Lubomír Dorůžka Pořadí knih

spisy 32a korespondence 2a. Korespondence J. Škvoreckého a L. Dorůžky ze tří let po sametové revoluci osvětluje a připomíná mnohé události porevolučního dění, události literární, kulturní i politické.

Slavná povídka z Fitzgeraldovy knihy Příběhy jazzového věku. Dva vojáci, kteří se právě vrátili z bojiště první světové války, se omylem dostanou na studentský ples v New Yorku, kde vnesou nečekaný rozruch do milostných vztahů. Počáteční úspěchy zmaří vojákům přílišná konzumace alkoholu. Dvojjazyčné, anglicko-české vydání s jazykovým a gramatickým komentářem pod čarou. Pro středně pokročilé.

Bilingvní vydání tří skvělých povídek známého amerického spisovatele, představitele "ztracené generace" a jazzového věku, které s humornou nadsázkou vyprávějí příběhy o bohatství a moci.

V detektivním románě řeší soukromý detektiv záhadnou vraždu v první rodině malého amerického města a objasňuje příběh nešťastné manželské dvojice, jež nedovedla čelit pochybné maloměstské morálce.

Kniha, která vychází jako 32. titul Spisů Josefa Škvoreckého, obsahuje dopisy, které si Škvorecký v letech 1968-1989 vyměnil se svým přítelem, hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou. Oproti prvnímu svazku jejich korespondence, který postihl období vojenské služby na počátku padesátých let a prvních kroků v různých zaměstnáních, se situace nyní významně proměnila. Josef Škvorecký na prahu normalizace odchází do kanadského exilu, zatímco Dorůžka zůstává v Praze. Jeho zaměstnání v hudebním nakladatelství Supraphon mu však umožňuje časté cesty na Západ, odkud vede se Škvoreckým bohatou korespondenci, odkud si domů vozí knížky vydané v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ale současně Škvoreckému zprostředkovává informace o dění doma (velmi podrobně zejména v souvislosti s případem kriminalizace činnosti Jazzové sekce). Dopisovat si mohou i v době, kdy Dorůžka necestuje: za tím účelem mají postupně zřízeno několik krycích adres v Kanadě i Spojených státech. A tak kniha přináší i dopisy, které Dorůžka píše fiktivnímu americkému laborantovi z nemocnice v New Yorku či mladičké Kanaďance z Willowdale, která je sice po praprarodičích Češka, ale jejich jazyk už dávno neovládá. Zásluhou těchto dopisů získává kniha i pozoruhodné beletristické prvky, které prozrazují, že navzdory tíživým okolnostem i praktickým důvodům přechodné změny identity se autoři uvnitř svého letitého přátelství uměli i pobavit.

Nová kniha zakladatele moderní české hudební publicistiky Lubomíra Dorůžky (* 1924) navazuje na jeho knihu Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989. Věnuje se jednak významným zahraničním osobnostem, které v současném jazzu určují vývoj, a především pak českému jazzu po roce 1989. Dorůžka do současného kontextu zasazuje tvorbu starší generace Emila Viklického, Milana Svobody a Jiřího Stivína a srovnává ji s nejpozoruhodnějšími osobnostmi současného mladého jazzu: varhaníkem Ondřejem Pivcem, klavíristkou Beatou Hlavenkovou, kontrabasistou Jaromírem Honzákem a mnoha dalšími. Díky vědomí souvislostí a neobvyklé erudici a rozhledu zde Lubomír Dorůžka s přesností historika a jedinečným osobním vkladem mapuje vývoj tuzemské hudby, rozkrývá její inspirace, nachází styčné body s minulostí a přitom nezapomíná ani na ekonomickou stránku věci či na poslední vývoj na klubové a festivalové scéně . Ve svých šestaosmdesáti letech tak předkládá čtenářům nejucelenější mozaiku současného českého jazzu, jaká v naší polistopadové hudební publicistice vznikla.

Svazkem Psaní, jazz a bláto v pásech se k edici Škvoreckého Spisů připojuje volná řada autorovy korespondence. Zahajujeme ji dopisy, které si Josef Škvorecký v letech 1950-1960 vyměnil s jedním ze svých nejlepších přátel Lubomírem Dorůžkou. Korespondence zprostředkovává okolnosti vzniku prvních Škvoreckého próz, první neveřejné ohlasy jeho slavného románu Zbabělci, tehdy existujícího zatím jen v prvním strojopisném opisu, a zachycuje i dobu Škvoreckého vojenské služby, jejíž líčení se poněkud liší od příběhů zahrnutých do románu Tankový prapor.

Podtitul: Dívka k rytmu zrozená Publikace je věnovaná Ince Zemánkové, jedné z našich nejpopulárnějších swingových zpěvaček první poloviny čtyřicátých let 20. století. Spisovatel a všestranný humorista Ondřej Suchý představuje osobitý portrét první dámy českého swingu, známé interpretky slavné písně Slunečnice z české filmové komedie Hotel Modrá hvězda. Zemánková mj. propůjčovala svůj velmi zvláštní nosově zabarvený hlas herečkám Věře Ferbasové a Nataše Gollové v řadě českých filmů. Zákazy veřejného vystupování prožila "královna swingu" nejen v době fašismu, ale i v padesátých letech, kdy měla zákaz zpívat na významnějších veřejných akcích, protože podle tehdejší komise nebyl její projev a styl žádoucí pro socialistickou kulturu. Pro své "zápaďácké manýry" byla natolik nežádoucí, že takřka deset let pracovala jako traktoristka. Přesto později byla úspěšná v Polsku či na Slovensku a nahrávky, které natočila v polském rozhlase, jí otevřely cestu do dalších evropských rádií - včetně BBC. Tento úspěch jí pomohl k dlouhodobým angažmá ve Švýcarsku, Německu a ve Francii. Před domácí publikum se mohla vrátit až začátkem sedmdesátých let.

Spisovatel napsal za svého života na 160 povídek - Bláznivá neděle kombinuje klíčové práce s texty překládanými do češtiny vůbec poprvé. Fitzgerald se v nich znovu pokouší zachytit dobovou atmosféru, odbourává předsudky americké společnosti a zachycuje hollywoodské prostředí, které tak dobře znal a ve kterém se na sklonku svého života pohyboval. Svazek, jehož editorem je známý překladatel a hudební publicista Lubomír Dorůžka, jistě potěší všechny čtenáře, kteří si věhlasného autora oblíbili.

Po knihách Panoráma paměti a Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989 vydává nakladatelství Torst již třetí knihu historika jazzové hudby, hudebního publicisty a překladatele Lubomíra Dorůžky. Autor se v ní v krátkých textech vrací ke svým dosud nezaznamenaným vzpomínkám a v čtenářsky přitažlivých, živých textech mísí záznamy snů, úvahy, historky a postřehy ze světa populární hudby, jazzu i celé české společnosti za dobu posledních šedesáti let.