Jakub Fojtík Pořadí knih (chronologicky)

V předchozích dílech publikace byly představeny různé varianty Suchoj Su-27, včetně námořního speciálu Su-27K/Su-33 a bitevního Su-34. Nejnovějšími členy rodiny jsou letouny Su-30 a Su-35, které jsou stále ve výrobě a patří k nejvýkonnějším zástupcům této řady. Su-30 vznikl na základě modernizačního projektu Su-27M, jehož dokončení zhatil rozpad SSSR. Tento projekt ověřil nové technologie, které se staly základem pro Su-30, jenž byl navíc obohacen o možnosti integrace západních prvků. Su-30 se stal exportně nejúspěšnějším letounem rodiny, sloužícím ve stovkách kusů v Rusku, Indii, Číně a dalších zemích. Všechny varianty Su-30 jsou dvojmístné, často určené pro velení vzdušných operací. Následný Su-35, vracející se k jednomístnému uspořádání, se opírá o pokročilou digitální avioniku a je zařazen do kategorie 4,5 generace. Očekával se jeho obchodní úspěch jako náhrady starších Su-27 a západních typů, avšak jeho služba zůstala omezena na Rusko a Čínu, s Íránem jako posledním potenciálním uživatelem. Po zahájení války na Ukrajině se tradiční zákazníci odklonili a výroba letounů klesá. Pokud Rusko neobjedná další stroje, může dojít k přerušení výroby. Rodina Su-30 a Su-35 spolu se Su-34 čeká nejdelší služba, symbolicky uzavírající osud rozvětvené rodiny vzešlé z nadčasového Su-27.

V předchozím díle publikace byla představena řada výchozího modelu Suchoj Su-27, který se stal základem pro množství variant a subvariant. Z původního modelu vychází palubní letoun T10K (Su-27K), známý jako Su-33, detailně představený v tomto díle. Cestou reverzního inženýrství vznikl čínský palubní letoun J-15, který se inspiroval původními exportními Su-27SK a ukořistěným prototypem T-10K, přičemž ruský výrobce se na jeho vývoji nepodílel. Technologie a draková skupina z modelu Su-27UB se staly základem pro čínský letoun J-16. Publikace rovněž popisuje dvoumístné varianty se sedadly vedle sebe, počínaje námořním projektem T10KUB-1, který vychází z palubního modelu T10K. I když útočný model T10V (Su-34) představuje nový typ, odkazuje na T10KUB-1. V závěrečném třetím díle budou popsány modernizační projekty, které se spoléhají na drak odvozený od Su-27UB, avšak s modernizovanou výbavou. Tyto projekty nesou označení Su-30 a vrcholem je typ Su-35, řazený ke generaci 4,5. Geneze modelu T10 ve všech jeho variantách je složitá, neboť jde o jeden z nejúspěšnějších víceúčelových letounů historie, s nejroztříštěnější rodinou verzí na světě, orientovaných na specifické zákazníky.

Publikace podrobně popisuje vývoj, zkoušky a zavádění všech verzí F-35 do vzdušných sil USA a jejich službu v letectvech spojenců, včetně nových čekatelů na zařazení do výzbroje, jako je i naše republika, která plánuje zakoupit 24 strojů. Víceúčelový letoun Lockheed Martin F-35 nastavuje nový standard pro USA a spojenecké země, navazující na úspěšné F-16 Fighting Falcon, které díky modernizacím sloužily více než čtyřicet let. Dlouhé časové období umožnilo konstruktérům vyvinout letoun s výrazně pokročilejšími schopnostmi. F-35 je často považován za první plnohodnotný letoun páté generace, navržený pro síťové digitální bojiště. Jeho senzorové schopnosti překonávají i F-22 Raptor a zajišťují široké sdílení informací mezi stroji a uživateli. Výrobce změnil přístup a nyní preferuje centralizované modernizace, aby byla zachována kompatibilita. F-35 nabízí variabilitu v provedení pro klasické použití, kolmé přistání nebo provoz z letadlových lodí. Od počátku čelí kritice kvůli vysoké ceně, omezené manévrovatelnosti a nárokům na údržbu. Nicméně, po podrobnějším zkoumání konceptu je jasné, že jeho široké schopnosti by měly být využity v jiných typech nasazení, než je klasický manévrovaný boj.

