohli říct o zcela mimořádném díle významného českého výtvarníka Vladimíra Fuky (1926–1977). Jakoby mimoděk pořízené, ale přesně datované obrázky a skici (dcera tohoto slavného ilustrátora především dětských knih ve své předmluvě dosvědčuje, že její otec si nikdy nic nepředkresloval a tvořil takříkajíc rovnou načisto), opatřené skoupými titulky či pár řádky úvah, se střídají s novinovými výstřižky či dobovými fotografiemi z časů vskutku nejzuřivějšího a také nejkrvavějšího budování československého socialismu. Vše dohromady pak tvoří monumentální celek, který o počátku 50. let minulého století vypovídá v mnoha ohledech plastičtěji, mnohotvárněji a věrněji než rozsáhlá historická díla. O vynikající výsledek se jistě zasloužilo i pečlivé nakladatelské, grafické a polygrafické zpracování celého díla, které jeho účin na čtenáře a diváka ještě znásobuje. Ve Fukově Deníku 1952 je málo slov, ale o to více drásavých a tragických sdělení. Co do oné univerzální sdělnosti si toto dílo nezadá s Letem let Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové či Celým životem Jana Zábrany, k nimž Deník 1952 v doslovu přirovnává kunsthistorik Jan Rous.
Poetická knížka, která vyšla poprvé už v roce 1961, v sobě snoubí nápady a vyprávěnky Jiřího Koláře s pozoruhodnými ilustracemi Vladimíra Fuky. Ukrývá jak náročnější, tak i zcela nenáročné básně a krátké prózy. Hraní si se slovy a s - v dětské literatuře netradičním - volným veršem vrcholí na konci knížky, kde čtenáři najdou originální skládanku.
Město, které nikdy nespí. Velké jablko. Domov jazzu. Metropole světa. Nejameričtější a nejméně americké město zároveň. To všechno - a mnohem víc - je New York. Zachytit jej v jedné knize se zdá být nemožné - ale právě to se v knize New York daří Vladimíru Fukovi, jednomu z největších českých knižních ilustrátorů. Fukovy ilustrace i doprovodné poetické texty Zdeňka Mahlera mají vzácnou schopnost vyhmátnout z americké každodenní reality to podstatné; na jedné dvoustraně dokážou oba autoři pomocí umělecké zkratky vyjádřit bezmála totéž co obsáhlý román. Zdá se až neuvěřitelné, že první podoba knížky vznikla na objednávku nakladatelství Albatros už v 60. letech (kniha tehdy nespatřila světlo světa kvůli sovětské invazi). Vydáním knihy tedy Albatros nejen splácí letitý dluh, ale také předkládá čtenářům unikátní, nadčasovou uměleckou publikaci.
Pavlík se probudil a zjistil, že je doma sám. Ale nejen doma, je sám na celém světě. Pavlík je moc rád, že je SÁM. Může si dělat, co se mu zachce, jít kamkoliv a vzít si, na co jen pomyslí. Dokonce jede sám i tramvají… Jak dlouho asi Pavlíkovi radost vydrží? Je opravdu tak úžasné zůstat úplně sám? Jak to s Pavlíkem dopadne, vypráví útlá knížka pro začínající čtenáře: velká písmena, krátké věty, jednoduchá slova a půvabné ilustrace, které dokreslují atmosféru Pavlíkova dobrodružství. Vychází v edici První čtení.
Humoristický román z 20. let 20. století spojuje vtip se společenskou satirou a kritizuje veškeré negativní jevy při budování porevolučního sovětského státu. Autoři se vysmívají příživníkům, spekulantům a podvodníkům na příběhu nepatrného úředníčka, kterému se podařilo různýmimachinacemi nahromadit několik miliónů rublů. Svoje peníze však nemůže ani utratit, ani ukrýt před různými parazity. Úředníkovo tajemství odhalí skupina organizovaných vyděračů a pod vedením geniálního dobrodruha Ostapa Bendera ho o peníze připraví. Ani těmto lidem však peníze nejsou nic platné, protože se ocitli ve společnosti, ve které nemají naději na přežití.
Značně náročný příběh lorda snílka, který se se svým sluhou a malým chlapcem Tomem vypraví na ostrov Utopii po vzoru Thomase Mora, přistane v dnešním Londýně a prožívá veselé i vážné příhody při střetání ideálu se skutečností. Ironické a satirické prvky příběhu pochopí spíš vyspělejší čtenář.
Ve Dvanácti křeslech se vesele, ale ne bodře, vypráví o neuvěřitelných dobrodružstvích podnikavého osmadvacetiletého hochštaplera v blankytné vestě, o velkém kombinátorovi Ostapu Benderovi. Hledá po Rusku dvanáct stylových křesel, neboť v jednom z nich je ukryt briliantový poklad. Není sám, kdo o něm ví, a starý hamižný svět se mu neustále plete pod nohama. Ostap Bender je čilý, energický, chytrý podvodník s bohatou praxí a má nesporné šance třeba proti rodově připitomělému maršálkovi šlechty Vrabčinskému, svůdné lidojedce Ellince, monarchistovi Churávkovi, pronásledovanému "neodbytnými sovětskými sny", a jiným relikviím. Ostapovi chybí jen maličkost: charakter. A tak i jeho patent na život nutně prohrává zápas s historií. Zbyla mu jen sláva povýtce literární: zaujal čestné místo po boku Gogolova Chlestakova. A co víc, jeho zásluhou byl pro sovětskou literaturu obrozen zapomenutý žánr pikareskního románu.
V knize jsou díla: Noční let, Země lidí, Kurýr na jih.
