Erich Šefčík

PhDr. Erich Šefčík (1945 - 15.10.2004) byl historik, doktor filosofie, numismatik a ředitel kravařského Zámeckého muzea.

Narodil se v Kravařích v červenci 1945 jako 3. dítě a jediný syn. Rok po jeho narození zemřela jeho matka a vychovávaly ho 2 starší sestry Edeltrauda a Anděla. V roce 1947 se otec znovu oženil, a do rodiny přibyla další sestra Brigita. Své dětství strávil po nemocnicích. V ranném věku se na jeho zdraví podepsala nedostatečná lékařská péče po 2. světové válce, takže svá školní léta prožíval v nemocnicích a léčebnách ve Městě Albrechticích a Darkově u Karviné. V letech 1959-1963 studoval na hlučínském gymnáziu a v roce 1968 zakončil studium na Masarykově univerzitě v Brně. Se svou ženou Janou bydlel v Kravařích a rok před svou smrtí vystrojil svatbu oběma svým synům.

I když odmalička bojoval s různými neduhy a nemocemi, málokdy si postěžoval. Sám sebe prohlašoval za rebela a Kravařští si ho vážili, protože se nebál říct svůj názor. I když mnohdy stál sám, proti většině. Proto mu také v každých obecních volbách místní lidé dávali svůj hlas a jeho jméno se po 13 let objevovalo na seznamu kravařských zastupitelů. Posledních 9 let svého života věnoval propagaci Hlučínska. Jeho zásluhou se podařilo založit na kravařském zámku muzeum a hned po roce tam instaloval i stálou expozici. Ta přibližuje život jeho tehdejších majitelů v polovině 18. století, ale také život prostých venkovských lidí ve druhé polovině 19. století. Za dobu, kdy stál v čele regionálního muzea, dokázal vydat přes 30 odborných publikací. Například o dějinách obcí Chuchelné, Bolatic, Chlebičova a Kozmic. Jedna z prvních vydaných knih byly Pečeti a znaky obcí na Hlučínsku. Historií Hlučínska se zabývá Válečná kronika Opavska a velmi úspěšná byla kniha Viléma Plačka Prajzáci aneb k osudům Hlučínska. Několik publikací informuje o kravařských památkách, spolcích i institucích. Pod záštitou kravařského muzea vyšla také kniha Josefa Kšici Lidové písně z Kravař a kravařské básnířky Lidie Rumanové Mluva a pořekadla z Kravař a okolí. Kravařští nezapomněli ani na kravařskou rodačku Ludmilu Hořkou a vydali znovu její 2 knihy Národopisné paběrky z Hlučínska a sbírku básní pod názvem Tesknice. Poslední vydaná kniha vyšla pod názvem Nejstarší dějiny Hlučínska. Za kulturní, publikační a osvětovou činnost, mu starostové Hlučínska v roce 2004 udělili medaili Cypriana Lelka. Za svůj největší úspěch Šefčík považoval to, že ukázal cestu i sousedním obcím. Podobné expozice jako v Kravařích vznikly v Bolaticích, Velkých Hošticích a v Hlučíně. Jak sám přiznával, často v životě hledal změnu a nesnášel rutinu. Rád se také pohyboval ve společnosti dam a slečen. Jedno by však nikdy neměnil - svou manželku. Vydržel s ní bez přestávky 32 let a na tom nic měnit nechtěl. Jako historik spolupracoval s různými odborníky a institucemi i v cizině. Přesto se nikdy netajil s tím, že pochází z Hlučínska a že jeho rodiče byli prostí lidé, kteří mu umožnili vystudovat vysokou školu. Jeho raritou bylo, že přestože vystudoval vysokou školu, neabsolvoval celou základní školu jako ostatní spolužáci. Prostě to nestihl. Léta od svých 10 let až do konce gymnázia totiž střídavě prožil po různých nemocnicích.