Antologie představuje první české překlady z teoretických spisů hudebního skladatele Antonína Rejchy, které vznikaly v letech 1808-1836 a dodnes představují základní pilíře evropské klasické hudby. Vybrané texty pojednávající o melodii, formách, hudební myšlence či umění operního skladatele jsou sjednoceny v základní filozoficko-estetické myšlence – hudba je uměním pouze v okamžiku, kdy na ni nahlížíme pomocí citu, nikoli rozumu.
Českému čtenáři se překladem Rejchovy učebnice harmonie poprvé dostává do rukou jeden z nejvýznamnějších pramenů hudebních kompozičních nauk první poloviny 19. století, úzce spojený s dobovou hudební kompozicí. Tato učebnice poskytla mnoha studentům podněty na jejich umělecké cestě a její inovační nápady lze spojit s jmény jako Berlioz, Liszt, Gounod, Onslow, Franck či Smetana. Učebnice, vydaná v roce 1818, se stala klíčovým výukovým materiálem pro harmonii jako teoretický předmět v rámci kompozičních nauk, které pokračovaly výukou kontrapunktu a fugy. Rejchova práce se vyznačuje tím, že východiskem výkladu je vždy hudební příklad, zatímco teoretické diskuse jsou zkráceny ve prospěch praktických demonstrací. Cvičení jsou navrhována s ohledem na techniku kompozice a umělecké zacházení s hudební matérií. Rejcha zdůrazňuje, že jeho učebnice souvisí s dobovou kompoziční praxí a nemá v úmyslu, aby studenti po jejím absolvování zjistili, že se skutečná praktická stránka hudební kompozice neshoduje s tím, co se naučili.
Učebnice kontrapunktu a fugy Antonína Rejchy byla vydána v Paříži ve dvou svazcích v letech 1824 a 1826 jako Pojednání o pokročilé hudební kompozici. Českému čtenáři je nyní předkládán její překlad v jednom svazku pod názvem Pojednání o kontrapunktu. Tento spis navazuje na české překlady Rejchových učebnic melodie a harmonie. Rejcha v názvu učebnice zdůrazňuje, že se zde dostáváme k nejvyšším úrovním teoretického a kompozičního vzdělávání. Obsahuje nauku o kontrapunktických technikách a formách, přičemž vrchol tvoří fuga. Rejcha se obrací k tradici minulých staletí, aby formuloval moderní volný kontrapunkt, v němž se modernizovaná fugová technika stává součástí dobové kompozice. Jeho návrh modernizace kontrapunktu a fugy je cenným pramenem o inovacích ve výuce hudebněteoretických disciplín na pařížské konzervatoři a nabízí podnětné informace o jeho vlivu na kontrapunktické myšlení v kompoziční praxi. Edice českého překladu je doplněna o poznámky Carla Czernyho, který jako překladatel do němčiny okomentoval některá témata v bilingválním vydání spisu.