Pavlík se probudil a zjistil, že je doma sám. Ale nejen doma, je sám na celém světě. Pavlík je moc rád, že je SÁM. Může si dělat, co se mu zachce, jít kamkoliv a vzít si, na co jen pomyslí. Dokonce jede sám i tramvají… Jak dlouho asi Pavlíkovi radost vydrží? Je opravdu tak úžasné zůstat úplně sám? Jak to s Pavlíkem dopadne, vypráví útlá knížka pro začínající čtenáře: velká písmena, krátké věty, jednoduchá slova a půvabné ilustrace, které dokreslují atmosféru Pavlíkova dobrodružství. Vychází v edici První čtení.
Svébytný letopis, svébytná kronika, svébytné svědectví – to vše bychom mohli říct o zcela mimořádném díle významného českého výtvarníka Vladimíra Fuky (1926–1977). Jakoby mimoděk pořízené, ale přesně datované obrázky a skici (dcera tohoto slavného ilustrátora především dětských knih ve své předmluvě dosvědčuje, že její otec si nikdy nic nepředkresloval a tvořil takříkajíc rovnou načisto), opatřené skoupými titulky či pár řádky úvah, se střídají s novinovými výstřižky či dobovými fotografiemi z časů vskutku nejzuřivějšího a také nejkrvavějšího budování československého socialismu. Vše dohromady pak tvoří monumentální celek, který o počátku 50. let minulého století vypovídá v mnoha ohledech plastičtěji, mnohotvárněji a věrněji než rozsáhlá historická díla. O vynikající výsledek se jistě zasloužilo i pečlivé nakladatelské, grafické a polygrafické zpracování celého díla, které jeho účin na čtenáře a diváka ještě znásobuje. Ve Fukově Deníku 1952 je málo slov, ale o to více drásavých a tragických sdělení. Co do oné univerzální sdělnosti si toto dílo nezadá s Letem let Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové či Celým životem Jana Zábrany, k nimž Deník 1952 v doslovu přirovnává kunsthistorik Jan Rous.
Město, které nikdy nespí. Velké jablko. Domov jazzu. Metropole světa. Nejameričtější a nejméně americké město zároveň. To všechno - a mnohem víc - je New York. Zachytit jej v jedné knize se zdá být nemožné - ale právě to se v knize New York daří Vladimíru Fukovi, jednomu z největších českých knižních ilustrátorů. Fukovy ilustrace i doprovodné poetické texty Zdeňka Mahlera mají vzácnou schopnost vyhmátnout z americké každodenní reality to podstatné; na jedné dvoustraně dokážou oba autoři pomocí umělecké zkratky vyjádřit bezmála totéž co obsáhlý román. Zdá se až neuvěřitelné, že první podoba knížky vznikla na objednávku nakladatelství Albatros už v 60. letech (kniha tehdy nespatřila světlo světa kvůli sovětské invazi). Vydáním knihy tedy Albatros nejen splácí letitý dluh, ale také předkládá čtenářům unikátní, nadčasovou uměleckou publikaci.
Značně náročný příběh lorda snílka, který se se svým sluhou a malým chlapcem Tomem vypraví na ostrov Utopii po vzoru Thomase Mora, přistane v dnešním Londýně a prožívá veselé i vážné příhody při střetání ideálu se skutečností. Ironické a satirické prvky příběhu pochopí spíš vyspělejší čtenář.
Anekdoty, hádanky a hry pro malé, velké i veliké, mladé, starší i stařičké
Kniha veselých kreseb, které ponejvíce samy o sobě, ale i podpořeny slovem vyvolají úsměv, ať námětově čerpají ze světa lidí a jejich zaměstnání, či ze světa zvířat, ze sportu, divadla, televize, pohádek, vesmíru, postihujírozmanité lidské vlastnosti anebo ilustrují přísloví.
Nové příběhy nezvyklého hrdiny, mechanického chlapce Šroubka, jeho kamarádky Perliny a tatínka Piluky, kteří si získali zájem a srdce malých čtenářů už v knížce Šroubkova dobrodružství.
Za svého bohatého života dělal Antoine de Saint-Exupéry také ředitele malého letiště. A právě odtud zřejmě pochází inspirace k románu Noční let. Příběh o muži, který prosazuje létání v noci, často bez ohledu na bezpečí pilotů, má zvláštně smutnou atmosféru. Nechybí ani vyznání lásky k létání a obdiv k práci pilotů. Tragický příběh protknutý tesknou náladou není stejně jako Kurýr na jih nebo Citadela snadným a odpočinkovým čtením třeba do vlaku. Ale jsou večery, ve kterých Saint-Exupéryho humanismus rozhodně potěší. Obsahuje též: Válečný letec -- Dopis rukojmímu.
Naučný slovník pro děti obsahuje přes 800 hesel ze všech vědních oborů. Bohumil Říha se v něm neváhal odchýlit od strohé sdělovací formy a použil různých alternativ k výkladu jednotlivých hesel. Snažil se především pokud možno pevně vřadit popisovaný předmět do okruhu dětských představ, dát mu jistý pohyb i přímou dětskou účast. Snažil se vejít do světa dětské představivosti, touhy po činnosti, dětské logiky, humoru a vtipu. 13-727-84
Vtipné a humorné příběhy ve verších se snaží především pobavit čtenáře, útočí na dětskou fantasii, zachycují veselé situace, ať skutečné (na př. mráz, Čtyři roční doby, Pták) nebo vymyšlené (přeházený svět v rozmarných verších Kdyby a Zázraky a divy). Nejobsáhlejší je skladba úvodní "Pan Malilínek a velryba", v níž maličký človíček - obměna našeho Palečka, ale v dospělosti - putuje v ořechové skořápce vybavené vším komfortem po mořích, hledaje velrybu a nakonec se utáboří na jejím hřbetě. Zvukomalby nejvíce užívá báseň "Lokomotiva", popisující vlak a jeho četné pasažéry.
