Hildegard Schmoller Knihy

Třetí svazek publikační řady Stálé konference českých a rakouských historiků ke společnému kulturnímu dědictví představuje nejdůležitější, často souběžné a mnohdy i srovnatelné vývojové linie v dějinách církví a náboženských společenství v Československu / České republice a Rakousku a zároveň poukazuje na různé aspekty "náboženské proměny" v těchto zemích ve 20. století. Publikace se zabývá jak pnutím mezi náboženstvím a politikou (např. vztahem mezi církví a státem všeobecně, vztahem obou nástupnických států rakousko-uherské monarchie ke Svatému stolci aj.), tak i mezi náboženstvím a moderním národem. Tyto procesy jsou exemplárně představeny na proměně laických a kněžských identit a na vnitřní a vnější recepci nositelů "náboženského kapitálu" v konkrétních církvích a náboženských společenstvích. Současně jsou tematizovány související otázky náboženského vzdělání, resp. i markantní rozdíly mezi Československem / Českou republikou a Rakouskem v této oblasti.

2. svazek publikační řady Stálé konference českých a rakouských historiků ke společnému kulturnímu dědictví se věnuje složitému a dramatickému období let 1933-1948 z česko-rakouské perspektivy: na jeho počátku bylo zřízení autoritativního „stavovského státu“ v Rakousku, na jeho konci pak převzetí moci komunisty v Československu. Zvláštní pozornost je věnována tehdejším bilaterálním československo-rakouským vztahům, postavení a roli obou států v mezinárodním prostředí a samozřejmě i jejich obnovení po roce 1945. Některé studie se věnují i kontroverzním tématům, která byla v obou zemích v nedávné době živě diskutována (politický režim v Rakousku po roce 1933, odboj a kolaborace v tzv. Protektorátu Čechy a Morava, vyhnání a nucené vysídlení Němců z Československa ve vztahu k Rakousku aj.).

Staletí sousedství a více než tři sta let společného státu spojují Čechy a Rakušany – jeden lid dvou jazyků, nebo spíše nepřejícné bratrance? Publikace přináší zamyšlení nad historií vzájemného soužití, odcizení, nezájmu a konfliktů uplynulých dvou století. Dvacet sedm historiků z obou zemí zkoumá ve dvanácti kapitolách, co Čechy a Rakušany spojovalo a co je dělilo. Nejde o souběžné příběhy národních dějin, ale o to, jak se určité fenomény zapsaly do společnosti. Po „jaru národů“ a revolucích let 1848/49 následovalo odcizování během společného státu. Poslední desetiletí v habsburské monarchii a během první světové války lze charakterizovat jako společně zažité, avšak rozdílně prožité. Vztah Československa a (Německého) Rakouska po roce 1918 byl poznamenán konkurencí, nezájmem i spoluprací. I přes příslušnost k jiným státům a blokům existovaly společné rysy. Po roce 1989 a pádu „železné opony“ se však dialog zaměřil na konfliktní témata jako „Temelín“ či „Benešovy dekrety“, i když hospodářské, politické a kulturní kontakty byly nejúžeji propojené od roku 1918. Kniha iniciovaná Stálou konferencí českých a rakouských historiků přispívá k vzájemnému poznání a porozumění.