Jozef Porubčan

Jozef Porubčan SJ se narodil 24.6.1925 jako páté dítě v chudé rolnické rodině v Šipkové, okr. Topoľčany. Jako 17-ti letý vstoupil do noviciátu Societatie Iesu v Ružomberku. Po maturitě r. 1946 začal filozofická studia v Brně a dokončil je v Děčíně nad Labem. R. 1949 začal v Trnavě teologii, ale už r. 1950 byl - jako všichni slovenští jezuiti - internovaný v soustřeďovacím klášteře v Jasově a potom v Podolínci. Jozef byl povolán do PTP, kde pracoval jako stavební dělník a horník. Během "služby" u PTP byl 24.12.1950 tajně vysvěcen na kněze. Na konci roku 1953 byly útvary PTP rozpuštěny a on nastoupil jako stavební dělník v Hydrostavu, později pracoval v kamenolomu. Posledních patnáct let ve "výrobě" byl soukromým rolníkem na malém hospodářství svých rodičů. I v této době se ovšem věnoval pastoraci, především mezi mládeží, a mnoho lidí (také z Čech a Moravy) získalo počátky své duchovní formace na jeho exerciciích, konaných v prostředí krásných slovenských hor. Začátkem roku 1971 získal státní souhlas a nastoupil do duchovní správy v Považskej Bystrici. Od roku 1990 je moderátorem duchovních cvičení v Exercičním domě Spoločnosti Ježišovej v Piešťanoch. Od počátku reholního života bylo jeho myšlení formováno duchovními cvičeními sv. Ignáce z Loyoly. Tato cvičení - hlavně díky studiu teologie Emila Mercha SJ (Teologie du Corps mustique) a vesmírné vize Theilarda de Chardin (Lidstvo a vesmír) - nabývají v jeho pojetí stále novou a svěží tvář.