Lubomír Dorůžka Knihy

Spolupracovali dr. Lubomír Dorůžka, dr. Emil Ludvík a dr. Jarmila Brožovská, úvodní studii napsal dr. Mirko Očadlík. Souborná informační kniha o operních skladatelích a jejich dílech je proti poslední naší příručce toho druhu (J. Branberger, „Svět v opeře“ 1946) mnohem obsáhlejší, zejména pokud jde o opery slovanské. Díla jsou seřazena skupinově podle historického vývoje národních kultur kromě kapitoly úvodní, věnované autorům klasickým. Opery téhož skladatele jsou řazeny podle data premiér. Rychlou orientaci v knize umožňují rejstříky: skladatelů, autorů libret a literárních předloh, názvů oper. U každého díla je podán podrobný rozbor námětu, doby, okolností, za nichž vznikalo, dále volné vyprávění obsahu děje podle jednotlivých aktů a konečně výčet charakteristických scén a arií. Notové ukázky připojeny nejsou, zato však kniha přináší stručné životopisné portréty skladatelů a seznam česky vydané literatury o nich. Úvodní kapitoly k jednotlivým oddílům a historický výklad o opeře jako uměleckém útvaru napsal M. Očadlík.

Vývoj jazzu od vzniku k osmdesátým létům 20. stol.

Vybral a sestavil Petr Dorůžka. I. Po stopách progresivního rocku (Petr Dorůžka) II. Brian Eno / Kam se ztratila rocková avantgarda (Petr Dorůžka) III. Industriální rock / Znovuzrození avantgardy (Josef Vlček) IV. John Cage, Laurie Anderson a jejich historky (Petr Dorůžka) V. Hlavou proti zdi (Jaroslav Šťastný) Život Johna Cage Post Scriptum Několik náhodných komentářů VI. Mezi hudbou minimální a populární (Petr Dorůžka) VII. Estetika hudebního minimalismu (Petr Kofroň) VIII. Fluxus (Petr Rezek) IX. Minimální a konceptuální umění (Jiří Valoch) X. Od nového ke starému (Petr Kofroň) XI. Quax Ensemble (Václav Zahradník) XII. Vzniká nová audiovizuální kultura? (Bohuslav Blažek) XIII. Jazzové záhumenky (Lubomír Dorůžka)

Hledání českého hudebníka, jehož jméno by se stalo symbolem hudebního dění napříč žánry, vede k Karlu Vlachovi, jehož čestné postavení je zasloužené. Překvapuje, že kniha o něm vychází až šestnáct let po jeho odchodu. Autoři byli motivováni nejen vzpomínkami pamětníků, ale také osobním přesvědčením. K dispozici měli bohatý materiál, protože Karel Vlach často sdílel své zkušenosti a příběhy ze své kariéry. Někteří, kteří prožili jeho slavná léta, si uchovali živé vzpomínky na důležité okamžiky. Tyto vzpomínky tvoří mýtus a legendu, sdílenou těmi, kdo byli jeho součástí, včetně posluchačů. Autoři se snaží přiblížit atmosféru této doby, ale zároveň chtějí přinést svědectví o realitě, z níž tato atmosféra vycházela. Z různých svědectví a rozhovorů s těmi, kteří jsou stále mezi námi, se pokusili vytvořit mozaiku, která zachycuje nejen celkovou atmosféru doby, ale také hudební vývoj a podmínky, za nichž orchestr pracoval. Tento přístup by měl osvětlit Vlachovu neuvěřitelnou pracovitost, poctivost a odpovědnost nejen za své jméno, ale i za osudy celého týmu.

