Jakub Fojtík Pořadí knih

V předchozích dílech publikace byly představeny různé varianty Suchoj Su-27, včetně námořního speciálu Su-27K/Su-33 a bitevního Su-34. Nejnovějšími členy rodiny jsou letouny Su-30 a Su-35, které jsou stále ve výrobě a patří k nejvýkonnějším zástupcům této řady. Su-30 vznikl na základě modernizačního projektu Su-27M, jehož dokončení zhatil rozpad SSSR. Tento projekt ověřil nové technologie, které se staly základem pro Su-30, jenž byl navíc obohacen o možnosti integrace západních prvků. Su-30 se stal exportně nejúspěšnějším letounem rodiny, sloužícím ve stovkách kusů v Rusku, Indii, Číně a dalších zemích. Všechny varianty Su-30 jsou dvojmístné, často určené pro velení vzdušných operací. Následný Su-35, vracející se k jednomístnému uspořádání, se opírá o pokročilou digitální avioniku a je zařazen do kategorie 4,5 generace. Očekával se jeho obchodní úspěch jako náhrady starších Su-27 a západních typů, avšak jeho služba zůstala omezena na Rusko a Čínu, s Íránem jako posledním potenciálním uživatelem. Po zahájení války na Ukrajině se tradiční zákazníci odklonili a výroba letounů klesá. Pokud Rusko neobjedná další stroje, může dojít k přerušení výroby. Rodina Su-30 a Su-35 spolu se Su-34 čeká nejdelší služba, symbolicky uzavírající osud rozvětvené rodiny vzešlé z nadčasového Su-27.

V předchozím díle publikace byla představena řada výchozího modelu Suchoj Su-27, který se stal základem pro množství variant a subvariant. Z původního modelu vychází palubní letoun T10K (Su-27K), známý jako Su-33, detailně představený v tomto díle. Cestou reverzního inženýrství vznikl čínský palubní letoun J-15, který se inspiroval původními exportními Su-27SK a ukořistěným prototypem T-10K, přičemž ruský výrobce se na jeho vývoji nepodílel. Technologie a draková skupina z modelu Su-27UB se staly základem pro čínský letoun J-16. Publikace rovněž popisuje dvoumístné varianty se sedadly vedle sebe, počínaje námořním projektem T10KUB-1, který vychází z palubního modelu T10K. I když útočný model T10V (Su-34) představuje nový typ, odkazuje na T10KUB-1. V závěrečném třetím díle budou popsány modernizační projekty, které se spoléhají na drak odvozený od Su-27UB, avšak s modernizovanou výbavou. Tyto projekty nesou označení Su-30 a vrcholem je typ Su-35, řazený ke generaci 4,5. Geneze modelu T10 ve všech jeho variantách je složitá, neboť jde o jeden z nejúspěšnějších víceúčelových letounů historie, s nejroztříštěnější rodinou verzí na světě, orientovaných na specifické zákazníky.

Publikace podrobně popisuje vývoj, zkoušky a zavádění všech verzí F-35 do vzdušných sil USA a jejich službu v letectvech spojenců, včetně nových čekatelů na zařazení do výzbroje, jako je i naše republika, která plánuje zakoupit 24 strojů. Víceúčelový letoun Lockheed Martin F-35 nastavuje nový standard pro USA a spojenecké země, navazující na úspěšné F-16 Fighting Falcon, které díky modernizacím sloužily více než čtyřicet let. Dlouhé časové období umožnilo konstruktérům vyvinout letoun s výrazně pokročilejšími schopnostmi. F-35 je často považován za první plnohodnotný letoun páté generace, navržený pro síťové digitální bojiště. Jeho senzorové schopnosti překonávají i F-22 Raptor a zajišťují široké sdílení informací mezi stroji a uživateli. Výrobce změnil přístup a nyní preferuje centralizované modernizace, aby byla zachována kompatibilita. F-35 nabízí variabilitu v provedení pro klasické použití, kolmé přistání nebo provoz z letadlových lodí. Od počátku čelí kritice kvůli vysoké ceně, omezené manévrovatelnosti a nárokům na údržbu. Nicméně, po podrobnějším zkoumání konceptu je jasné, že jeho široké schopnosti by měly být využity v jiných typech nasazení, než je klasický manévrovaný boj.

