Katalog představuje dílo českého výtvarného umělce, jež se svým dílem vymyká běžným označením. Není uměním v běžném slova smyslu, je více hrou než tvorbou, sestává daleko více z pocitů, dotyků a myšlenek. Vydáno k výstavě pořádané v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem 25. listopadu 2010 – 14. ledna 2011.
Publikace Čtyři generace Radů vznikla z iniciativy města Železný Brod. Připravila ji Šárka Radová za ediční pomoci Venduly Fremlové. Publikace není kritickou monografií, ale do jisté míry subjektivním výborem z výtvarné, literární a jiné tvorby členů rodiny Radových, kterou doplňují citáty z odborných textů tuto tvorbu reflektující. Kniha měla být původně katalogem ke generační výstavě v Galerii Vlastimila Rady v Železném Brodě. Při přípravách knihy se však její pojetí proměňovalo, vyvíjelo a postupně směřovalo ke komplexnější prezentaci jednotlivých autorů, která by čtenářům (a především občanům města Železný Brod) nabídla plastičtější obraz jednotlivých osobností. Šárka Radová opatřila knihu úvodem, v němž popisuje důvody vydání publikace, peripetie jejích příprav, i jakési vnitřní téma knihy – téma generace – akcentované citáty i reprodukovanými díly v úvodní části knihy. V memoárovém textu Radovská generace ze Železného Brodu ve vzpomínkách pravnučky, vnučky, dcery a sestry Šárky Radové, vzpomíná na své prarodiče, rodiče i na svá studia a umělecké aktivity i životní trajektorie. Pro lepší pochopení uvedla také některé další kapitoly krátkým textem (Korespondence Rada – Rabas, Literární spolupráce Rada – Žák). V centrální kapitole Z tvorby / k tvorbě Radových. Úryvky vážné i nevážné je každá osobnost ze čtyř generací Radů zastoupena obrazovou i textovou částí. U Petra Rady, zakladatele rodinné umělecké tradice a rodáka z Železného Brodu, je akcentováno jeho vlastenecké cítění a smýšlení. Petr Rada byl nadšeným divadelním ochotníkem. Psal komické výstupy, maloval divadelní kulisy a navrhoval živé obrazy, organizoval a režíroval divadelní představení, akce konané Sokolem a spolkem Beseda. V publikaci je zastoupen dochovanými malbami zachycující Železný Brod a krátkými texty – komickým výstupem Osud – Moucha, Piáno (pianino) a strastiplný běh jeho krušného života – a drobnými úryvky i náčrtky z jeho nalezeného zápisníku a také archivními dokumenty. Malíři, kreslíři, humoristovi, pedagogovi, teoretikovi Vlastimilu Radovi je v knize věnován největší prostor. V jeho osobnosti se setkal výtvarný i literární talent, a v každé z těchto oblastí dospěl Vlastimil Rada k svébytnému projevu. V oblasti malby je to především krajinomalba a portrét. V oblasti literární jsou to satirické a humoristické texty, které vybral a komentáři opatřil jeho syn Pravoslav (O literární humoristické a satirické tvorbě svého otce). Tyto úryvky dávají nahlédnout do tehdejšího spolkového života, na němž se Vlastimil Rada jako člen Umělecké besedy aktivně podílel. Zastoupen je též úryvek dokumentující spolupráci Rady a později známého humoristy Jaroslava Žáka (Literární spolupráce Rada – Žák). Satirická a humoristická tvorba se propojuje s činností ilustrátorskou, taktéž bohatě zastoupenou. Zajímavou složkou s velmi osobním charakterem jsou dopisy psané příteli Václavu Rabasovi od roku 1913 (Korespondence Rada – Rabas). Renesanční osobnost autora doplňují jeho Teoretické texty, úvahy o vývoji a podstatě výtvarného umění. Pravoslav Rada, význačný keramik, pedagog, organizátor kulturních akcí a kulturního života, je proslulý keramickými plastikami s charakteristickým humorem. Inspirací Pravoslava Rady se stal figurativní svět zvířat, fantaskních tvorů i lidí. Nalézáme u něj kočky, ptáky, jezdce na zvířatech, anděly, hlavy, abstraktní barevné kompozice, vždy tvarově dokonalé. Jako pracovní materiál si v mládí zvolil majoliku, nejčastěji užívaný materiál v lidových dílnách a zároveň výborný hrnčířský materiál. V publikaci jsou