Lubomír Dorůžka Knihy

Spolupracovali dr. Lubomír Dorůžka, dr. Emil Ludvík a dr. Jarmila Brožovská, úvodní studii napsal dr. Mirko Očadlík. Souborná informační kniha o operních skladatelích a jejich dílech je proti poslední naší příručce toho druhu (J. Branberger, „Svět v opeře“ 1946) mnohem obsáhlejší, zejména pokud jde o opery slovanské. Díla jsou seřazena skupinově podle historického vývoje národních kultur kromě kapitoly úvodní, věnované autorům klasickým. Opery téhož skladatele jsou řazeny podle data premiér. Rychlou orientaci v knize umožňují rejstříky: skladatelů, autorů libret a literárních předloh, názvů oper. U každého díla je podán podrobný rozbor námětu, doby, okolností, za nichž vznikalo, dále volné vyprávění obsahu děje podle jednotlivých aktů a konečně výčet charakteristických scén a arií. Notové ukázky připojeny nejsou, zato však kniha přináší stručné životopisné portréty skladatelů a seznam česky vydané literatury o nich. Úvodní kapitoly k jednotlivým oddílům a historický výklad o opeře jako uměleckém útvaru napsal M. Očadlík.

Kniha s nezvyklým názvem byla vydána v roce 1937, a to bez většího zájmu. Autor pravděpodobně netušil, že se stane vstupní branou do fascinujícího světa Středozemě, který se o dvacet let později stane dějištěm mytického souboje Dobra a Zla v eposu o Prstenu moci. Ten si získal miliony oddaných čtenářů, zejména mezi mladými lidmi, a tím přivedl k cti i neprávem opomíjený příběh. Svět Středozemě během těch dvaceti let nabyl celistvější podobu, včetně historie, mytologie, jazyků a písní, které oživily různé národy a nárůdky. U kořenů tohoto tajemného světa stojí příběh o hobitovi jménem Bilbo, jehož život rozvrátí kouzelník Gandalf. Spolu s družinou trpaslíků se vydává na výpravu, na níž ho čeká dobrodružství mezi obry, elfy a skřety. Malý, nenápadný hobit na této cestě nejen získá pohádkové bohatství, ale také dokáže, že není takový budižkničemu – zachrání své druhy, unikne nepřátelům, oklame draka a zažehná hrozící válku. Barvité vyprávění, které obstojí jako samostatný příběh, nese poselství, že každý, i ten zdánlivě méně schopný, má své místo a příležitost ukázat, co v něm skutečně je.

Vývoj jazzu od vzniku k osmdesátým létům 20. stol.

Vybral a sestavil Petr Dorůžka. I. Po stopách progresivního rocku (Petr Dorůžka) II. Brian Eno / Kam se ztratila rocková avantgarda (Petr Dorůžka) III. Industriální rock / Znovuzrození avantgardy (Josef Vlček) IV. John Cage, Laurie Anderson a jejich historky (Petr Dorůžka) V. Hlavou proti zdi (Jaroslav Šťastný) Život Johna Cage Post Scriptum Několik náhodných komentářů VI. Mezi hudbou minimální a populární (Petr Dorůžka) VII. Estetika hudebního minimalismu (Petr Kofroň) VIII. Fluxus (Petr Rezek) IX. Minimální a konceptuální umění (Jiří Valoch) X. Od nového ke starému (Petr Kofroň) XI. Quax Ensemble (Václav Zahradník) XII. Vzniká nová audiovizuální kultura? (Bohuslav Blažek) XIII. Jazzové záhumenky (Lubomír Dorůžka)

