Javier Marías byl španělský romanopisec, překladatel a publicista, jehož dílo bylo přeloženo do 42 jazyků. Jeho psaní se vyznačovalo hlubokým zkoumáním paměti, času a povahy psané a mluvené řeči. Marías se často zabýval tématy ztráty, zapomnění a komplexní povahou lidských vztahů, proplétal filozofické úvahy s poutavými příběhy. Jeho jedinečný a rozpoznatelný styl, charakterizovaný dlouhými, vlnícími se větami a pečlivým výběrem slov, čtenáře vtáhl do složitých vnitřních světů jeho postav.
Stárnoucí muž prožije drama, smrt náhodné milenky v jejím bytě, kde je zároveň malé dítě, a on je postaven před řadu dilemat.
Psychologický román současného španělského autora velmi podrobně analyzuje pocity muže, který se zachoval nemužně, nicméně je si toho vědom a trápí ho svědomí. Navíc je zvědavý, kým vlastně mrtvá byla, kdo je její manžel, jaká je její rodina a jací byli její milenci. Opatrně se sbližuje s ženiným prostředím a hledá paralely mezi jejím a svým životem. Setkává se s ženinou sestrou a je k ní neodolatelně přitahován.
Slavný španělský romanopisec Javier Marías píše o fotbale doma i ve světě a prostřednictvím fotbalových výher, proher a různých trapasů vtipně uvažuje o vlastenectví a vlastenčení, fandění, vznešenosti a statečnosti i ubohosti a simulantství hráčů, ale i o módách účesů a dresů. Marías fotbal vidí jako nekonečný průvod hrdinů, padouchů a statistů, jako velkolepou podívanou.
Román o tajemstvích, která je lépe neodkrývat a o nebezpečí, které přináší naslouchání.
Cosi v minulosti zásadně ovlivnilo život vypravěče: Jak a proč zemřely otcovy první dvě manželky? A má tato minulost nějakou spojitost s jeho současným manželstvím? Proč jej tak zneklidnilo, když na svatební cestě vyslechl cizí rozhovor? Vypravěč jako profesionální tlumočník ví, jak osudově mohou slova ovlivnit život, jak nebezpečné je naslouchat: jakmile o něčem uslyšíme, jsme vtaženi do události. Život tak nezávisí na tom, co se udělá, nýbrž na tom, co se o někom ví a co neví... Je tedy dobré, odhalovat tajemství, která byla desetiletí zapomenuta? Téma je poněkud proustovské (vliv minulosti zdánlivě zapomenuté na osud i povahu člověka) a stejně tak i způsob zpracování: autor používá asociativní metodu líčení zážitků, prolínají se různé časové roviny i témata, drobnohledně detailní popisy a úvahy. To vše se suverénní vypravěčskou silou.
Co se stane, když román, který spisovatel napsal, vstoupí zpět do jeho života a fikce začne vytvářet vlastní skutečnost? Tato paradoxní situace je východiskem románu, v němž Javier Marías vystupuje jako vypravěč i autor. Zdánlivě chce „opravit“ mylný výklad čtenářů, kteří jeho dřívější román pochopili jako autobiografický. Avšak pravým tématem není náprava groteskních mýlek, nýbrž moc vyprávění, které dokáže zachránit skutečnost před zmarem míjejícího času, i když ji současně zastírá.
Pod názvem, citátem ze Shakespeara, autor odhaluje osobní prožitky a sleduje životní příběh zapomenutého anglického spisovatele Wilfrida Ewarta v Mexiku, dobrodružství pilota Oloffa de Wet, který údajně prošel Prahou, a historii ostrovního království Redonda, jehož je Marías současným „králem“. „Šlechtou“ jsou osobnosti mezinárodního kulturního života, jako Pedro Almodóvar nebo J. M. Coetzee.
Všechno, co bylo, i co je možné, přebývá na nejistém místě kdesi na rubu času, na jeho černých zádech, a chce to být vyprávěno. Marías to vypráví tak, že proměňuje vše v úžasný tok neskutečné skutečnosti a skutečné neskutečnosti: mistrně stvořená, všemocná realita textu, která odmění zkušeného čtenáře.
Román známého španělského autora popisuje hlavního hrdinu, univerzitního profesora španělské literatury, jenž se ocitá v Anglii na počátku osmdesátých let dvacátého století.
Autor líčí světoznámé středisko vzdělanosti, Oxford. Hlavní hrdina zde prožije coby „hostující profesor“ dva roky. Po celou tuto dobu zůstává víceméně v němém úžasu nad mnohými zvyky, které stará dobrá Anglie stále udržuje při životě, jeho život se pohybuje jakoby mimo prostor a čas. Milostný románek s provdanou kolegyní zůstává zdánlivě nepovšimnut, naopak on sám registruje zvláštnosti svých kolegů.
Mladá redaktorka María Dolzová každé ráno sleduje v kavárně cizí pár. Pozorování dvojice, jež ji fascinuje se pro ni stane posedlostí a rituálem až do okamžiku, kdy se z novin dozví, že muž byl na ulici za podivných okolností zavražděn. Později se seznámí s jeho manželkou a zaplétá se do složité rodinné historie i příběhu vraždy. Marías vypravuje o lidské vůli, ničivé síle vnějších událostí, o strachu z toho, že by se mrtví mohli vrátit, kterým trpí nejvíce ti, co je oplakávají a přejí si, aby nikdy nezemřeli. V neposlední řadě pak píše o onom zvláštním duševním stavu zamilovanosti, který je na jedné straně vnímán jako pozitivní až spásný, na straně druhé ale ospravedlňuje i různé výstřelky a ničemnosti.