prezentovány také jeho realizace pro architekturu a veřejný prostor (často vznikající ve spolupráci s Jindřiškou Radovou) a tvorba pro Studio loutkového filmu Zlín, kde se jako loutkář a scénograf podílel v 60. – 80. letech na tvorbě pěti filmů. Je autorem několika knih o technologii keramiky, ve své době ojedinělých. Tvorba Jindřišky Radové vyrůstá z kořenů tradice textilního výtvarnictví a je výrazně živena silným vztahem k přírodě. Jsou to především porcelánové reliéfy, tvořené licí porcelánovou hmotou, ve kterých se projevil její cit pro kresbu vnímanou v přírodních scenériích. Náměty vycházející z rostlinných motivů mají typické tvarosloví prolínající také do užitkových předmětů, zejména váz, konvic a stolních dekorací, které prozrazují neobyčejné porozumění smyslu designu. Zpočátku používala hrnčířskou majoliku, v padesátých letech nejrozšířenější výrobní hmotu v lidových dílnách. Šamotové, vysoko pálené kameniny byly vhodné na větší realizace v architektuře. Tvořila tandem s Pravoslavem Radou ve spolupráci s architekty a aktivně podporovala všechny jeho projekty společenských událostí, výstav, setkávání s domácími i zahraničními umělci. Účastnila se četných mezinárodních keramických sympozií, také jako spoluorganizátorka. Keramička a sochařka Šárka Radová (1949) dokázala jít svou cestou figurativní tvorby neovlivněna svými rodiči. Zpočátku se věnovala drobné plastice na rozhraní poetizmu a surrealismu. Koncem sedmdesátých let začala používat technický porcelán, umožňující vytvářet sochy monumentálnějších rozměrů i realizace umístěné v architektuře. Po roce 1989 se tvorba proměnila tematicky a významově, posunula se více k sochařství. Kompozice se dotýkají mezilidských či mezigeneračních vztahů a existenciálního pojetí údělu člověka. Kromě keramických materiálů je od 90. let pro její tvorbu stěžejní zejména papírová hmota. Využívá ji při tvorbě reliéfů, kde se objevuje přirozená pastelová barevnost a struktura použitých papírů v kombinaci s jemnými porcelánovými prvky. Jitka Radová (1951) se částečně vyhnula silnému generačnímu poutu a dokázala jít po své cestě za jiným médiem. Působila jako dramaturgyně filmových přehlídek s ekologickou tématikou a jako členka mezinárodních porot. Publikovaný výňatek z rozhovoru v knize Paměť Ekofilmu s prof. RNDr. Pavlem Kovářem, CSc, v němž sama výstižně popisuje své aktivity a projekty, je doplněn dokumentárními fotografiemi. Publikaci uzavírají rodokmen a text O minulosti rodu Radů v Železném Brodě, sepsaný dle kronikářky města Aleny Kortanové její vnučkou Annou Kacálkovou, a také medailonky všech osobností přeložené též do anglického jazyka. Publikace obsahuje bohatý obrazový materiál – reprodukce děl a historických fotografií i kopie archivních dokumentů.
Termín konání výstav, konaných při příležitosti 25. výročí založení fakulty, 24.10.-6.12.2018. V rámci pěti samostatných výstavních celků prezentovala svá díla více než stovka umělců (studentů, absolventů fakulty i pozvaných autorů) v prostorách Domu umění Ústí nad Labem, v Galerii Emila Filly, Galerii Hraničář a v Muzeu města Ústí nad Labem. Rozsáhlý projekt MO(NU)MENTÁLNÍ TOPOGRAFIE roku 2018 expandoval rovněž do veřejných prostor města, kde se sochy, vizuální objekty a instalace věnovaly výhradně širším historickým tématům spojeným s tzv. osmičkovými výročími, reprezentovanými roky 1918, 1938, 1948 a 1968, odehrávajícími se na půdorysu města Ústí nad Labem a jeho bezprostředního okolí. Publikaci s bohatou fotodokumentací doprovází sedm odborných kurátorských textů. Fakulta umění a designu si v roce 2018 připomněla 25. výročí založení vysokoškolských uměleckých studií na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V rámci oslav tohoto výročí fakulta uspořádala tvůrčí a výstavní projekt zaměřený na průzkum témat, která se z různých úhlů dotýkají specifik místa, kde působí – města Ústí nad Labem a přilehlého regionu.