Víceúčelový letoun JAS-39 Gripen je výsledkem švédského leteckého průmyslu, který se od předválečných let zaměřoval na maximální samostatnost a specifické potřeby domácího letectva. Gripen, navazující na modely Tunnan, Lansen, Draken a Viggen, představuje unikátní a nadčasovou konstrukci. Na trhu soutěžil s letouny F-16 a F-35, kterým většinou podlehl, nikoli kvůli nižší kvalitě, ale kvůli politické síle USA a ekonomickým faktorům, které vedly k výprodejům F-16 v Evropě. Gripen byl také omezen v kompatibilitě s NATO, což ovlivnilo jeho prodeje. Švédská vláda se snažila podpořit export pronájmem JAS-39C/D do České republiky a Maďarska, což z něj činí jediný bojový letoun, jehož významná část zákazníků jej získala formou pronájmu. I přes aktivní přístup a nabídku bezplatného převodu stávajících letounů ČR k novým JAS-39E/F, Gripen čelí technologickému zaostávání za modernějšími typy jako F-35. Česká republika již stanovila plán na vyřazení Gripenu, jehož budoucnost je spojena se Švédskem, Maďarskem, Brazílií a dalšími zeměmi. Gripen však zůstane významnou součástí historie českého letectva díky téměř dvacetileté službě. Publikace podrobně popisuje vývoj letounu a jeho uživatele.

Stíhací letoun Su-27 se stal symbolem technologického vzestupu vojenského leteckého průmyslu SSSR. Pokroky v aerodynamice, avionice a motorových technologiích umožnily vytvoření letounu, který výrazně překonával své západní konkurenty. Jeho akrobatické manévry, jako Pugačevova kobra, byly tak inovativní, že se staly pojmem. Su-27 byl vybaven speciálními palubními systémy a řízenou výzbrojí, což mu dávalo výhodu nad ranými verzemi západních letadel. Nicméně, jeho vysoká cena omezila množství vyrobených kusů a bránila jeho exportu před rozpadem SSSR. Po roce 1991 se však stal předmětem zájmu mnoha zemí a došlo k dohodě o licenční výrobě v Číně, která koncept dále rozvíjela. Z rodiny klonů J-16 vznikl typ schopný plnit široké spektrum rolí. Su-27 a jeho následovníci zůstávají dominantními letouny, které nahrazují až novější generace. I když jsou Su-27 rozšířeny především v postsovětském prostoru a Číně, jejich provoz je náročnější a dražší než u MiG-29. Praktické zkušenosti ukazují, že Su-27/30/35 stále splňují požadavky, pokud jejich protivníci nedisponují technikou páté generace. Toto vydání se zaměřuje na vznik a službu úvodních verzí Su-27, s následným popisem pozdějších derivátů.

Knižní novinka je vystavěna na dobových materiálech, mnohdy odtajněných až při sbírání podkladů, s posláním přinést na světlo trvalý důkaz o tom, co se mimo jiné v Československu podařilo v leteckém průmyslu zkonstruovat, vyrobit a úspěšně ozkoušet.

Druhý díl, v návaznosti na první díl, pokračuje v popisu služby různých verzí letounů F-16. Začíná samozřejmě v domácím letectvu v USA. Dále popisuje výběr a službu v Evropěa to v Belgii, Dánsku, Nizozemí a Norsku. Následují dodávky na Blízký východ včetně plánovaných dodávek do Iránu, které se uplatnily nakonec v Izraeli, který se stal jejich významným uživatelem. V Africe to byl Egypt a Maroko. V dalších kapitolách publikace pojednává o službě v ostatních zemích NATO a v časové návaznosti pokračuje s dodávkami opět na Blízký východ, do Asie nebo do Polska.

