Stanislav Vácha
23. květen 1930 – 16. březen 2000
Ing. Stanislav Vácha, CSc. (*23.5. 1930, Jihlava - †16.3. 2000, Praha). Autor prózy, rozhlasové hry a prací z oboru řízení, novinář, ekonom a pedagogický pracovník, po roku 1991 podnikatel. Vyrůstal v rodině drobného obchodníka. Vystudoval obchodní akademii v Jihlavě (1945-1949, maturita) a národohospodářské plánování na Hospodářské fakultě Vysoké školy politických a hospodářských věd (1949–1953; absolvoval s titulem promovaný ekonom roku 1953, titul inženýra získal v roce 1966). Pracoval postupně jako ekonom, náměstek a vedoucí rozvoje organizace v národním podniku Transporta Chrudim, 1962–64 byl pověřen organizací výroby v pobočném závodě Transporty v Medzilaborcích na Slovensku, 1964–68 v závodě Výtahy v Praze-Vysočanech. Při zaměstnání absolvoval postgraduální aspirantské studium na Vysoké škole ekonomické. Titul kandidáta věd (CSc.) získal 1969 prací Moderní kapitalistický podnik a jeho cíl a v témže roce začal působit jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky (VÚSTE) v Praze. V letech 1969–70 absolvoval studijní pobyt na Harvardské univerzitě (Boston, USA), kde vypracoval srovnávací studii o řízení inovací v USA a SSSR. Po návratu se stal externím pedagogickým pracovníkem Institutu průmyslové výchovy. 1978–91 působil jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu pro ekonomiku a řízení vědeckotechnického rozvoje v Praze, poté založil vlastní poradenskou a školící firmu pro obor ekonomiky, organizace a řízení Eurovia, Top Management Consultants.
Od roku 1962 povídkami sporadicky přispěl do Květů, Mladého světa, Hostu do domu, v 70. a 80. letech publikoval v periodikách Tvorba, Lidová demokracie, Československý rozhlas, řadu kulturněpolitických článků uveřejnil v 80. letech též v časopisech Literární měsíčník, Kmen, Kulturní rozvoj a deníku Rudé právo. Odborné články publikoval od 1958 mj. v periodikách Podniková organizace, Hospodářské noviny, Moderní řízení, Profit. Od roku 1960 spolupracoval Československým rozhlasem, odvysílána zde byla řada jeho povídek; je rovněž autorem rozhlasové hry Otázka důvěry (1969). Podle jeho prózy Hauři byl natočen stejnojmenný film (1987, r. Július Matula, sc. Miroslav Vaic a Július Matula), próza Smrt v Bostonu se stala námětem k televizní hře Hodinky bez vodotrysku (1975, r. Zdeněk Kubeček). Inspiračním zdrojem Váchových próz byly často jeho vlastní životní zkušenosti. Výrazné autobiografické rysy má dětský hrdina próz Nebe naší nevinnosti a Pikolka, který, formován tíživou atmosférou okupace, na konci 40. let citově a společensky dozrává a navzdory tíživému postavení živnostenské rodiny nachází v kolektivu vrstevníků cestu k nově se formující socialistické společnosti. Později autor na tyto prózy volně navázal románem Jdi za svým snem, v němž na pozadí osudů početné zemědělské rodiny sledoval životní peripetie svého otce a jeho snahu o vybudování a udržení vlastní existence. Studijní stáží v USA je inspirován román Smrt v Bostonu. Těžiště Váchova literárního snažení ovšem tvoří prózy, které v kontextu 70. a 80. let patřily k linii oživující poetiku budovatelské prózy, pokoušely se o detailní vykreslení pracovního prostředí a (v souvislosti s ním) i soukromého života protagonistů. Hrdinové těchto próz se zpravidla snaží prosadit nové progresivní metody práce navzdory intrikám zbyrokratizovaného řídícího aparátu i zpohodlnělého pracovního kolektivu, a to jak ve výrobních podnicích (Vedoucí místo, Druhý dech), tak ve výzkumných ústavech (Prohra, Kámen Sisyfův, Nepokořenost srdce). Stereotypy při konstruování postav i dějových zápletek přetrvaly také ve Váchových pozdějších prózách, které byly ovlivněny atmosférou „perestrojky“ a inklinovaly ke grotesknímu či parodizujícímu pohledu na pracovní a soukromé nešvary společnosti 80. let (Případ nevěrného muže, Vládce kanceláří). Ekonomické úspěchy a řídící metody ve své době mimořádného Jednotného zemědělského družstva Slušovice (jimž věnoval i popularizační příručku) prozaika inspirovaly k rozsáhlé próze Hauři. V 90. letech Váchova tematická orientace na pracovní prostředí nabyla podoby detektivní prózy.