Nová kniha zakladatele moderní české hudební publicistiky Lubomíra Dorůžky (* 1924) navazuje na jeho knihu Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989. Věnuje se jednak významným zahraničním osobnostem, které v současném jazzu určují vývoj, a především pak českému jazzu po roce 1989. Dorůžka do současného kontextu zasazuje tvorbu starší generace Emila Viklického, Milana Svobody a Jiřího Stivína a srovnává ji s nejpozoruhodnějšími osobnostmi současného mladého jazzu: varhaníkem Ondřejem Pivcem, klavíristkou Beatou Hlavenkovou, kontrabasistou Jaromírem Honzákem a mnoha dalšími. Díky vědomí souvislostí a neobvyklé erudici a rozhledu zde Lubomír Dorůžka s přesností historika a jedinečným osobním vkladem mapuje vývoj tuzemské hudby, rozkrývá její inspirace, nachází styčné body s minulostí a přitom nezapomíná ani na ekonomickou stránku věci či na poslední vývoj na klubové a festivalové scéně . Ve svých šestaosmdesáti letech tak předkládá čtenářům nejucelenější mozaiku současného českého jazzu, jaká v naší polistopadové hudební publicistice vznikla.

Moderní překlad Nového zákona pro třetí tisíciletí. Slovo na cestu je čtivý, jasný a srozumitelný překlad Nového zákona. Převádí do současné moderní češtiny teologické výrazy a formulace, které mohou být dnešnímu člověku vzdálené. Pomáhá tak čtenáři pochopit myšlenky a smysl původního biblického textu. Velkou oblibu si získal nejen mezi začínajícími, ale i zkušenými čtenáři Bible. Ti oceňují, že mohou lépe číst i delší oddíly najednou, a objevovat tak nové souvislosti.

spisy 32a korespondence 2a. Korespondence J. Škvoreckého a L. Dorůžky ze tří let po sametové revoluci osvětluje a připomíná mnohé události porevolučního dění, události literární, kulturní i politické.

Svazkem Psaní, jazz a bláto v pásech se k edici Škvoreckého Spisů připojuje volná řada autorovy korespondence. Zahajujeme ji dopisy, které si Josef Škvorecký v letech 1950-1960 vyměnil s jedním ze svých nejlepších přátel Lubomírem Dorůžkou. Korespondence zprostředkovává okolnosti vzniku prvních Škvoreckého próz, první neveřejné ohlasy jeho slavného románu Zbabělci, tehdy existujícího zatím jen v prvním strojopisném opisu, a zachycuje i dobu Škvoreckého vojenské služby, jejíž líčení se poněkud liší od příběhů zahrnutých do románu Tankový prapor.

Kniha, která vychází jako 32. titul Spisů Josefa Škvoreckého, obsahuje dopisy, které si Škvorecký v letech 1968-1989 vyměnil se svým přítelem, hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou. Oproti prvnímu svazku jejich korespondence, který postihl období vojenské služby na počátku padesátých let a prvních kroků v různých zaměstnáních, se situace nyní významně proměnila. Josef Škvorecký na prahu normalizace odchází do kanadského exilu, zatímco Dorůžka zůstává v Praze. Jeho zaměstnání v hudebním nakladatelství Supraphon mu však umožňuje časté cesty na Západ, odkud vede se Škvoreckým bohatou korespondenci, odkud si domů vozí knížky vydané v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ale současně Škvoreckému zprostředkovává informace o dění doma (velmi podrobně zejména v souvislosti s případem kriminalizace činnosti Jazzové sekce). Dopisovat si mohou i v době, kdy Dorůžka necestuje: za tím účelem mají postupně zřízeno několik krycích adres v Kanadě i Spojených státech. A tak kniha přináší i dopisy, které Dorůžka píše fiktivnímu americkému laborantovi z nemocnice v New Yorku či mladičké Kanaďance z Willowdale, která je sice po praprarodičích Češka, ale jejich jazyk už dávno neovládá. Zásluhou těchto dopisů získává kniha i pozoruhodné beletristické prvky, které prozrazují, že navzdory tíživým okolnostem i praktickým důvodům přechodné změny identity se autoři uvnitř svého letitého přátelství uměli i pobavit.