Cobra, Apache, Hind, Mangusta a mnoho dalších. Bitevní vrtulníky jsou jedním z nejpodivuhodnějších příkladů technologického vývoje vojenské techniky ve druhé polovině 20. století. Od války v Alžírsku, přes Koreu, Vietnam a Afghánistán, až po současné konflikty v Sýrii a na Ukrajině – všude sehrály bitevní vrtulníky svou roli a ze všech těchto nasazení vzešly další převratné vývojové stupně a modifikace. Seznamte se nejen s historií, ale i s technikou, konstrukcí a výzbrojí těchto nebezpečných létajících strojů.

Publikace navazuje na AERO č.76 a věnuje se hlavně použití letounů MiG-29 v zahraničí. Na rozdíl od letounů Su-27 byly stroje MiG-29 od počátku zamýšleny i pro široký export. Dlouhodobý zájem o letouny projevovala Indie, která hledala cestu jak vyvážit schopnosti pákistánského letectva. To v roce 1983 získalo vcelku překvapivě své první letouny F-16 Block 15 výměnou za podporu amerických zpravodajských operací v době sovětské intervence v sousedním Afghánistánu. A protože měl Islámábád původně získat starší F-5E Tiger II, pořízení výrazně modernějších F-16 vyvolalo nutnost adekvátní modernizace letectva na indické straně. První požadavky na dodávku letounů předala indická diplomacie do Moskvy v roce 1982, aniž by přesně znala výkony letounu. Teprve během návštěvy ministra obrany SSSR Dimitrije Ustinova v Dillí v únoru 1984 došlo k příslibu dodávek čtyř desítek letounů MiG-29 a čtyř MiG-29UB a dokonce se diskutovalo i o možnosti následné licenční stavby dalších 110 strojů přímo v indickém závodě HAL. Nechybí samozřejmě i dodávky MiGů-29 do států Varšavské smlouvy koncem 80. let a do dalších zemí až po současnost.

Stíhací letoun MiG-29 se stal symbolem technologického vzestupu vojenského leteckého průmyslu SSSR. Pokroky v aerodynamice, avionice a motorových technologiích umožnily vytvořit letoun s rozšířenou letovou obálkou, schopný provádět agilní manévry, jako je souvrat, což by v případě střetného boje představovalo značnou výhodu. MiG-29 mohl nést velké množství výzbroje a kvalitní senzorové vybavení, které bylo na východní straně Železné opony zaváděno ve velkém měřítku poprvé. Západní zpravodajské služby a letecké sbory mu věnovaly pozornost, neboť jeho výkony byly srovnatelné nebo dokonce převyšující západní konkurenci. Pro SSSR měl MiG-29 představovat páteř ochranné a útočné síly, byl určen i k širokému exportu a před rozpadem východoevropského bloku se dostal do výzbroje mnoha zemí, včetně Československa. V západních archivech se objevují zmínky o tom, že MiG-29 přiměl státy NATO k navýšení obranných schopností, jelikož byl rovnocenným soupeřem nejnovějších amerických a evropských typů. Přímý střet obou vlivových sfér se naštěstí nekonal, a MiGy 29 se zapojily do bojových akcí až na počátku devadesátých let, kdy Západ mohl ověřit jejich kvalitu. Porovnání letounů ukázalo, že obavy západních zemí byly oprávněné.

Stíhací letoun F-16 představuje jeden z nejuniverzálnějších vojenských typů, jehož výroba překoná padesáté výročí od vzletu prvního prototypu. Po zkušenostech z Vietnamu se americké letectvo odklonilo od těžkých stíhaček a zaměřilo se na lehký víceúčelový typ s vysokým růstovým potenciálem, určený jak pro domácí, tak zahraniční trhy. S více než 4 700 vyrobenými kusy se F-16 stala jedním z nejúspěšnějších bojových letounů na světě. Dnes, téměř padesát let po prvním vzletu, stále probíhá výroba, přičemž moderní generace Block 70/72 sdílí s původními YF-16 jen drakovou skupinu a aerodynamický koncept. Úspěch F-16 spočívá v jejích výkonech, příznivé ceně a variabilitě schopností. Servisní život mnoha F-16 umožní jejich provoz až do roku 2050. Letoun byl nasazen v mnoha konfliktech a zůstává klíčovým typem pro americké letectvo, které stále zvažuje jeho náhradu. Moderní F-35 přinášejí jiný koncept, a odborníci varují, že levné a spolehlivé F-16 nelze snadno vyřadit. V posledních letech se diskutuje o možnosti nového nástupce nebo opětovném nákupu posledních verzí F-16. Tento letoun je pro uživatele, včetně zemí NATO, klíčovým prvkem taktických schopností, a jeho manévrovatelnost a schopnost blízké podpory pozemních sil zůstávají nepostradatelné.

