Monografie se zabývá sociální teorií globalizace v kontextu soudobých společností a jejich nerovných vztahů. Analyzuje různé koncepce a interpretace globalizace v kontextech historické dynamiky. Autor knihy se domnívá, že kritické otázky globalizace posuzované v sociálních souvislostech současnosti vedou k výzvám, jež jsou zároveň morální i politické.
Kniha analyzuje současné významné téma rizikové společnosti a jejího globálního ohrožení. Navazuje přitom na dílo proslulého autora Ulricha Becka, podle kterého se dosavadní společnost dostala do rizikového stadia svého vývoje. Společnost v současné fázi svého vývoje se ocitá v bodě zlomu. Rizika vyvstávají v daleko větší míře než dřív jak v osobním životě člověka, tak i na makrorovině ve společenské, ekonomické, environmentální či vojenské oblasti. V této souvislosti vystává potřeba řešit nejen rizika v jednotlivých zemích, ale také civilizační problémy, sociální nespravedlnost, válečná ohrožení či ekologické problémy v globálním měřítku. Současné změny přinášejí podle Becka zásadní metamorfózu světa.
Autoři promýšlejí vztah filosofie a současné ekologické krize. Snaží se objasnit otázku, zda lze současnou ekologickou krizi považovat za filosofickou krizi se zřetelem k jedinečné povaze současné ekologické krize a k vývoji ekologických koncepcí, které vznikaly jako odpověď na tuto krizi. Pozornost věnují také tematizaci problému panství nad přírodou ve filosofii ekologické krize, analyzují důvody svědčící o neudržitelnosti panského vztahu k přírodě, jakož i důvody svědčící o jeho nepostradatelnosti v současné civilizaci.
Talcott Parsons (1902 - 1979) je klíčovou postavou 20. století v sociologii, jejíž význam vyvolává dlouhotrvající debaty. Někteří ho považují za inovátora, který posunul sociologickou teorii na novou úroveň, zatímco jiní ho kritizují za spekulativní přístupy a problematické základy. Existuje také názor, že jeho dílo patří minulosti a není relevantní pro současné sociální vědy. Autoři sborníku sdílejí přesvědčení, že Parsonse nelze opomíjet; jeho myšlenky si zaslouží pozornost a návrat k jeho odkazu má smysl. Sborník obsahuje různé příspěvky, které se zaměřují na různé aspekty Parsonsova díla a jeho vliv. Úvodní text Jiřího Šubrta představuje kontext, následovaný analýzou Miloslava Petruska, která zkoumá přechod od struktury jednání k teorii systémů. Pavel Machonin se věnuje osudům Parsonsova díla v Čechách, zatímco Richard Jung zkoumá jeho vliv na českou sociologii a teorii konvergence. Jan Urban přináší vzpomínky na Parsonse, a Jan Balon se ptá, zda byla jeho sociologie "americká". Dále se příspěvky zaměřují na hodnotové kulturní vzorce, pojetí societální komunity a jeho odkaz v medicíně. Témata jako sociální konflikt a Parsonsův vliv na komunitarismus také nacházejí své místo v diskuzi.
Cílem knihy je identifikovat hlavní aspekty environmentální devastace a sociální destrukce a načrtnout možnosti jejich reflexe a východisek z těchto procesů. Publikace ukazuje, že 20. století bylo pro vývoj lidstva v mnohém přelomové. Bylo stoletím bezprecedentního rozvoje i destrukce, prudkého růstu lidské populace, její životní úrovně, ale i stoletím obrovského rozsahu masového vraždění, vykořisťování a devastace životního prostředí. Globalizace mnohé tyto procesy od konce 20. století ještě více urychlila a znásobila jejich dopady na celoplanetární sociální a životní prostředí. Zatímco většina analýz řeší sociální a ekologické otázky izolovaně, tato kniha originálním způsobem vysvětluje vzájemnou podmíněnost a provázanost procesů sociální destrukce a environmentální devastace. Je výsledkem spolupráce dvou významných autorů z České republiky a Slovenska.
Koncom šesťdesiatych rokov minulého storočia vyšiel vo viacerých vydaniach dokument výskumného tímu pod vedením akademika Radovana Richtu Civilizace na rozcestí. Kríza industrializmu s dôrazom na ťažký priemysel sa vtedy prejavila v nastupujúcej novej (tretej) technologickej revolúcii na Západe a s kumulatívnym oneskorovaním na Východe po úspešnej „socialistickej industrializácii“. Výrazné zmeny v technike a technológii vrátane sociálnych dôsledkov boli pomenované ako „postindustriálna spoločnosť“ (USA), resp. „vedecko-technická revolúcia“ (ZSSR). Zásadnú otázku priemyselnej civilizácie, ktorá je rovnako naliehavá a kontroverzná v súčasnosti ako pred polstoročím, predstavuje otázka spôsobu ekonomického rastu. Civilizácie (nielen západná, dnes používame plurál) sú v kríze, ohlasuje sa štvrtá technologická revolúcia, ktorá ruší minulé ekonomické a sociálne istoty. Snahou autorského kolektívu bolo v medziach možností načrtnúť možné odpovede – ukazovatele smeru v rámci aktuálnej civilizačnej križovatky.
