Tato kniha se zaměřuje na problém vylepšování člověka v široké interdisciplinární perspektivě. Čtenáři dostávají možnost zamyslet se společně s autory nad obecnými otázkami spojenými s možnostmi součané vědy a technologie a posléze se zaměřit na specifičtější problémy, např. na otázku etického hodnocení enhancementu, různé formy vylepšování člověka, právní problémy a filosofickou reflexi tohoto zajímavého moderního fenoménu.
Rozhodněte, která z neuvěřitelných tvrzení jsou lživá a která pravdivá. Budete se divit - pravda je někdy neuvěřitelnější než lež! Připravte se na to, že vám nad pravdou občas zůstane rozum stát.
Filosofie autenticity vychází z pradávné moudrosti, která nabádá k tomu, abychom byli sami sebou. Sókratův výrok „poznej sebe sama“ předpokládá existenci hotového já, což však není pravda, protože na počátku života žádné já neexistuje. Úkolem každého z nás je budovat vlastní identitu, což je náročné a mnozí v tomto úsilí selhávají. Vytvoření já je spojeno s nalezením smyslu života, který sám o sobě žádný smysl nemá a je třeba mu ho dodat vlastním úsilím. Hlavní překážkou je jedinečnost smyslu, který nelze sdílet, darovat ani kopírovat. Dělat to, co dělají ostatní, je bezcenné. Publikace je rozdělena do dvou částí: první se zaměřuje na ontickou stránku lidské bytosti a zdraví jako východisko bádání. Druhá část se soustředí na štěstí, přičemž je vhodnější uvažovat o smyslu, který má ontologickou povahu. Reflexe je klíčovým nástrojem zkoumání, neboť zahrnuje i ponětí o sobě samém. Cestu k nalezení vlastního já a originálního smyslu života otevírá schopnost tázat se, která je nezbytná pro hlubší porozumění.
Jedním z hlavních námětů lidského přemítání i diskusí v moderní době je bezesporu zlo v jeho různých podobách čili to, co se dá vůbec za zlo pokládat a odkud se zlo bere; hojné obrazy zla se k nám valí z médií, literární díla provádějí jeho rozbory a nabízejí recepty k záchraně, poslanci v parlamentu se snaží jeho výstřelkům předcházet, potírání jeho důsledků je hlavní náplní práce kriminalistů, medicína odčerpává obrovské finanční prostředky pro svůj boj s ním a v drobném ho řeší lidé po hospodách. Zdá se, že nynější doba je zlem téměř uhranuta. Ovšem záhada zla a potažmo touha přimknout se k dobru zdaleka není vymožeností až přítomnosti. Odedávna, kam až lidská paměť sahá, se člověk zabýval otázkou po povaze dobra a původu zla s tím, že zlo se mu připomínalo obvykle v jeho krušných chvílích, kdežto dobrem se obíral spíše v mezidobí, dobách hojnosti a klidu.
Klíčovou otázkou zkoumanou v této knize je, že každý z nás i tehdy, když všechno relativizuje a nic za jisté nemá, přece si je naprosto jist tím, že smrt ho jednou potká. Dospíváme k takto zvláštnímu pevnému bodu vlastní smrti navzdory tomu, že zkušenost s vlastní smrtí samotnou nikdo z nás nikdy neměl a že představit si vlastní nebytí dokonce ani nelze. Je tudíž třeba se ptát: kde se bere ona zvláštní jistota a co z této jistoty vyplývá?
Kvalita života je jedním z hlavních témat filosofie od jejího počátku a lze dokonce směle vyslovit tvrzení, že filosofii vlastně o nic jiného než o ni nejde: sama sobě dává úkol dospět k eudaimonia, čili najít její kritéria a těmito kritérii se pak i řídit. V tomto si ovšem již od řeckých počátků podává ruku s medicínou, medicínou pythagorejskou, hippokratovskou i jinou. Též lékař se mimo jiné i kvůli tomu, aby své vznešené maximě primum nil nocere vůbec vyhověl, zabývá tím, čím by svému pacientovi prospěl, přičemž k tomu potřebuje ono kýžené dobro alespoň trochu znát. Co je tudíž dobro lékařského umění čili zdraví a v čem tkví jeho předpoklady? Vyřešit uvedenou otázku ovšem není snadné, když hlavní překážkou je zde hlavně to, že jde o hodnotu a že její nalezení je tudíž normativním úkolem. Jinak vyjádřeno, využití veškerých empirických nástrojů včetně těch, s nimiž pracuje zcela moderní výzkum, ztrácí v této souvislosti veškerou cenu; z toho, že se jistý jev vyskytuje často, přece v žádném případě nelze vyvozovat závěr takový, že o nic špatného nejde. Dokonce tomu bývá tak, že zdraví a podobně i dobro vůbec se vyskytuje spíše vzácně. Určitý pokus mapovat tuto \'krajinu lvů\' si vzala za svůj úkol skupina odborníků z různých oborů a ti předkládají profesionální i laické veřejnosti několik úvah směřujících k vymezení toho, co vymezení tak snadno uniká.
Příručka pojednává o etice v lékařství a o přístupu lékaře k pacientovi.
Kniha mapuje terén palčivý pro člověka vždycky a v současnosti zejména. Doporučení typu „poznej sebe sama“ či „buď sám sebou“ i otázky jako „odkud přicházím“, „kam jdu“ a hlavně „kdo jsem“ se vkrádají do mysli stále a v dobách vyhrocených se k nim přidává ještě „proč zrovna já“ či „má život vůbec smysl?“. Smysl života je klíčovým problémem lidské bytosti provázející ji na každém kroku a otázka po něm je obzvlášť vyhrocená v nynější době, kdy se všechno mění a kdy lidé tápou. Práce filosofické povahy s řadou exkurzů k teologii, psychologii, neurologii i dalším oborům představuje zevrubnou analýzu lidské reflexe a intencionality a na tomto základě chce ukázat řešení tíživých otázek. Na rozdíl od běžného přístupu zdůrazňuje etiku naděje, důvěry a ctnosti s tím, že vztahy soukromé jsou podmínkou veřejného řádu. Avšak bylo by chybou pokládat text za návod k použití typu „udělej si sám“ či „snadno a rychle“ bez zapojení vlastního myšlenkového úsilí o to, aby život nebyl zmarem, ale zdarem.