Bitevní letoun Su-25 patří mezi doslova ikonické typy sovětské letecké konstrukční školy. Jde o nádherný příklad účelového designu, kdy většina parametrů byla plně podřízena jednoduchému zadání v podobě požadavků na maximální odolnost proti poškození, schopnost působit téměř z jakékoliv myslitelné plochy a nosnost velkého množství výzbroje. Klíčovou nebyla ani tak přístrojová přesnost umožňující navádět munici na vybrané cíle, byť i u ní došlo vlivem instalace laserového dálkoměru v přídi ke kvalitativnímu povýšení na novou úroveň, jako spíše schopnost přiblížit se k nepříteli na takovou vzdálenost, která by pro ostatní typy techniky byla až příliš nebezpečná, a která by umožnila zvýšit pravděpodobnost zásahu nepřítele. A ačkoliv se u Su-25 často udává, že jeho vývoj iniciovaly plány na vývoj konkurenčních amerických letounů A-9 a A-10, ve skutečnosti jde o výsledek v téže době probíhajících paralelních úvah různých expertů v SSSR, kteří shodně jako v USA došli k závěru, že na tehdy perspektivním bojišti existuje prostor pro těžce pancéřovaný podzvukový typ schopný likvidace nepřátelské pozemní techniky na krátkou vzdálenost. Kvalitativní rozvoj pozemních sil a protiletadlové ochrany vedly k situaci, kdy rostl průměrný počet zásahů nezbytný k vyřazení protivníkových pozemních uskupení z boje. Na tuto skutečnost konstruktéři reagovali vývojem letounů kategorie A-10 a Su-25.

Bitevní letoun A-10 je moderní legendou americké letecké konstrukce, podobně jako ruský Su-25. Jeho design je zaměřen na splnění specifických požadavků: vysoká obratnost na malých rychlostech, extrémní palebná síla, odolnost proti zásahům a jednoduchost výroby a údržby. Celý letoun je postaven kolem 30mm rotačního kanónu GAU-8/A, nejvýkonnější zbraně na letounu. Vynikající nosnost a dlouhá vytrvalost z něj činí unikátní typ, který odolal nejen nepřátelské palbě, ale i politickým tlakům. I přes počáteční skeptické názory a konkurenci s YA-9 se A-10 dostal do služby a přežil pokusy o vyřazení. Jeho provoz směřuje za rok 2030, přičemž flotila nedávno získala nová křídla. Americké letectvo uznává, že ani moderní letouny páté generace nemohou plně nahradit stroj určený k boji v blízkosti protivníka. A-10 prokázal svou ničivou schopnost během operací v Iráku, kde zlikvidoval téměř 1 000 tanků, což ukázalo technologickou dominanci USA. I přes nelichotivé přezdívky mezi piloty je A-10 nejefektivnějším prostředkem pro likvidaci nepřátelské techniky v inventáři USAF. Jeho význam se potvrdil i v dalších konfliktech, jako v Iráku a Afghánistánu. S rozpadáním bipolárního uspořádání světa se však zdá, že podobný letoun již nevznikne, a A-10 zůstane jediným zástupcem této kategorie. Vývoj konceptu přímé letecké podpory bude zajímavý, neboť existují situace, kdy je potřeba působit v blízkosti nepřítele.

Illustrated history of the Soviet era multipurpose military helicopter and its variants, featuring many previously unpublished photographs and artwork.

