Dlouholetý blogger týdeníku Respekt přichází s další povídkovou knihou, ve které vyjadřuje své názory na současné události a svět. Ve své další povídkové knize opět věnuje nejrůznějším otázkám světa s nonkonformním mužským nadhledem. A nutno říci, že životní realita v jeho podání nevyznívá právě růžově. Všudypřítomná deziluze ze současného dění je ještě podtržena zajímavým literárním moderním jazykem.
Příběh odehrávající se mezi Rio de Janierem a Prahou je částěčně iluzí, vířící v hlavě hlavního hrdiny, notně posíleného alkoholem a životní realitou, ze které cítíme autorovu deziluzi a despekt ke společnosti a všemu, co se v ní odehrává. Absurditu a neutěšenost dokresluje i styl a jazyk vyprávění - zkratky používané v SMS zprávách, slang a vulgarismy.
Próza odehrávající se na jednom z ostrovů Brazílie, kam přijíždí na své cestě za dobrodružstvím pětice mladých lidí, je nekonvenční reflexí současného světa očima rozčarovaného mladého autora.
Vylíčení poměrů od r.1918 až po dramatické a truchlivé události vrcholící 14.března 1939. Zvášť podrobně je vylíčen případ Vojtěcha Tuky, osudné působení Andreje Hlinky a rozvratná práce Josefa Tisa
Jeden z nejoriginálnějších a nejnavštěvovanějších bloggerů Respektu založil svůj blog v roce 2005, během svého pobytu v Jižní Americe. Kniha Derer at Respekt je složena z krátkých textů, příběhů a glos ze života zaměstnance nadnárodní telekomunikační korporace. Ivan Derer zaznamenává dramatické i banální historky ve strhujícím tempu a velmi čtivým jazykem. Nutno podotknout, že se rozhodně nevyhýbá otevřenosti a intimním tématům. Dererova kamarádka, scénaristka a bloggerka Irena Hejdová trefně napsala v předmluvě ke knize: „V těch blozích ožívá znovu Brazílie a Ivanův stesk po ní, odpor k českým institucím a české realitě. Ivanovými slovy: „Česko Derera změkčí a vytlustí. Donutí ho zabejvat se českou politikou a jezdit na chalupu. Pít pivo a jíst tlačenku. Řikat nepochopitelný věci a sledovat nepochopitelný jevy.“
Subjektivní pohled autora do útrob nadnárodní firmy, jejíž svébytná realita se prolíná s autorovými halucinacemi a fikcí. Součástí knihy je CD.
Kniha je pohledem do absurdního světa velkých korporací, kde se žije jen koncepcemi, vše se řeší e-mailem a na poslední chvíli. Stresovaný manažer se pokouší tímto světem proplouvat. To ho stojí nemalé úsilí, ale díky své vizáži "mladého anarchisty" se mu to vcelku daří. Firma ho však pohlcuje, protože je nucen po práci trávit s kolegy svůj volný čas na firemních večírcích, a tak mu nezbývá než se opíjet... Autor nabízí vtipný příběh o krizi středního věku odehrávající se střídavě v Rio de Janeiru a v Praze, v brazilském bufetu a v české hospodě, na brazilské pláži a u třeboňského rybníka. Celá kniha je napsána v duchu SMS bez háčků a čárek, což podtrhuje absurditu prostředí. Stejně fungují i ilustrace, kterými je kniha vybavena. Autorovy pocity reprezentují jednoduché, přímočaré písně na přiloženém CD.
V první části, která je tvořená hlavně příspěvky na Facebooku a taky blogy, který jsem napsal na blog Respektu, se čtenář dostane asi nejblíž k tomu, co mě na světě nejvíc baví a zajímá. Je to totiž cesta.
Zní to překrásně pateticky, ale ta moje cesta mezi Evropou a Amerikou, převážně její jižní částí, je jako láska mezi mužem a ženou. Je to fakticky uragán pocitů, situací, setkání, obrazů, výkřiků a dlouhých mlčení někde na cestě daleko od domova a civilizace, daleko od vyžehleného asfaltu pražských chodníků, kam ovšem vždycky stojí za to se vracet.
V druhé části jsem vytvořil okno do světového dění během dvou měsíců v létě 2019. Hledání zajímavých a zároveň velmi vtipných zpráv mě vtáhlo do sebe do té míry, že od té doby si už klasických zpráv ze světa tolik nevšímám.
Je přece krásné si číst, že na policistu někde daleko na americkém středozápadě spadl medvěd a hned vzápětí zauvažovat o tom, jakou blbost zase řekl brazilský prezident až po zprávu, že před důležitý dům ve Vatikánu někdo pověsil tašku s lidskými kostmi.
Ve třetí části jsou moje sloupky z rubriky Žádná věda v časopisu Respekt a dva texty z měsíčníku Legalizace.
To už je trochu vážnější, ale na druhou stranu, jsou to texty, které nějakým kultivovanějším způsobem popisují zase to samé, o čem jsem psal na začátku.