Françoise Sagan Knihy

Životopis francouzské herečky Sarah Bernhardt /1844-1923/.

Hrdinkou románu je mladá dívka, studentka Dominika, kterou její přítel seznámí se svým strýcem Lucem. To, co je pro oba na začátku jen nezávazný flirt, se postupně mění v hluboký cit, který ale ani jeden z nich nechce otevřeně přiznat.

Brilantně napsané povídky o osamělosti a nudě, krutosti a něze moderního člověka.

Psychologický román populární francouzské spisovatelky je pohledem na milostný konflikt tří lidí - stárnoucí inteligentní ženy a dvou mužů. -- Saganová citlivě, ale nesentimentálně zachytila především vnitřní atmosféru tohoto složitého vztahu, a i když se ani v této knize nepokusila zasadit život a jednání svých hrdinů do širší společenské souvislosti, přece jen je zde mnohem pronikavější snaha zobrazit skutečný život, než v předcházejících románech.

V Zámku ve Švédsku (1960) se lidi nudí a kromě milování si krátí čas tím, že de facto zabíjejí občas nějakého příbuzného. Ve hře Někdy i housle (1961) se zase nudí Charlota a teprve s příchodem Leopolda, který je nezvyklým zjevením, pocítí, že by mohla přece jen prožít jisté vzrušení.

Milostný příběh z mondénní francouzské společnosti šedesátých let. Jde o příběh krásné a inteligentní ženy, žijící ve volném svazku se starším mužem, jímž je milována a finančně zajištěna a přesto se vrhá do chvilkového milostného dobrodružství. Prvotní vášeň a okouzlení brzy pomine a nutnost pracovat jejich lásku zabíjí. Hrdinka se vrací zpět ke své jistotě, kam jí vrací její strach ze samoty, egoismus a trvalá neschopnost skutečné lásky.

Dvě slavné románové novely populární francouzské spisovatelky jsou věnovány citovým a milostným problémům věkově nesourodých dvojic. — První kniha (Máte ráda Brahmse, 1959) je milostným příběhem stárnoucí ženy a jejích bezvýchodných milostných vztahů, druhá (Jeden úsměv, 1956) naopak líčí milostné vzplanutí mladičké studentky k mnohem staršímu ženatému muži, které začalo jako bezvýznamný flirt a končí citovým obrozením děvčete. Obě knihy pečlivě zaznamenávají všechny nuance vývoje milostného vztahu, zachycují jejich vnitřní atmosféru a v neposlední řadě jsou i psychologickou studií mladé francouzské inteligence na konci 50. a počátku 60. let 20. století.

Poslední román Françoise Saganové Čtyři hrany srdce, nedávno náhodně objevený mezi jejími rukopisy, je próza bystrá, statečná a svobodomyslná stejně jako její autorka, a zrozená z jejího vášnivého zaujetí pro citový život, jeho výkyvy a jeho rozmanitost. Kniha zaujme také pochopením pro komickou stránku života i výstižností a optimismem při líčení životních dramat. Nahlédněme znovu do doby Françoise Saganové a do jejího života – v tomto nedokončeném, syrovém, znepokojujícím románu je z nich obsaženo všechno příznačné.

Příběh nebezpečné lásky. Pětačtyřicetiletá hollywoodská scenáristka Dorothy Seymourová se vrací se svým přítelem domů, když vtom jim vběhne přímo před auto mladý, patrně zdrogovaný muž, Lewis Miles. Protože je zraněn a nemá kam jít, vezme ho Dorothy k sobě. Z její strany jde o altruistické gesto bez postranních úmyslů. I když je Miles o hodně mladší než ona, zamiluje se do ní, je to však čistě platonická láska. Ovšem záhy se začnou dít podivné věci. Jakmile se Dorothy s někým pohádá nebo se jí někdo pokouší znepříjemnit život, dotyčný člověk zemře. Je to náhoda? Nebo s tím má zamilovaný mladík něco společného? A pokud ano, jak se má Dorothy zachovat?

Kniha obsahuje dva psychologicky laděné milostné romány z padesátých let 20. století od populární francouzské autorky. — Oba romány, resp. románové novely (Za měsíc, za rok, 1957; Dobrý den, smutku, 1954) zachycují složité problémy a vnitřní konflikty milostných vztahů hrdinek, náležejících převážně k francouzské intelektuální vrstvě té doby. Komorní příběhy těchto žen líčí autorka v obou prózách s maximální objektivitou, bez sentimentality a falešné citovosti.