Pohádka pro Andreu
- 63 stránek
- 3 hodiny čtení
Tamara pokrčila nosík a všechny ty zlaté tečičky se roztančily. Už zase nějaká husa, pomyslela si. Co si ty dámy vlastně myslí? Že se některá stane mou novou maminkou? Že ale ten taťka vůbec nedomyslí, jak si svou novou maminku představuji: musí být milá, a ne jen hezká a mladá, musí mít čas, a ne jenom napomínat. Tamara neustále přemýšlí o tom, jak tento problém vyřešit. A pak náhle dostane náramný nápad.
Chtěla o sobě pochybovat, ale mateřská láska jí dala sílu.
Konstantin von Greiffenberg se nepoznával. Stojí na úzké pěšině vedoucí kolem jezera, hovoří s nejkouzelnější dívkou pod sluncem a všechno, co jí dokáže říct, jsou samé banality. Stále vidí, jak tato krásná neznámá vystupuje z tichého jezera jako víla, jak mizí v rákosí a jak hned potom vstupuje v lehkých letních šatech na pobřežní stezku a míří k němu. Oslovil ji, ale i když jí toho chtěl tolik říci, nedostal ze sebe nic příhodného. „Musím už jít,“ řekla nakonec a svobodný pán se neodvážil ji zdržovat. Jak je kouzelná! Díval se na ni jako uhranutý a věděl jediné – musí se s ní setkat znovu, ať je to kdekoliv.
Čeho všeho se odváží žena pro splnění svého tajného přání?