Tomáš Bursík Knihy

Problematika třetího odboje je dnes velmi diskutované téma v odborné i laické veřejnosti. Kniha Osud odbojové organizace Černý lev 777 historika Tomáše Bursíka nabízí pohled na dosud ne příliš známou protikomunistickou odbojovou organizaci, působící na Sedlčansku, která se rozhodla na teror komunistického režimu odpovědět se zbraní v ruce. Její tři nejdůležitější členové byli následně odsouzeni k trestu smrti a popraveni. Publikace se nezabývá pouze samotnou odbojovou aktivitou organizace Černý lev 777, ale sleduje osudy hlavních hrdinů a jejich nejbližších i v době, která následovala po jejich odsouzení. Na konkrétním příkladu je zde ukázána i často strastiplná snaha rodinných příslušníků o úplnou soudní rehabilitaci v devadesátých letech. zdroj: http://www.ustrcr.cz/cs/monografie

Katalog k výstavě o dějinách sdružení bývalých politických vězňů K-231

Popis zatčení, soudního procesu a uvěznění členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných v roce 1979.

: životy politických vězeňkyň v československých věznicích padesátých a šedesátých let dvacátého století Studie přibližuje životní osudy politických vězenkyň v československých věznicích padesátých a šedesátých let dvacátého století. Podobně jako v dalších zemích východního bloku pojímal československý režim vězeňství coby nedílnou součást represivních prostředků. Neuznal nikdy pojem "politický vězeň". V zacházení s muži a ženami-politickými vězeňkyněmi nebyl za ostnatými dráty příliš velký rozdíl. Špatné životní podmínky, těžká fyzická práce, neustálé ponižování, vyvolávání pocitu méněcennosti a často nepřiměřené tresty za sebemenší prohřešky...

V této knize se autor na konkrétních případech pokusil doložit způsoby a metody, které se běžně uplatňovaly v sovětských trestaneckých pracovních táborech již od dvacátých let 20. století a které byly využity i v systému uranového „GULAGU“ v Československu. Hovoří o hromadném nasazení vězňů v uranovém průmyslu, o diferencovaných přídělech potravy, uplatnění odměn a trestů v závislosti na pracovním výkonu odsouzeného. V mnoha věcech se komunistická diktatura v ČSR „přiučila“ od svého pokrevního bratra – nacistického režimu v sousedním Německu. ÚSTR, Praha 2009, 1. vydání, váz., 212 stran, ISBN 978-80-87211-22-9 ------------------------------------------------- Zdroj: http://www.ustrcr.cz/cs/monografie

Prakticky po celou dobu existence komunistického režimu byla perzekuce jeho odpůrců součástí politiky vládnoucí Komunistické strany Československa. Vrchol těchto perzekučních opatření představovaly trestněprávní postihy, které se dotkly tisíců československých občanů. Předkládaná publikace si klade za cíl přispět k hlubšímu poznání tohoto tématu. Vedle úvodního textu obsahujícího obecné shrnutí trestněprávní perzekuce v letech 1948–1989 zde nalezneme studie mapující zneužívání poválečného retribučního soudnictví, zákulisí fungování Státního soudu, proměnu charakteru trestněprávní perzekuce na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a postihy za různé formy verbálních projevů v období tzv. normalizace. Součástí knihy je i rozsáhlá edice dokumentů přibližující na různých typech zpráv pohled speciálního odboru Generální prokuratury ČSSR na tzv. protistátní trestnou činnost v Československu.

Politicky motivovaná trestněprávní perzekuce na konci čtyřicátých let a v letech padesátých 20. století v Československu i dalších zemích sovětského bloku se po jeho zhroucení stala předmětem širokého zájmu historiků i publicistů. Totéž nelze říci o revizi těchto procesů a rehabilitaci jejich obětí, byť měly významný politický, společenský i morální dopad. Kniha představuje příspěvek k tomuto důležitému tématu československých dějin. Vedle úvodního shrnujícího textu obsahuje deset studií rozdělených do tří celků. První je zaměřena na mezinárodněpolitické souvislosti, konkrétně situaci v Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku a Bulharsku. Druhý blok zahrnuje texty věnované různým politickým, společenským a právním aspektům rehabilitací – (ne)řešení rehabilitací nekomunistických obětí politických procesů v polovině padesátých let, barnabitské rehabilitační komisi, udělování milostí komunistickými prezidenty a přípravě zákona o soudní rehabilitaci a jeho aplikaci na půdě Národního, resp. Federálního shromáždění v letech 1968–1970. Poslední část knihy tvoří dvě regionální sondy zabývající se rehabilitacemi evangelických duchovních v šedesátých letech na Slovensku a brněnskou kauzou tzv. klerofašistické odnože Zelené internacionály.

Publikace přináší základní informace o profesním, společenskopolitickém i osobním životě lidí stojících v čele jejich nejvyšších orgánů justice v letech 1948–1989. Pokud jde o rezort justice, pod nějž spadala do roku 1952 i prokuratura, byli do ní zařazeni ministři spravedlnosti unitární vlády a jejich náměstci do federalizace země v roce 1969 a poté ministři spravedlnosti ČSR a SSR a jejich náměstci. Opominuti nebyli ani pověřenci spravedlnosti působící na Slovensku. Protože v zakladatelském období komunistického režimu sehrály klíčovou roli Státní soud a Státní prokuratura, do lexikonu byli zařazeni také předseda Státního soudu, resp. státní prokurátor, a jejich náměstci. Na činnost Státního soudu navázal Nejvyšší soud, resp. po federalizaci země nejvyšší soudy ČSSR, ČSR a SSR. Jejich předsedové proto nemohou v lexikonu také chybět. V lexikonu jsou zastoupeni také funkcionáři Generální prokuratury, která dosud stála spíše stranou zájmu badatelů. Cílem lexikonu je posloužit odborníkům i zájemcům z řad laické veřejnosti zabývajícím se problematikou komunistické justice a prokuratury, případně se státi odrazovým můstkem k dalšímu biografickému výzkumu.