Monografie Grey Gold, psaná v češtině, slovenštině a angličtině, dokumentuje výstavní projekt kurátorek Venduly Fremlové, Terezie Petiškové a Anny Vartecké, který probíhal od května do srpna 2014 v Domě umění města Brna a na začátku roku 2015 v Nitranské galérii. Publikace obsahuje centrální katalogovou část s fotodokumentací výstavy, která zachycuje architektonické řešení a jednotlivá díla. Před katalogem jsou odborné texty, které se zabývají různými tématy projektu, a následují rozhovory s umělkyněmi. Terezie Petišková v úvodním textu popisuje příběh projektu od setkání s německou umělkyní Giselou Weimann po realizaci výstavy. Anna Vartecká se zaměřuje na genderovou zkušenost žen-umělkyň v československém kontextu druhé poloviny 20. století a na orální historii, která je pro projekt klíčová. Vendula Fremlová analyzuje současný provoz umění a přítomnost předchozích generací, zejména autorky narozené ve 20. letech 20. století. Publikace zahrnuje medailony a rozhovory s umělkyněmi jako Marie Blabolilová, Klára Bočkayová, Eva Fuková a další, čímž přispívá k zachování rodové optiky v umění.
Katalog je vydán Regionálním muzeem v Teplicích u příležitosti výstavy Roman Franta: My brouci, 17. května – 1. září 2019. Autorka textu Vendula Fremlová.
Anglický název: Martin Kolář – swelling, surfaces, golden decoratings, landscapes and anothers. Katalog výstavy Martina Koláře doplněný texty Venduly Fremlové a Martina Nitscheho. Anglické resumé.
Umělecká publikace vytvořená Vendulou Fremlovou, Martinem Kolářem a Annou Varteckou v rámci edice Projekty Fakulty umění, Univerzita J. E. Purkyně. Částečně slovenský text, anglické resumé.
I Matyáš Bernard Braun měl radost. Hrabě byl spokojen a za zhotovení morového sloupu zaplatil smluvenou částku 2300 zlatých. V roce, kdy byl vztyčen morový sloup v Teplicích, se Braun oženil s Marií Alžbětou Miseliusovou v Jaroměři. Měl před sebou dalších téměř 20 let intenzivní sochařské práce… A František Karel Clary-Aldringen? I ten měl radost. Z Teplic, z kvetoucích lázní i z krásného sloupu. A radoval se také roku 1722, kdy ho císař přeci jen jmenoval Nejvyšším lovčím v Čechách. F.K.: Konečně jsem se dočkal! Osud dopřál Františku Karlovi dožít se vysokého věku. V 73 letech se podruhé oženil s velmi krásnou sedmnáctiletou šlechtičnou Charlottou Henriettou von den Osten, ze které ale po třech letech udělal „petit veuve“ (vdovičku), jak jí začali říkat po jeho smrti. A morový sloup? Ten stojí na Zámeckém náměstí v Teplicích dodnes. Přijďte se na něj podívat! Libreto, koncepce, texty: Vendula Fremlová. Grafické zpracování, ilustrace, texty: Johana Hnízdilová, Anastázie Rainischová.
Katalog stejnojmenné výstavy V. Fremlové, doplněný texty Dášy Lasotové a Jana C. Löbla. Součástí publikace je i dialogový katalog D. Lasotové Dialogové listy.
Podtitul: Reflexe média malby v médiu fotografie. Země snivců. Publikace k výstavám „Kurátorský experiment I – Reflexe média malby v médiu fotografie“ a „Kurátorský experiment II – Země snivců“, konaným v letech 2006–2007 ve výstavním prostoru Na chodbě, Pedagogická fakulta Univerzity J.E. Purkyně v Ústí nad Labem.