Víceúčelový letoun JAS-39 Gripen je výsledkem švédského leteckého průmyslu, který se od předválečných let zaměřoval na maximální samostatnost a specifické potřeby domácího letectva. Gripen, navazující na modely Tunnan, Lansen, Draken a Viggen, představuje unikátní a nadčasovou konstrukci. Na trhu soutěžil s letouny F-16 a F-35, kterým většinou podlehl, nikoli kvůli nižší kvalitě, ale kvůli politické síle USA a ekonomickým faktorům, které vedly k výprodejům F-16 v Evropě. Gripen byl také omezen v kompatibilitě s NATO, což ovlivnilo jeho prodeje. Švédská vláda se snažila podpořit export pronájmem JAS-39C/D do České republiky a Maďarska, což z něj činí jediný bojový letoun, jehož významná část zákazníků jej získala formou pronájmu. I přes aktivní přístup a nabídku bezplatného převodu stávajících letounů ČR k novým JAS-39E/F, Gripen čelí technologickému zaostávání za modernějšími typy jako F-35. Česká republika již stanovila plán na vyřazení Gripenu, jehož budoucnost je spojena se Švédskem, Maďarskem, Brazílií a dalšími zeměmi. Gripen však zůstane významnou součástí historie českého letectva díky téměř dvacetileté službě. Publikace podrobně popisuje vývoj letounu a jeho uživatele.

Stíhací letoun Su-27 se stal symbolem technologického vzestupu vojenského leteckého průmyslu SSSR. Pokroky v aerodynamice, avionice a motorových technologiích umožnily vytvoření letounu, který výrazně překonával své západní konkurenty. Jeho akrobatické manévry, jako Pugačevova kobra, byly tak inovativní, že se staly pojmem. Su-27 byl vybaven speciálními palubními systémy a řízenou výzbrojí, což mu dávalo výhodu nad ranými verzemi západních letadel. Nicméně, jeho vysoká cena omezila množství vyrobených kusů a bránila jeho exportu před rozpadem SSSR. Po roce 1991 se však stal předmětem zájmu mnoha zemí a došlo k dohodě o licenční výrobě v Číně, která koncept dále rozvíjela. Z rodiny klonů J-16 vznikl typ schopný plnit široké spektrum rolí. Su-27 a jeho následovníci zůstávají dominantními letouny, které nahrazují až novější generace. I když jsou Su-27 rozšířeny především v postsovětském prostoru a Číně, jejich provoz je náročnější a dražší než u MiG-29. Praktické zkušenosti ukazují, že Su-27/30/35 stále splňují požadavky, pokud jejich protivníci nedisponují technikou páté generace. Toto vydání se zaměřuje na vznik a službu úvodních verzí Su-27, s následným popisem pozdějších derivátů.

Knižní novinka je vystavěna na dobových materiálech, mnohdy odtajněných až při sbírání podkladů, s posláním přinést na světlo trvalý důkaz o tom, co se mimo jiné v Československu podařilo v leteckém průmyslu zkonstruovat, vyrobit a úspěšně ozkoušet.

Druhý díl, v návaznosti na první díl, pokračuje v popisu služby různých verzí letounů F-16. Začíná samozřejmě v domácím letectvu v USA. Dále popisuje výběr a službu v Evropěa to v Belgii, Dánsku, Nizozemí a Norsku. Následují dodávky na Blízký východ včetně plánovaných dodávek do Iránu, které se uplatnily nakonec v Izraeli, který se stal jejich významným uživatelem. V Africe to byl Egypt a Maroko. V dalších kapitolách publikace pojednává o službě v ostatních zemích NATO a v časové návaznosti pokračuje s dodávkami opět na Blízký východ, do Asie nebo do Polska.

