Ladislav Hladký Pořadí knih

Slovinci, usazení mezi východním předhůřím Alp a Terstským zálivem, jsou nejmenším slovanským národem. Češi k nim zaujímali odjakživa velmi přátelský vztah, což bylo jistě zapříčiněno skutečností, že jsme společně úpěli v "žaláři národů" - habsburské monarchii, po roce 1866 v její předlitavské části. Jinak jsou dějinySlovinců pozoruhodné nejen svou délkou, za starověku bylo území dnešního Slovinska integrální součástí antické civilizace, ale také skutečnost , že nikdy neměli vlastní státní (či aspoň správní ) celek. Slovinci obývali několik středověkých regionů (Štýrsko, Korutany, Vindická marka, Gorice a Hradištko a nakonec "nejslovinštější" z nich Kraňskou marku), které se postupně do 16. století staly součástí habsburské "podunajské monarchie". Teprve její rozpad dal Slovincům aspoň zdání samostatnosti, to když se stali součástí Jugoslávie. V té komunistické po roce 1945 dokonce vznikla "federativní republika Slovinsko", nejzápadnější , a tudíž nejpokročilejší . Teprve rozpad Jugoslávie přinesl Slovincům samostatnou státnost.

Kolektivní monografie přináší v 15 dílčích studiích historický přehled vývoje vztahů Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy od středověku až do současnosti. Podává důkaz o tom, že k jihovýchodu Evropy poutaly Čechy v minulosti – stejně jako je tomu i v dnešní době – četné kulturní, ekonomické a politické vazby, a že tudíž tato oblast představuje významnou součást českého „dějinného prostoru“. Důležitým rysem předkládané práce je, že se v ní autoři snažili zachytit vedle vzájemných styků politických a hospodářských ve zvýšené míře také kontakty kulturní, sehrávající v dějinách česko-balkánských vztahů často klíčovou roli, a to v celém jejich širokém spektru.

Přitažlivost přírodních krás Slovinska je všeobecně známá a v poslední době se o ní přesvědčuje stále více turistů. Už méně se ví o tom, že Slovinci mají také zajímavé dějiny. Tato kniha podává první komplexní nástin historie Slovinců zpracovaný v českém prostředí. Akcentovány jsou především novodobé dějiny 19. a 20. století, nejvíce pozornosti je věnováno událostem posledních 20 let, a to až do aktuální situace podzimu 2009. Detailně jsou reflektovány i bohaté česko-slovinské vztahy od středověku až do současnosti.

Jihoslovanský region zůstal po celé své dějiny rušnou křižovatkou, v níž se střetly i srůstaly klíčové hodnoty evropské civilizace -- katolicismus a ortodoxie, křesťanství a islám i provokující vztah mezi náboženskou, národní a státní příslušností jihoslovanů. Dějiny států, které již neexistují, a dějiny národů, které své státy teprve tvoří.

Brožura přibližuje historii a stálou expozici Regionálního muzea v Náchodě, je doplněna barevnými fotografiemi a plánky.

Další svazek oblíbené edice Dějiny států seznamuje s bohatou a pestrou historií Albánie.

Kniha podává ucelený obraz historie Bosny a Hercegovniy od středověku až po současnost. Hlavní pozornost věnuje charakteristice vztahů mezi bosenskými Muslimy (Bosňáky), Srby a Chorvaty v 19. a 20. století, jejich rozdílnému postoji k otázce územní integrity a státní samostatnosti Bosny a Hercegoviny a též úloze vnějších (zahraničních) faktorů v dějinách této země. Čtenář se v práci, vyznačující se přehledností a kultivovaným jazykem, seznámí nejenom s klíčovými momenty a aktéry starších bosenských dějin (z konce osmanské éry, z období rakousko-uherské nadvlády, druhé světové války), ale i s událostmi zcela nedávnými, mj. s okolnostmi a průběhem poslední války v Bosně (1992–1995) i s politickým vývojem země v tzv. podaytonském období (1996–2005), publikovaném v tak komplexní podobě u nás fakticky poprvé. V závěrečném shrnutí se autor pokouší o postižení specifik bosenských dějin (z hlediska politického, národnostního i státoprávního) a také o zaujetí stanoviska k otázce, zda má, či nemá Bosna a Hercegovina v mezinárodněpolitických podmínkách 21. století šanci pro samostatnou státní existenci.