Jaroslav Žila

Jaroslav Žila (12.3.1961 — 12.4.2017) byl ostravský básník a prozaik s duší beskydského horala. Učil na ZvŠ v Ostravě, do české literatury vstoupil v polovině 90. let. Debutoval a pozornost čtenářů upoutal sbírkou „Drápy kamenů“ (1994), o rok později připravil společně s fotografem Viktorem Kolářem publikaci „Ostrava, obležené město“. Dále vydal sbírky „Nejstarší žena ve vsi“ (2000) a „Tereza a jiné texty“ (2003). Jeho posledním básnickým souborem je sbírka „V hrudi pták“ (2010). V roce 2016 publikoval soubor 16 povídek nazvaný „Nikdo tady není“, v němž se představil coby svébytný prozaik, který barvitým básnickým jazykem vypráví o tíze lidského osudu, vztazích a rodových poutech hrdinů svých próz. Zemřel po krátké, ale velmi těžké nemoci. Dosud neuveřejněná povídka „Ptáci“ z pozůstalosti vyšla samostatně v roce 2021 u příležitosti autorových nedožitých šedesátin.