Spojené státy postavily v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století svůj koncept vrtulníkového letectva na ostrých bojových zkušenostech z vietnamské džungle. Na základě analýzy nasazení UH-1 vypsala US Army v roce 1972 projekt UTTAS (Utility Tactical Transport Aircraft System), z nějž měl vzejít nový univerzální vrtulník pro armádu. Společnost Sikorsky do soutěže přihlásila projekt S-70 využívající poznatky z projektů S-61, S-65 a S-67. Armáda mu přidělila název YUH-60. Po téměř dvou letech od vzletu byl YUH-60 23. prosince 1976 oficiálně oznámen jako vítěz soutěže a ještě před koncem roku získal výrobce první objednávku na sériové stroje. Ty nesly označení UH-60A se jménem Black Hawk. Pojmenování vrtulníku na základě indiánských kmenů bylo u společnosti Sikorsky i dalších vrtulníkových výrobců tradicí. Jméno Black Hawk, v češtině Černý Jetřáb, patřilo náčelníkovi Sauků, který proslul nebývalou bojovou odvahou. Publikace detailně popisuje vývoj, výrobu, službu a export do zahraničí tohoto vrtulníku.

The Kamov design bureau was established in the late 1940s after a successful demonstration of a single engine ultra-light Ka-8 type and its improved derivate Ka-10, which was first flown on August 30, 1949. Both were rather experimental types used for exploring how to utilize the helicopter, and the latter one was adopted by the Soviet naval aviation into regular service. Due to small dimensions and a small footprint given by coaxial rotors, Ka-10s were for the first time deployed on Soviet Navy vessels and gave both the experimental design bureau OKB Kamov and the Soviet Navy valuable experience with maritime helicopter operation. In total four helicopters were test flown by the naval aviators. However, due to the uncovered cockpit, both types were really limited in their operational use, and they just gave the background for further helicopter design to Kamov.

Lietadlo L-39 Albatros predstavuje v mnohom synonymum československého leteckého priemyslu. Vydavateľstvo Magnet Press prináša jedinečnú monografiu tohto lietadla, ktorá obsahuje kompletné prehľady verzií, výroby a vojenských a civilných užívateľov, históriu tohto stroja, technické popisy, tabuľky. Nájdete v nej viac než 500 unikátnych fotografií.

První knihu, která se snaží postihnout evropské helikoptéry v celé jejich historii, právě držíte v ruce. Výčet verzí v této encyklopedii není úplný a ani úplným být nemůže. Nové verze evropských vrtulníků totiž vznikají takřka denně. Přesto však přes 300 popsaných druhů a více než 1000 verzí představuje nejucelenější soupis na celém světě. Kniha navazuje na předchozí titul z nakladatelství Svět křídel s názvem Ruské vrtulníky – Encyklopedie strojů konstrukčních kanceláří Bratuchin, Jakovlev, Kamov, Kazaň a Mil. Oproti ní je však mírně upravená, aby byl zachován podobný rozsah obou titulů a všechny evropské typy se vešly do jednoho svazku. Ze všech strojů s rotující nosnou plochou obsahuje pouze vrtulníky, nikoliv další rotorová letadla (vírníky, rotorové kluzáky, bezpilotní prostředky...). Zároveň byl s ohledem na velké množství amatérských vrtulníků dán prostor pouze strojům, které úspěšně absolvovaly alespoň motorové zkoušky.

Projekt vrtulníku Mi-4 vznikl v roce 1951 v Sovětském svazu. Řešil potřebu výsadkového prostředku prp přepravu vojáků a bojové techniky při výsadkových operacích. V Československu byl zařazen do výzbroje v padesátých letech a poslední vrtulníky byly vyřazeny v osmdesátých letech. Sloužil jak ve vojenských tak v civilních verzích v mnoha zemích. Text česky/anglicky.

Kniha nabízí podrobné seznámení se všemi československými policejními leteckými útvary počínaje Četnickými leteckými hlídkami, které v politicky i vojensky napjatých třicátých letech bránily československý vzdušný prostor proti narušitelům, a konče porevolučním Státním leteckým útvarem. Velká pozornost je pochopitelně věnována jednotlivým typům policejních letadel. Čtenář se tak například dozví, které stroje a s jakým vybavením chránily naši republiku před letouny Luftwaffe, v čem létali čelní představitelé státu nebo kam až se česká policejní letadla podívala. Text doprovází úryvky z různých dobových zdrojů, vzpomínky pamětníků a velké množství dosud nepublikovaných dobových fotografií. Výsledkem je publikace určená nejen příznivcům letectví, nýbrž i zájemcům o naši novodobou historii.

