Na stránkách Příbuzenství v antropologické perspektivě se Ladislavu Holému podařilo stručně, jasně a zároveň atraktivně shrnout antropologický diskurz studia příbuzenství a představit jej jako jednu z klasických, avšak stále významných oblastí antropologie. Kniha poslouží studentům i pokročilejším badatelům, protože na jedné straně představuje tradiční témata v antropologii příbuzenství, nevyhýbá se však ani teoretickým otázkám, týkajícím se samotné povahy příbuzenství. Ladislav Holý, který začínal svou akademickou dráhu v Praze, aby se přes afrikanistické výzkumy dostal do Velké Británie, kde vybudoval katedru antropologie v St Andrews, využívá v knize také data ze svých terénních výzkumů v Súdánu a Zambii. Čtenář je do studia příbuzenství uveden prostřednictvím konceptů, jako jsou rodové linie, postmaritální rezidence, plurální manželství či rodinné domácnosti. Holý však diskutuje také možnosti mezikulturního studia příbuzenství a velmi srozumitelně ukazuje, proč je představa příbuzenství jako odkazujícího k modelu biologické reprodukce z pohledu moderní sociální antropologie jen stěží udržitelná.
Ladislav Holý Pořadí knih





- 2025
- 2009
V náplavech času
- 37 stránek
- 2 hodiny čtení
- 2001
Malý český člověk a skvělý český národ
Národní identita a postkomunistická transformace společnosti
Autor analyzuje specificky český diskurs o národní identitě a proměňující se, nicméně stále problematický, vztah mezi národem a státem v období postkomunistické transformace společnosti. Opírá se při tom o prameny literární a historické a využívá poznatků etnografického terénního výzkumu. Zvláštní pozornost věnuje symbolickým reprezentacím toho, co to znamená být Čech.
- 1963
Monografie aplikuje metodu historického materialismu na oblast, dosud zkoumanou funkcionalisticky. Tento funkcionalistický přístup vyšetřoval podmínky, v nichž by kolonialismus nejsnáze a bez konfliktu vykořisťoval domorodce. Proto nepochopil ani základní rozdíly jednotlivých systémů, ani podstatuexistujících sociálních vztahů v rámci jedné konkrétní společnosti. Navíc musel nutně propadat antihistorismu. Naproti tomu metoda historického materialismu umožnila autoru, aby vysledoval dynamiku rozkladu pokrevně příbuzenských skupin a s ním související přesuny společenských funkcí, a to v době před koloniální expanzí.