Hledání českého hudebníka, jehož jméno by se stalo symbolem hudebního dění napříč žánry, vede k Karlu Vlachovi, jehož čestné postavení je zasloužené. Překvapuje, že kniha o něm vychází až šestnáct let po jeho odchodu. Autoři byli motivováni nejen vzpomínkami pamětníků, ale také osobním přesvědčením. K dispozici měli bohatý materiál, protože Karel Vlach často sdílel své zkušenosti a příběhy ze své kariéry. Někteří, kteří prožili jeho slavná léta, si uchovali živé vzpomínky na důležité okamžiky. Tyto vzpomínky tvoří mýtus a legendu, sdílenou těmi, kdo byli jeho součástí, včetně posluchačů. Autoři se snaží přiblížit atmosféru této doby, ale zároveň chtějí přinést svědectví o realitě, z níž tato atmosféra vycházela. Z různých svědectví a rozhovorů s těmi, kteří jsou stále mezi námi, se pokusili vytvořit mozaiku, která zachycuje nejen celkovou atmosféru doby, ale také hudební vývoj a podmínky, za nichž orchestr pracoval. Tento přístup by měl osvětlit Vlachovu neuvěřitelnou pracovitost, poctivost a odpovědnost nejen za své jméno, ale i za osudy celého týmu.

Nová kniha zakladatele moderní české hudební publicistiky Lubomíra Dorůžky (* 1924) navazuje na jeho knihu Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989. Věnuje se jednak významným zahraničním osobnostem, které v současném jazzu určují vývoj, a především pak českému jazzu po roce 1989. Dorůžka do současného kontextu zasazuje tvorbu starší generace Emila Viklického, Milana Svobody a Jiřího Stivína a srovnává ji s nejpozoruhodnějšími osobnostmi současného mladého jazzu: varhaníkem Ondřejem Pivcem, klavíristkou Beatou Hlavenkovou, kontrabasistou Jaromírem Honzákem a mnoha dalšími. Díky vědomí souvislostí a neobvyklé erudici a rozhledu zde Lubomír Dorůžka s přesností historika a jedinečným osobním vkladem mapuje vývoj tuzemské hudby, rozkrývá její inspirace, nachází styčné body s minulostí a přitom nezapomíná ani na ekonomickou stránku věci či na poslední vývoj na klubové a festivalové scéně . Ve svých šestaosmdesáti letech tak předkládá čtenářům nejucelenější mozaiku současného českého jazzu, jaká v naší polistopadové hudební publicistice vznikla.

Moderní překlad Nového zákona pro třetí tisíciletí. Slovo na cestu je čtivý, jasný a srozumitelný překlad Nového zákona. Převádí do současné moderní češtiny teologické výrazy a formulace, které mohou být dnešnímu člověku vzdálené. Pomáhá tak čtenáři pochopit myšlenky a smysl původního biblického textu. Velkou oblibu si získal nejen mezi začínajícími, ale i zkušenými čtenáři Bible. Ti oceňují, že mohou lépe číst i delší oddíly najednou, a objevovat tak nové souvislosti.

spisy 32a korespondence 2a. Korespondence J. Škvoreckého a L. Dorůžky ze tří let po sametové revoluci osvětluje a připomíná mnohé události porevolučního dění, události literární, kulturní i politické.

Svazkem Psaní, jazz a bláto v pásech se k edici Škvoreckého Spisů připojuje volná řada autorovy korespondence. Zahajujeme ji dopisy, které si Josef Škvorecký v letech 1950-1960 vyměnil s jedním ze svých nejlepších přátel Lubomírem Dorůžkou. Korespondence zprostředkovává okolnosti vzniku prvních Škvoreckého próz, první neveřejné ohlasy jeho slavného románu Zbabělci, tehdy existujícího zatím jen v prvním strojopisném opisu, a zachycuje i dobu Škvoreckého vojenské služby, jejíž líčení se poněkud liší od příběhů zahrnutých do románu Tankový prapor.

