Abraham Joshua Heschel Pořadí knih

Významný židovský myslitel 20. století ve své drobné, ale duchovně nesmírně podnětné knize poukazuje na podstatný rys moderního člověka – jeho neschopnost vnímat božskou dimenzi času jak ve dnech všedních, tak především ve dni odpočinku. Jak říká, příliš dobýváme prostor, místo abychom posvěcovali čas. Díky svému mimořádnému vhledu do rabínské a chasidské tradice srozumitelným a inspirativním způsobem přibližuje význam šabatu a dává současnému člověku podněty k tomu, aby se zamyslel nad tím, jak se vztahuje k času, práci, odpočinku či oslavě stvoření. Abraham Joshua Heschel (1907–1972) je jedním z nejvýznamnějších židovských myslitelů 20. století. Pocházel z polského chasidského prostředí, studoval ve Vilně a Berlíně, stal se znalcem židovské literatury a mystiky. Před nacismem utekl do Spojených států, od roku 1946 působil jako profesor na Jewish Theological Seminary v New Yorku. Ve svém díle představil hlubokou a živou spiritualitu vycházející z tradiční, především prorocké a chasidské tradice, ale oslovující člověka moderní doby. Věnoval se i mezináboženskému dialogu a společenskému aktivismu.

Abraham Joshua Heschel (1907-1972), jeden z nejvýznamnějších židovských myslitelů 20. století, je českému čtenáři s výjimkou drobné studie o Šabatu dosud neznámý. Rodák z Varšavy pocházející z chasidského prostředí studoval ve Vilně a Berlíně, stal se znalcem židovské literatury a mystiky, na poslední chvíli z Německa unikl před holocaustem a našel nový domov ve Spojených státech. Ve svém díle představil hlubokou a živou spiritualitu vycházející z tradiční, především prorocké a chasidské tradice, ale oslovující člověka moderní doby. Vedle rozsáhlých prací o biblických prorocích a jejich odkazu, vztahu Boha a člověka, židovské filosofii nebo významných postavách židovské středověké (Maimonides) i chasidské (Menachem Mendel z Kocku) tradice se Heschel věnoval i mezináboženskému dialogu a společenskému aktivismu; byl jedním z těch, kdo pochodovali za lidská práva po boku Martina Luthera Kinga. V knize Člověk hledá Boha z roku 1954 se Heschel zamýšlí nad modlitbou a duchovním životem z hlediska židovské tradice i hluboké a univerzální humanistické filosofie, ke které během svého života a působení dospěl.

Studie Kdo je člověk? je rozšířenou verzí přednášky, kterou Heschel proslovil na Stanfordské universitě v roce 1963 (Raymond Fred West Memorial Lectures at Stanford University). Bývá považována za klíčovou práci Heschelovy filosofické antropologie, je to vlastně zhuštěná forma výše uvedených filosofických úvah z padesátých let, doplněná o některé pozdější postřehy. Základním tématem je otázka, co znamená být člověkem, jaké jsou základní atributy lidského bytí, v čem spočívá identita člověka, jaký je rozdíl mezi „bytím“ a „žitím“ apod., to vše na pozadí Heschelovy svébytné koncepce vztahu Boha a člověka, jak ji zformuloval ve své „hlubinné theologii“ (depth-theology), jejíž kořeny lze nalézt už v jeho disertaci Die Prophetie z roku 1936.

Šabat - jeho význam pro současného člověka. Příliš dobýváme prostor, místo abychom posvěcovali čas. Duchovní poselství knížky uznávaného židovského myslitele Abrahama Joshuy Heschela (1907-1972) poodkrývá jednu podstatnou rovinu bytí současného člověka - neschopnost vnímat božskou dimenzi času v dnech všedních, a především v dni odpočinku. Rabín a spisovatel Heschel dokázal v této knížce přenést rabínskou i chasidskou tradici týkající se významu a oslavy šabatu do literárně svižného eseje západního střihu. "Čas je přítomnost Boha ve světě prostoru." A šabat, sedmý den stvoření, je jeho královskou oslavou. Varšavský rodák, spolupracovník Martina Bubera, za druhé světové války přežil jako jediný ze své rodiny. Od roku 1946 působil jako profesor na Jewish Theological Seminary v New Yorku. Chvála šabatu tvoří důležitou součást jeho bohatého literárního odkazu.