František Herites

František Herites (*27. února 1851, Vodňany – †19. ledna 1929, Praha) byl český lékárník, revizor účtů, básník, redaktor a spisovatel. Narodil se ve Vodňanech jako syn tamního lékárníka. Vystudoval v Písku gymnázium a pak v Praze a Štýrském Hradci farmacii. Pracovat začal jako lékárnický praktikant nejdříve ve Štýrském Hradci, pak v Rožnově, Netolicích a Praze. Dost cestoval – navštívil Tatry, slovanský jih Evropy, v roce 1875 Itálii a 1896 Ameriku. V Argentině pobyl v roce 1893 delší dobu jako novinář. Po otci převzal roku 1883 ve Vodňanech na náměstí lékárnu. Byl na čas i vodňanským starostou, zasloužil se o napojení jihočeských Vodňan na železnici a o zahájení úprav tamního kostela. Přizval k tomu svého přítele Mikoláše Alše. V roce 1895 zde uspořádal národopisnou výstavku, což vedlo k založení Městské galerie. Podnikání se mu nedařilo, raději psal, a když se zadlužil, lékárnu i rodný dům v roce 1896 prodal. Vrátil se do Prahy doufaje, že sežene místo stálého redaktora v některém časopisu. Marně, a tak se stal revizorem lékárnických účtů, sekretářem lékárnického grémia a redaktorem Časopisu českých lékárníků a u toho zůstal až do penze. Přitom ovšem byl i redaktorem Máje (1903–1914) a v tomto nakladatelství i pracoval. Byl také redaktorem almanachu Anemonky (1871) s J. Kálalem a J. Dunovským. Psal mnoho povídek a fejetonů do různých časopisů – Zlatá Praha, Květy, Máj, Světozor. Je zařazován do tzv. lumírovské generace. Pohřben je ve Vodňanech. Na svém rodném domě má pamětní desku. Jeho prasynovcem byl básník Jan Skácel.