Kniha, která vychází jako 32. titul Spisů Josefa Škvoreckého, obsahuje dopisy, které si Škvorecký v letech 1968-1989 vyměnil se svým přítelem, hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou. Oproti prvnímu svazku jejich korespondence, který postihl období vojenské služby na počátku padesátých let a prvních kroků v různých zaměstnáních, se situace nyní významně proměnila. Josef Škvorecký na prahu normalizace odchází do kanadského exilu, zatímco Dorůžka zůstává v Praze. Jeho zaměstnání v hudebním nakladatelství Supraphon mu však umožňuje časté cesty na Západ, odkud vede se Škvoreckým bohatou korespondenci, odkud si domů vozí knížky vydané v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ale současně Škvoreckému zprostředkovává informace o dění doma (velmi podrobně zejména v souvislosti s případem kriminalizace činnosti Jazzové sekce). Dopisovat si mohou i v době, kdy Dorůžka necestuje: za tím účelem mají postupně zřízeno několik krycích adres v Kanadě i Spojených státech. A tak kniha přináší i dopisy, které Dorůžka píše fiktivnímu americkému laborantovi z nemocnice v New Yorku či mladičké Kanaďance z Willowdale, která je sice po praprarodičích Češka, ale jejich jazyk už dávno neovládá. Zásluhou těchto dopisů získává kniha i pozoruhodné beletristické prvky, které prozrazují, že navzdory tíživým okolnostem i praktickým důvodům přechodné změny identity se autoři uvnitř svého letitého přátelství uměli i pobavit.

Memoárová publikace o dětství, o studiích, mládí a jazzu, uměleckém a kulturním životě známého českého hudebního kritika, publicisty a překladatele.

Po knihách Panoráma paměti a Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989 vydává nakladatelství Torst již třetí knihu historika jazzové hudby, hudebního publicisty a překladatele Lubomíra Dorůžky. Autor se v ní v krátkých textech vrací ke svým dosud nezaznamenaným vzpomínkám a v čtenářsky přitažlivých, živých textech mísí záznamy snů, úvahy, historky a postřehy ze světa populární hudby, jazzu i celé české společnosti za dobu posledních šedesáti let.

Svazek v širokém tematickém záběru uvádí renomované, převážně americké autory chronologicky od roku 1954 do roku 1994.

Hlavní částí knihy jsou hesla o více než 500 osobnostech ze světa hudby, je zde přes 200 hudebních skupin a orchestrů, vše uspořádáno do kapitol s doprovodným textem. Je zmapováno období let 1918 až 1978 a to jak ve světě, tak z Československa. Značná část obsahu je věnována jazzovým osobnostem a orchestrům, autor se věnuje i skladatelům. Je zde řada tabulkových souborů pod názvem Tabulky slávy I až VII, obsahující chronologicky řazená data.

Podtitul: Dívka k rytmu zrozená Publikace je věnovaná Ince Zemánkové, jedné z našich nejpopulárnějších swingových zpěvaček první poloviny čtyřicátých let 20. století. Spisovatel a všestranný humorista Ondřej Suchý představuje osobitý portrét první dámy českého swingu, známé interpretky slavné písně Slunečnice z české filmové komedie Hotel Modrá hvězda. Zemánková mj. propůjčovala svůj velmi zvláštní nosově zabarvený hlas herečkám Věře Ferbasové a Nataše Gollové v řadě českých filmů. Zákazy veřejného vystupování prožila "královna swingu" nejen v době fašismu, ale i v padesátých letech, kdy měla zákaz zpívat na významnějších veřejných akcích, protože podle tehdejší komise nebyl její projev a styl žádoucí pro socialistickou kulturu. Pro své "zápaďácké manýry" byla natolik nežádoucí, že takřka deset let pracovala jako traktoristka. Přesto později byla úspěšná v Polsku či na Slovensku a nahrávky, které natočila v polském rozhlase, jí otevřely cestu do dalších evropských rádií - včetně BBC. Tento úspěch jí pomohl k dlouhodobým angažmá ve Švýcarsku, Německu a ve Francii. Před domácí publikum se mohla vrátit až začátkem sedmdesátých let.

Bilingvní vydání tří skvělých povídek známého amerického spisovatele, představitele "ztracené generace" a jazzového věku, které s humornou nadsázkou vyprávějí příběhy o bohatství a moci.

