Tomáš Borovský Pořadí knih

Současná doba je často charakterizována jako éra obrazů, upřednostňující vizuální vnímání světa. Předkládaná publikace si klade otázku, v jaké míře a jakými způsoby byl tento přístup ke světu uplatňován v minulosti. V úvodu je představen koncept transdisciplinarity, který nabízí možnost rozvinout předchozí metodologické teorie a ústrojně je propojit s praxí. V další části autoři sledují proces formování kulturního dějepisu jako svébytné formy historikovy práce v české historiografii od konce 19. století do roku 1989. Řešení problémů spjatých s kulturními dějinami provázel neustálý dialog mezi historiografií a dalšími vědními obory, mezi nimiž zaujímal významné místo dějepis umění. Praktické výsledky této rozpravy přináší závěrečný blok kapitol, v nichž se autoři věnují otázkám vztahu textu a obrazu, kultu a prostoru, imaginace, reprezentace či míst paměti na příkladech zvolených z dlouhého období od raného středověku až po naši nedávnou minulost.

Při založení Masarykovy univerzity byly na její filozofické fakultě nejsilněji zastoupeny historické obory. Letošní sté výročí nabízí jedinečnou příležitost ohlédnout se za proměnami, jimiž historické obory během prvního století existence univerzity prošly. Z historického semináře se postupně oddělovaly a vedle něj také vznikaly další semináře a ústavy s úzkou vazbou k historii i jejím postupům – dějiny umění, archeologie, muzeologie, archivnictví a pomocné vědy historické, etnologie. Autory předkládané publikace vedla snaha odpovědět na otázky, jaký byl význam jmenovaných brněnských seminářů v dějinách vědy a vzdělanosti v domácím a mezinárodním kontextu, jaké osobnosti v Brně vyrostly či jaké vnější vlivy působily na institucionální utváření historických oborů na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Publikace je proto rozdělena do tří částí: Institucionální vývoj; Osobnosti; Tradice, inovace a projekty. V této perspektivě sledují autoři vývoj dnešního Historického ústavu, Semináře dějin umění, Ústavu pomocných věd historických a archivnictví, Ústavu evropské etnologie a Ústavu archeologie a muzeologie v proměnách dějin českých zemí od vzniku samostatného Československa až do současnosti.

Kniha se koncentruje na otázky spojené se sny v širším kulturně-historickém kontextu od středověku (potažmo antické tradice) do sklonku 19. století, kdy se s rozvojem moderní psychologie a psychoanalytického pojetí snu proměnilo místo a funkce snů ve společnosti. Autoři, přistupující k problematice z hlediska různých oborů (historie, dějin umění a literárních dějin), se nesnaží soustředit na jedno spojující téma snových interpretací, jejich cílem je nastínit možné cesty v přístupu ke snům v předmoderní společnosti. Jednotlivé kapitoly se tak věnují rozdílným otázkám: důvodům, které vedly k legitimizování relevance snů a jejich interpretace, vztahu snů ke křesťanství, snům jako prostředku vstupu do jiných dimenzí, temné stránce snu, důvodům nedostatku vizuálních záznamů snů pro starší období nebo snářům.

Kritická edice studií a esejí Jaroslava Marka představuje jednoho z nejvýznamnějších českých historiků druhé poloviny 20. století jako autora kratších textů, jež svým tematickým zaměřením odpovídají hlavním oblastem jeho odborného zájmu. Každý ze tří oddílů („Urbánní dějiny“, „Portréty historiků“ a Teorie dějepisectví“) je opatřen analytickým úvodem a publikaci doplňuje i úplná bibliografie Markových prací.

Publikace V erbu tří pruhů je katalogem stálé expozice na státním zámku Kunštát. Stejnojmenná stálá expozice je vyvrcholením projektu Rok pánů z Kunštátu, který připravil Národní památkový ústav v rámci víceletého cyklu Po stopách šlechtických rodů (věnovaného v předchozích letech Rožmberkům, Pernštejnům a francouzským rodům, které spojily své osudy se zeměmi Koruny české). Přibližuje široké veřejnosti věhlas a rozmach jednoho z nejvýznamnějších středověkých moravských rodů, který zanechal nejenom v české, ale i v evropské historii výrazné stopy směřující z malého moravského městečka až na český královský trůn.

Druhý díl skript pro studenty historie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Tématem jsou specifika výzkumu jednotlivých historických období (středověku, raného novověku, 19. století a 20. století) a dějiny dějepisectví.

Kniha se v širokém geografickém a časovém rámci zabývá uplatňováním pojmu cti v různých společenských prostředích. Autoři se zaměřili na různé otázky, od průběhu soudních řešení sporů o čest přes rozdílné genderové vymezování cti mužů a žen až po úlohu, jakou čest hrála v panovnickém a šlechtickém prostředí.

Kniha je věnována královskému adventu, jedné z nejdůležitějších středověkých panovnických slavností. Autoři se zaměřují přednostně na města středověké Moravy, mimo jejich pozornost ale nezůstala ani města česká a říšská. Jednotlivé kapitoly knihy se zabývají hlavními problémy, jakými jsou například cestovní každodennost královského dvora, frekvence vjezdů, ceremoniální předpisy, hostiny a další navazující slavnosti, užívané barvy a předměty apod