Vojtěch Jasný
30. listopad 1925 – 15. listopad 2019
Vojtěch jasný se narodil 30. 11. 1925 v Kelči v učitelské rodině. S filmem se seznámil už jako čtyřletý, když jeho otec, činovník Sokola, zakoupil pro místní sokolskou jednotu za vlastní peníze promítací přístroj a začal promítat filmy. Film Vojtěchovi doslova učaroval a o jeho životní dráze bylo v podstatě rozhodnuto.
V roce 1945 sice začal studovat ruštinu a filozofii, brzy se ale díky přímluvě profesora Mathesia dostal na FAMU na obor kamera. Tady potkal člověka, který ho ovlivnil nejvíce - profesora Karla Plicku. Tento pedagog dokázal nejen rychle poznat, jak velký talent v mladém filmovém nadšenci dřímá, ale dokázal ho i naprosto přesně pojmenovat - Jasný je lyrik. V dalších letech pak Vojtěch Jasný působil jako Plickův asistent a měl tak jedinečnou možnost se mnohému přiučit.
Během studií začal Vojtěch Jasný spolupracovat s Karlem Kachyňou. Vytvořili spolu tandem, který je podepsán pod řadou dokumentárních filmů, a v této činnnosti pokračovali i po studiích (například celovečerní dokumenty ZA ŽIVOT RADOSTNÝ (1950), NEOBYČEJNÁ LÉTA (1952), LIDÉ JEDNOHO SRDCE (1953). A společně vykročili i k hrané tvorbě (DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ (1954)).
První samostatným Jasného filmem byly ZÁŘIJOVÉ NOCI (1956) podle divadelní hry Pavla Kohouta. Následovalo šest filmů, z nichž tři, spojené do volné trilogie, tvoří jeho největší vklad do historie české kinematografie. Všechny tři jsou charakteristické poeticko lyrickým způsobem vyprávění. Úspěšná byla první TOUHA (1958), mezinárodně velmi úspěšný byl AŽ PŘIJDE KOCOUR (1963) a vrcholem Jasného domácí tvorby se stali VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968), film, na který se autor připravoval více než dvacet let.
Po násilné změně poměrů se Jasný stal filmařem na odpis. Když už bylo naprosto zřejmé, že doma jeho kariéra skončila, nemá-li se stát přisluhovačem režimu, rozhodl se pro odchod do exilu. Sedmdesátá léta jsou pak v jeho tvorbě vyplněna především prací pro západoněmeckou televizi. Podařilo se mu ale realizovat i několik celovečerních filmů, z nichž nejdůležitější je přepis románu Heinricha Bölla KLAUNOVY NÁZORY (1975). Posledním celovečerním hraným filmem, který realizoval v zahraničí, se stala VELKÁ ZEMĚ MALÝCH (1987). Doma se v nových svobodných poměrech pokusil vrátit ke svému životnímu tématu. Film NÁVRAT ZTRACENÉHO RÁJE (1999), volně navazující na slavné Rodáky, však kritika přijala vlažně a nevzbudil ani zájem diváků.
Vojtěch Jasný je činný rovněž jako vysokoškolský pedagog, působil na vysokých školách ve Vídni, Salzburgu, Mnichově a New Yorku. Své vzpomínky a několik lekcí o filmu shrnul na konci devadesátých let do knihy Život a film.