Cobra, Apache, Hind, Mangusta a mnoho dalších. Bitevní vrtulníky jsou jedním z nejpodivuhodnějších příkladů technologického vývoje vojenské techniky ve druhé polovině 20. století. Od války v Alžírsku, přes Koreu, Vietnam a Afghánistán, až po současné konflikty v Sýrii a na Ukrajině – všude sehrály bitevní vrtulníky svou roli a ze všech těchto nasazení vzešly další převratné vývojové stupně a modifikace. Seznamte se nejen s historií, ale i s technikou, konstrukcí a výzbrojí těchto nebezpečných létajících strojů.

Publikace navazuje na AERO č.76 a věnuje se hlavně použití letounů MiG-29 v zahraničí. Na rozdíl od letounů Su-27 byly stroje MiG-29 od počátku zamýšleny i pro široký export. Dlouhodobý zájem o letouny projevovala Indie, která hledala cestu jak vyvážit schopnosti pákistánského letectva. To v roce 1983 získalo vcelku překvapivě své první letouny F-16 Block 15 výměnou za podporu amerických zpravodajských operací v době sovětské intervence v sousedním Afghánistánu. A protože měl Islámábád původně získat starší F-5E Tiger II, pořízení výrazně modernějších F-16 vyvolalo nutnost adekvátní modernizace letectva na indické straně. První požadavky na dodávku letounů předala indická diplomacie do Moskvy v roce 1982, aniž by přesně znala výkony letounu. Teprve během návštěvy ministra obrany SSSR Dimitrije Ustinova v Dillí v únoru 1984 došlo k příslibu dodávek čtyř desítek letounů MiG-29 a čtyř MiG-29UB a dokonce se diskutovalo i o možnosti následné licenční stavby dalších 110 strojů přímo v indickém závodě HAL. Nechybí samozřejmě i dodávky MiGů-29 do států Varšavské smlouvy koncem 80. let a do dalších zemí až po současnost.

Stíhací letoun MiG-29 byl v době svého vzniku synonymem technologického vzestupu vojenského leteckého průmyslu SSSR. Zásadní pokrok ve znalostech aerodynamiky, nová generace avioniky i senzorů a navýšení výkonů dané novou generací motorů umožnily sestrojit letoun, který výrazně rozšiřoval letovou obálku stíhacího typu a umožňoval do bojové činnosti zařadit do té doby nemyslitelné agilní manévry jako například souvrat, které by při střetném boji, pokud by k němu došlo, představovaly podstatnou výhodu. Navíc byl letoun schopný nést velké množství výzbroje a kvalitní senzorové a avionické vybavení, které bylo v mnoha ohledech do řadové služby na východní straně Železné opony zavedeno ve velkém měřítku poprvé. Letoun si od počátku vysloužil velkou pozornost západních zpravodajských služeb a leteckých sborů, neboť byl jedním z prvních typů, u nějž bylo možné již na základě prvotních neúplných informací usuzovat na výkony přinejmenším odpovídající západním soupeřům či je dokonce převyšující. Pro SSSR měl MiG-29 představovat páteř ochranné a útočné síly a na rozdíl od souběžně vyvíjeného většího typu S-27 byl určen i k širokému exportu a ještě před rozpadem východoevropské hospodářsko-politické soustavy se objevil ve výzbroji mnoha zemí na několika kontinentech, včetně Československa. Dnes lze v západních archivních pramenech nalézt četné zmínky o tom, že MiGy 29 byly tím typem techniky, který u států NATO vyvolával nutnost výrazně navýšit své obranné schopnosti, neboť byl rovnocenným soupeřem nejnovějších amerických a evropských typů. K přímému střetu obou vlivových sfér naštěstí nikdy nedošlo a MiGy 29 se do přímých bojových akcí vyjma íránsko-irácké epizody zapojily až na počátku devadesátých let, kdy měl Západ možnost kvality typu důkladně ozkoušet nejen díky součinnostním cvičením s nově demokratickými východoevropskými státy, ale i díky možnosti získat letouny z nedávno sjednocené Spolkové republiky Německo. A nutno dodat, že i přes odhalení mnoha slabin vzájemné porovnání letounů jasně ukázalo, že obavy západních zemí po zavedení MiGů 29 do výzbroje byly oprávněné.