Velký Gatsby (1925), vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za „jazzový věk“ a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity „ztracené generace“, přináší milostný příběh z lepší společnosti. SelfmademanJay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová však v éře prohibice do těchto sfér pronikli každý po svém a podobně se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké „nevinnosti“. Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého „zeleného světla“ oné „budoucnosti, jež před námi rok od roku ustupuje“ a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. Fitzgeraldovo působivé zpracování meziválečné podoby amerického snu je v této edici doplněno nedokončeným románem Poslední magnát (1941), ve kterém se téma hledání, úpadku a pádu rozvíjí v atraktivních kulisách hollywoodských filmových ateliérů.

Bilingvilní vydání prózy známého autora pro pokročilé zájemce o angličtinu.

Spisovatel napsal za svého života na 160 povídek - Bláznivá neděle kombinuje klíčové práce s texty překládanými do češtiny vůbec poprvé. Fitzgerald se v nich znovu pokouší zachytit dobovou atmosféru, odbourává předsudky americké společnosti a zachycuje hollywoodské prostředí, které tak dobře znal a ve kterém se na sklonku svého života pohyboval. Svazek, jehož editorem je známý překladatel a hudební publicista Lubomír Dorůžka, jistě potěší všechny čtenáře, kteří si věhlasného autora oblíbili.

Psychologický román s realistickými a neschematickými charaktery, zachycující atmosféru americké společnosti 20. let minulého století s úsporným dějem, soustředěným na životní osudy čtyř protagonistů a několik vedlejších postav. Příběh mladého nadějného psychiatra Dicka a milionářské dcery Nikol, jejichž krásný vzájemný vztah podlehne času, Dickově nechuti žít duchovně sterilní život americké smetánky a po otřesech se rozpadne. Kniha napsaná neobyčejně subtilně, s originálními básnickými obrazy a neotřele sugestivní evokací nálad. V Odeonu 1. vydání, doslov František Vrba

Ernest Hemingway v tomto románu čerpá ze svých vlastních válečných zážitků a přináší autobiografický příběh, který zachycuje hrůzy první světové války. Kniha spojuje realistické líčení válečných událostí s tragickou milostnou zápletkou mezi italským dobrovolníkem a anglickou ošetřovatelkou, čímž vytváří silný protiválečný apel a hluboce lidské drama.

Slavná povídka z Fitzgeraldovy knihy Příběhy jazzového věku. Dva vojáci, kteří se právě vrátili z bojiště první světové války, se omylem dostanou na studentský ples v New Yorku, kde vnesou nečekaný rozruch do milostných vztahů. Počáteční úspěchy zmaří vojákům přílišná konzumace alkoholu. Dvojjazyčné, anglicko-české vydání s jazykovým a gramatickým komentářem pod čarou. Pro středně pokročilé.

V detektivním románě řeší soukromý detektiv záhadnou vraždu v první rodině malého amerického města a objasňuje příběh nešťastné manželské dvojice, jež nedovedla čelit pochybné maloměstské morálce.

Francouzské šansony ve výběru, přebásnění a parafrázích Pavla Kopty. Soubor nejproslulejších francouzských šansonů, které zpívali E. Piaf, Ch. Aznavour, G. Bécaud, G. Brassens, J. Brel a L. Ferré. Kniha ukazuje tuto tvorbu jako součást poezie, která má ve Francii dlouhou tradici. Doplněnofotografiemi interpretů a jejich medailónky.

Kultura amerických černochů patří dnes už k velmi dobře zmapovaným oblastem a celá řada hudebních publicistů podrobně a v širších souvislostech zpracovává téma R´n´B, SOUL nebo RAP. Pro JAZZ a celou kulturní avantgardu 60. a 70. let patří určitě mezi zásadní autory Amiri Baraka (dříveLeRoi Jones), který ve své knize „Blues People: Negro Music in White America“ (1963) popisuje svět afroamerických hudebníků ve všech svých etapách a proměnách. Tento typ autora nesestavuje jen fakta a chronologický vývoj hudebních stylů, jeho pohled je vždy paralelně vyprávěn s politickým a sociálním děním konkrétní doby a předkládá čtenáři další faktory, které ovlivnily jejich vývoj. Amiri Baraka je zmíněn záměrně, protože několik částí z výše uvedené knihy je publikováno Lubomírem Dorážkou v jeho další knize, „Tvář moderního jazzu“, která navazuje na předešlou „Tvář jazzu“. Nebude vůbec nadnesené, když se označí za nejzásadnějšího hudebního publicistu a bude tím hlavním zprostředkovatelem informací ze světa hudby. Nebýt jeho, těžko bychom mohli číst o příbězích z New Orleans a začátcích prvních jazzových kapel, a následně pak pozorovat příchod „mladší generace“ s novým zvukem a hlavně novým přístupem k jazzu.