Obsáhlá monografie se věnuje všem vyráběným verzím známého vrtulníku Mi-2. Nechybí ani podrobný technický popis konstrukce, interiérů a výzbroje. Ačkoli Mi-2 rozhodně nemůžeme zařadit mezi "magnety" leteckých výstav a muzeí, patří mezi nejúspěšnější vrtulníky na světě. Přes pět tisíc vyrobených strojů a více než čtyřicet let provozu jasně ukazuje, jak užitečný tento vrtulník byl a v mnoha zemích stále je. Většinou je ale na leteckých dnech pouhým exponátem a příznivci letectví jej shlédnou hlavně při cestě za "zajímavějšími", zejména zbraněmi se ježícími typy. Stejně je tomu i v oblasti literatúry. Proto vznikla tato monografie, která alespoň ve stručnosti připomíná historii a vývoj tohoto velmi rozšířeného lehkého vrtulníku...

Kniha popisuje vývoj, historii a nasazení ruského vrtulníku Mi-8 a všech jeho verzí. Modernizované Mi-8 dodnes slouží v českém vojenském letectvu a vojenských letectvech v desítkách zemí. Rovněž civilní verze mají velké množství uživatelů na všech kontinentech.

Encyklopedie strojů konstrukčních kanceláří Bratuchin, Jakovlev, Kamov, Kazaň a Mil výstižně mapuje sovětský a ruský vrtulníkový průmysl. Je na trhu ojedinělá nejen v ČR, ale i v zahraničí. První část se zaměřuje na rozdělení vrtulníků do kategorií podle různých kritérií. Druhá kapitola přibližuje historii vrtulníkového letectví od osmnáctého století po současnost. Jádro knihy tvoří třetí část věnovaná jednotlivým vrtulníkům, kde autor představuje 160 typů z konstrukčních kanceláří jako OKB Bratuchin (např. Omega, G-3, G-4), OKB Jakovlev (např. Jak-100, Jak-24), OKB Kamov (např. Ka-25, Ka-50, Ka-52) a OKB Mil (např. Mi-1, Mi-24, Mi-28). Zmíněny jsou také nově osamostatněné výrobní závody jako Ulan Udskij Aviacionnyj Zavod a Kazaňskij Vertoletnyj Zavod. Celkem kapitola popisuje přes 700 verzí ruských helikoptér. Přílohy obsahují přehledné tabulky s technickými daty, rozšířením vrtulníků po světě, světovými rekordy a seznamem ruských vrtulníků používaných v Československu, České republice a na Slovensku. Kniha končí obsáhlou barevnou fotopřílohou s téměř 100 snímky všech zmiňovaných typů.

Kniha se věnuje historii nasazení vrtulníků u našich bezpečnostních útvarů. Zapomenuty nezůstaly ani předválečné Četnické letecké hlídky vybavené pouze letouny. Hlavní důraz je ale kladen na rozvoj policejního letectví pro druhé světové válce. Autor výstižně mapuje vývoj jednotlivých útvarů, jejich rozmístění, skladbu plněných úkolů a samozřejmě i letecký park. Samostatné kapitoly patří jednotlivým typům vrtulníků, jejich speciálnímu vybavení a současnému dění kolem policejního letectva v ČR a SR. To vše doplňuje zcela unikátní seznam většiny imatrikulačních značek všech strojů bezpečnostního letectva, technická data letounů a vrtulníků, soupis osudu všech policejních helikoptér a více než dvě stě většinou dosud nepublikovaných fotografií. Neméně zajímavou je i detailní fotopříloha dnes sloužících typů BO 105, Bell 412 a EC-135.

Nejrozsáhlejší česky psaná publikace (formát A4) věnovaná nejpopulárnějšímu bitevnímu vrtulníku všech dob obsahuje, vedle historie, přehledu jednotlivých verzí a barevných bokorysů, též technické výkresy a téměř sto stran obrazové přílohy, mj. se snímky detailů.