Karel Michal

1. 1. 1898, Dobré (u Dobrušky) † 25. 2. 1982, Čížová-Nová Ves(u Písku)

Prozaik, autor knih pro děti a vlastivědných a kulturněhistorických publikací Do obecné školy chodil v Dobré. Od roku 1908 navštěvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, 1910 přešel do druhého ročníku měšťanské školy v Dobrušce, po jejím ukončení studoval od roku 1913 učitelský ústav v Hradci Králové. Ve třetím ročníku, v květnu 1916, narukoval do armády a po krátkém výcviku byl odvelen do etapní služby na rumunskou frontu (maturoval během vojenské dovolené na jaře 1917). Konec války strávil ve Vídni (zde na přelomu 1917–18 absolvoval důstojnickou školu). Na podzim 1918 vstoupil do služeb Československé armády, jako dobrovolník odjel bojovat na Slovensko proti Maďarům, padl však do zajetí a byl odsouzen k trestu smrti. Před popravou ho zachránil zákrok vojenské dohodové mise v Budapešti, který československým zajatcům zaručoval zacházení jako s příslušníky dohodových armád. Byl propuštěn, a ještě na sklonku 1918 se vrátil domů. 1919–45 se věnoval pedagogické práci, postupně učil v různých místech východních Čech (Kounov, Hlinné, Dobruška, Třebechovice pod Orebem a Hradec Králové). 1945 se stal místopředsedou Revolučního okresního národního výboru v Hradci Králové, krátce pracoval v Praze na ministerstvu školství a osvěty, po únoru 1948 vedl hradeckou pobočku Československého rozhlasu a 1950–58 působil ve funkci ředitele Krajského muzea v Hradci Králové. Po odchodu do důchodu žil v Hradci Králové, Praze a v Čížové na Písecku. 1936 se seznámil s Jaromírem Johnem, s nímž až do 1951 vedl bohatou korespondenci; dal rovněž podnět k založení Vlastivědného muzea v Dobrušce (zachránil mj. pozůstalost Aloise Beera a prvotiny Františka Kupky). Přispíval do periodik: Rudé právo, Kohoutek, Tvorba (1932 zde na pokrač. próza Krejčí Vrabec), Panoráma, Pochodeň (Hradec Králové), Var aj. 1924–27 redigoval vlastivědný sborník Od kladského pomezí (Nové Město nad Metují). V Tvorbě publikoval také pod pseudonymem K. Textor. Michlova tvorba sahá od vlastivědných a kulturněhistorických prací po beletrii, určenou převážně dětem a mládeži, ke které jej inspiroval především život na chudém venkově a lidové tradice Podorlicka; výrazným motivem jeho próz je také pevný vztah člověka k domovu. Knižně debutoval souborem pohádek a povídek Včera a dnes, pro dospělé pak na počátku 40. let historickou prózou Pán ostrého meče o hrdinovi z rodiny pohodných a katů z Leštné. Dětská próza Kousky Františka Housky pojednává s citem pro dětskou psychiku o chlapeckých hrách a dospívání vesnického sirotka; silnější sociální akcent má baladický příběh Pepina Uličných, v němž Michl vylíčil krutý osud bezmocného dítěte z nejubožejších vrstev společnosti. Naopak idylický obraz domova zobrazil v pohádkové knize Vlaštovičky, jež je antropomorfizací zvířecího světa blízká Karafiátovým Broučkům. V poválečném románu K pramenům světla zpracovává život a dílo malíře Zde|ňka Přibyla. Cenným svědectvím, které umožňuje poznat Michlovy literární přátele i jeho životní osudy, jsou vzpomínkové reflexe, publikované v 70. letech a vycházející z dosud v úplnosti nevydaných pamětí (Chvíle setkání, věčnost vzpomínky, Krátká chvíle mladosti). Z téhož zdroje čerpá i povídková kniha Kde vlci vyjí a slavíci zpívají, evokující v podobě drobnokresebných črt některé zážitky z autorova mládí, z první světové války a z doby pedagogické činnosti. Karel Michl se významně zasloužil o zpřístupnění spisů dobrušského písmáka a naivního malíře Aloise Beera.