Vladislav Merhaut
31. březen 1938 – 1. září 2021
Vladislav Merhaut (nar. 31.3.1938) vyrostl v Hořovicích a ve Státním učilišti pracovních záloh v blízkém Komárově se vyučil nástrojařem. Poté nastoupil do národního podniku Alba Hořovice a při zaměstnání vystudoval Střední průmyslovou školu strojnickou. Od listopadu 1959 byl zaměstnán jako nástrojař a později technik v ČKD Praha (do roku 1998). Při zaměstnání vystudoval a v šedesátých a sedmdesátých letech působil v řadě tanečních orchestrů a hudebních skupin v Praze i okolí, v roce 1970 profesionálně v SRN. V ČKD se seznámil s grafikem Vladimírem Boudníkem a jeho prostřednictvím také se spisovatelem Bohumilem Hrabalem, básníkem Jiřím Kolářem a dalšími osobnostmi české kultury, spisovateli a výtvarníky, kteří tehdy ještě většinou tvořili mimo oficiální scénu. Byl jedním z nejvěrnějších přátel Vladimíra Boudníka a dnes patří mezi klíčové znalce jeho díla. Své zápisky o Vladimíru Boudníkovi si vedl od roku 1960 až do umělcovy tragické smrti. Jeho deníkové záznamy jsou velice cenné především pro svou faktografičnost a nestrojenost a rovněž nestylizovanou autentičnost výpovědi. Údaje o umělcově životě a o jeho tvůrčích aktivitách Merhaut zaznamenával až s maniakální pečlivostí, a tak se o poslední, pro Boudníka tolik tragické dekádě jeho života může čtenář z knihy dozvědět velice mnoho. Najde v ní vyprávění o Boudníkově práci v továrně i o osobách z řad výtvarníků, kunsthistoriků, literátů, sběratelů či psychiatrů.