Sbírka lidové poezie Severní Ameriky s několika vloženými melodickými nápěvy obsahuje písně a popěvky námořníků, vorařů, horníků, železničářů, písně o bojích za svobodu, vězení, lásce, nenávisti i hrdinství atd.

Kniha je vybavena dokumentární obrazovou přílohou a rozsáhlou diskografií. Třídí celý různorodý materiál týkající se jazzu-osobní vzpomínky hudebníků i publicistů a organizátorů,různé diskuse,živý hudební materiál z nahrávek na gramofonových záznamech......

Kamenáč Bill je obdobou našeho barona Prášila. Australský spisovatel, který se touto knížkou představuje českému čtenáři poprvé, ve vyprávění jeho neuvěřitelných příběhů vychází zřejmě z lidové vypravěčské tradice, ale zmnožuje ji vlastní, bohatě rozkvetlou a vynalézavou fantazií. Poznámku napsal Lubomír Dorůžka.

Uspořádali Lubomír Dorůžka a Josef Škvorecký. Obrazovou část sestavil a graficky upravil Libor Fára. Na zadní str. bylo použito fotogafie Paula Olivera, na vazbě bylo použito detailů z kreseb Juana Miróa, na předsádkách fotografie Denise Stocka a Miroslava Jodase

Podtitul: vzpomínky, dokumenty, svědectví Nevšedně vypravená publikace vyhovuje masovému zájmu o džez a touze získat o něm bližší informace. Sestavuje v pásmo výňatky z amerických a anglických pramenů, českému čtenáři z největší části nedostupných, a usiluje o zachycení vzniku ahistorie džezu a především o doložení, že džez není jen hudbou a stal se - řečeno slovy autora předmluvy – „svého druhu životním stylem, způsobem, jak reagovat na okolí a životní podmínky,skupinové soudržnosti, zkrátka světem pro sebe“. Sest., předml. a poznámkami opatřil Lubomír Dorůžka; z růz. cizojaz. knih přel. Josef Škvorecký a autor; obr. část sest. Zbyněk Mácha. 32 s. obr. příl. 2. vydání

Dějiny českého jazzu v letech 1968-1989 z pera jeho vynikajícího znalce, jazzového publicisty a hudebního historika. Kniha zachycuje proměny podmínek, v nichž se u nás jazz hrál, poměry v nahrávacích studiích, odchody muzikantů do emigrace, historii jazzových festivalů a spolků, aby pak své těžiště přenesla do rozsáhlých portrétů všech významných českých jazzových osobností dané doby. Součástí knihy jsou desítky unikátních fotografií a dokumentů, doplněna je jmennými rejstříky osob a kapel.

Populárna hudba je niečím, čo v istej podobe dnes dolieha ku každému obyvateľovi tejto planéty - takmer bez ohľadu na to, kde žije. Prichádzajú s ňou do styku a jej pôsobeniu sú vystavené nesmierne masy ľudí. Populárna hudba im slúži nielen na zábavu a rekreáciu, pre mnohých môže byť ajhlavným, alebo dokonca jediným druhom umenia s ktorým so v živote stretávajú. Populárna hudba ovplyvňuje naše životné prostredie. I keď si to neuvedomujeme, môže spoluvytvárať náš životný štýl, pôsobiť na naše názory, presvedčenie, spôsob spravenia sa. Pre značnú časť mládeže sa dokonca stáva médiom, ktorým možno tieto názory a presvedčenie najvýraznejšie tlmočiť.