Kálmán Mikszáth Pořadí knih

Anekdotické rozprávanie maďarského klasika je donkichotiádou zo slovenského prostredia horného Považia. Vtipná románová fikcia je koncipovaná na skutočnom donkichotstve posledného pána Nededzského hradu Štefana Pongráca (1835 – 1886). Oneskorený, vrtošivý uhorský feudál však nevedel zastaviť čas a koleso dejín, lebo nimi hýbalo aj praktické myslenie a príčinlivosť Slovákov z grófovho okolia. Tak sa stalo, že pompézne vojenské ťaženie proti slávnej Bystrici za urážku cti sa nekončí dobýjaním veterných mlynov, ale hýrivou pohuľankou v hostinci pod arkádami námestia v Žiline.

Klasik maďarskej prózy Kálmán Mikszáth (1847-1910), rodák z Novohradu, označil Uhorsko za domov humoru, ktorý odzrkadľuje charakter jeho rodákov, Maďarov a Slovákov. Podľa neho patria medzi národy, ktoré sa vedia uvoľniť a slobodne myslieť. Anekdota je neodmysliteľnou zložkou Mikszáthovho rozprávania najmä v jeho novele Fešáci. V nej predkovia dnešných Šarišanov nemajú čas uvažovať o svojej chudobe, lebo sa radšej zabávajú na tom, ako by mohli žiť, keby boli bohatí.

Děj se odehrává na počátku 18. století, kdy probíhalo v Uhrách protihabsburské povstání Františka II. Rákócziho. Když podžupan Pavel Görgey postřelí starostu města Levoče, který následně zemře, vyhlásí měšťané, že všichni obyvatelé Levoči musí chodit ve smutečním oblečení, dokud nebude starosta pomstěn.

Romantický příběh lásky dvorního šaška císaře Františka 1. a mladičké maďarské šlechtičny Ilonky.

Dílko významného maďarského romanopisce (1847-1910), do časů Rákócziho povstání v Uhrách zasazený příběh dvou "žebravých studentů", kteří si jdou po otcově smrti hledat své místo v životě, procházejí uprostřed vzrušené doby zcela rozdílnými osudy a po delším oddálení se posléze opět sejdou na lepší cestě života.

Ústředním tématem tří satir je směšné velikášství chudnoucích uherských zemanů, jejich marná snaha zastřít úpadek vnějškovou okázalostí, jejich úsilí za každou cenu znovu dosáhnout pohodlného, blahobytného života.

Vtipné dílko o "zázračném" deštníku, který přinesl štěstí mladé Veronice, sestře chudého faráře z malé slovenské vsi, a nakonec i jeho pravému majiteli, který toužil po dědictví, v deštníku ukrytém. Příběh vyznívá jako realistická parodie náboženské pověry.

Román zachycuje historii maďarské šlechtické rodiny. Na příkladu hraběte Štěpána Pongrácze, který si usmyslil žít v 19. století po způsobu středověkých hradních pánů, ukazuje autor, k jakým výstřednostem sváděl šlechtu zahálčivý způsob života.