Fráňa Šrámek Knihy

Velký svazek Básní představuje celé Šrámkovo dílo poetické. V prvních sbírkách ("Života bído, přec tě mám rád", "Modrý a rudý", 1905-06) se "modrý reservista" a "rudý anarchista" bouří ve jménu života proti měšťácké a šosácké společnosti a její morálce, útočí na nenáviděnou modrou uniformu rakouského vojáka, která mu je symbolem otroctví, dává nejostřeji zaznít antimilitaristické notě, tak typické pro díla své mladosti. Plné rozhoření smyslů a srdce představuje oddíl "Splav" (1906, revid. vyd. pod názvem Básně 1926). Je to oslava lásky, mládí a přírody, přírody oživené postavami faunů, divoženky a rusálek, přírody líbezné a milostné, jež se Šrámkovi stále mění v ženu. K stále hlubšímu prožívání domova, rodného kraje soboteckého, kde se ozývají písně milovaného básníka V. Šolce, kde z lidových písní odposlouchává prostou, zpěvnou melodii, která je tak charakteristická pro jeho poesii a k životnímu smíření a zklidnění v samotě, dochází básník ve sbírkách "Nové básně" (1928) a "Ještě zní" (1933), "Rány růže" (1945) dávají ještě jednou zranit bojovné a mužné poezii básníka, který stojí na stráži své země a pozdravuje její nový, osvobozený život

Ústřední z těchto povídek je "První akt", v nichž autor na postavě vojáka-anarchisty a několika jeho druhů zachytil bezmocnost a bezvýchodnost živelného individuálního protestu, pohlceného nakonec neúprostnou mašinérií válečného řemesla.

Charakteristické rysy umělecké individuality Fráni Šrámka v širokém tematickém i žánrovém rozpětí vystihují čtyři díla vybraná pro tento svazek. Jejich interpretační konstantou je lidská přirozenost: spontánní lačnění člověka po intenzivním vyžití, po pocitu osobního naplnění a patřičném uspokojení základních vitálních potřeb. Může v ní být obsažen vzdor nebo provokace, jak čteme v antimilitaristických popěvcích sbírky Modrý a rudý (1906). Mohou v ní bouřit rozporné emoce a nálady, nonkonformní postoje, erotické sny i zklamání, jaké objevujeme v generačním, impresionisticky laděném románu Stříbrný vítr (1910, přepracováno 1920). Může být vyjádřena niternou romantickou touhou, která naráží na strohou realitu vnějšího světa, tak jako v lyrické komedii Léto (1915). Anebo vytvářet ostrůvek iluze, jíž zní archetypální, senzuálně laděné básně přelomové sbírky Splav (1916). Tento výbor z Šrámkovy tvorby v roce 2000 pro Českou knižnici připravil a podrobně komentoval Mojmír Otruba. Pro přítomnou reedici jsme provedli celkovou revizi textů, rozšířili vysvětlivky a připojili soupis dosavadních knižních vydání.

Výbor ze Šrámkova básnického odkazu, doplněný pásmem o básníkově životě a díle a množstvím dokumentárních fotografií. Na mikrodesce jsou uvedeny písně na texty F. Šrámka a jeho verše v přednesu V. Vosky. Předmluvu napsal, svazek uspořádal a pásmo o životě a díle sestavil Josef Brukner za odborné spolupráce Františka Buriánka. Vyšlo v KPP s řadou fotografií a gramofonovou SP deskou, na níž texty FŠ zpívá a recituje Václav Voska.

Druhý díl výboru z autorova díla zahrnuje povídkovou tvorbu Fráni Šrámka.

Sbírka autorových raných lyrických veršů. 1. vydání.

Souborné vydání dramat Léto (1915), Plačící satyr (1923) a Měsíc nad řekou (1922). Potřetí vyšla tato trilogie jako devátý svazek Spisů Fráni Šrámka v redakci Miloslavy Hrdličkové-Šrámkové. Texty jsou zde v původní podobě; místa poznamenaná v prvních dvou vydáních cenzurou byla opravena podle předválečných verzí.

Do tohoto svazku byly pojaty básně, které F.Š. ponechal stranou svých vydaných sbírek, nedůvěřuje v jejich uměleckou dokonalost, a těch, které zbyly v jeho pozůstalosti. Básně, položené v čelo sbírky (oddíl Píseň svobody), jsou svědectvím toho, jak Šrámek zůstal věren boji za svobodu národa, jak i přes své stáří a nemoc, jež ho oddělovaly od bouřlivé doby, viděl v politických perspektivách historický zápas s fašismem, jak s nadějí obrátil své oči i své srdce k Rudé armádě a jejímu "velkému komandýrovi", jak radostně pozdravil novou epochu našeho národa. Do druhého oddílu - Kdesi za Piavou - je skryta bolestná minulost Šrámkových prožitků z první své imperialistické války. Z veršů tohoto cyklu k nám mluví známý už autor "Žasnoucího vojáka" i jiných slavných básní, napsaných z krvavé jižní fronty a hovořících výmluvně o hrůze imperialistického vraždění i vroucí víře, že se lidé, mezi nimiž strhli mosty a položili zákopy, setkají. Oddíl "Pozdravy" nám ukazuje nejen citlivý vztah Šrámkův k několika našim předním umělcům, nýbrž i mistrovství básnické charakteristiky. "Poslední strofa" čtvrtý a poslední oddíl sbírky, shrnuje verše zestárlého a umírajícího básníka, který však do posledních okamžiků zůstává milencem a pěvcem života. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR