Živelný vypravěč Petru Cimpoeşu vnáší do rumunské prózy svěží tón prostřednictvím Simiona Výtažníka. Období po „velkém třesku“ v prosinci 1989 je v románu vnímáno jako obrovský očistec, kde se mísí vznešené s nízkým, směšné s tragickým. Společně s autorem pronikáme do uzavřeného světa panelového domu v Bacău, jehož obyvatelé představují vzorek rumunské společnosti po pádu ceauşescovské diktatury. Na cestě k demokracii nesou těžké břemeno verbálních klišé a vyprázdněných rituálů z minulosti. Neutuchající pochyby a společenskou nejistotu se snaží rozptýlit stařík Simion, který se na dva týdny uchýlí do výtahu a volá po nápravě mravů. Cimpoeşu ve své metafyzické, drobnokresebné pseudoreportáži vytváří situace plné ironie, trpkého humoru a satirických šlehů. Nejprovokativnější je situace, kdy podle Simionova proroctví sestoupí Ježíš Kristus v předvečer prezidentských voleb roku 2000, aby se ucházel o místo hlavy státu. Jeho program je prostý: Desatero. Zvolí si ho Rumuni, když je vznik křesťanství spjat s jejich etnogenezí? Počáteční nadšení brzy vystřídá skepse, která přetrvává i na konci románu, kdy nájemníci po Simionově tajemném odchodu mohou opět používat výtah.
Pétru Cimpoesu Knihy
Tento autor se ponořil do hlubin lidské duše a zkoumá složité vztahy a otázky identity v neklidných dobách. Jeho próza, často zasazená do provincie, odráží nostalgii po ztraceném světě a zároveň kriticky nahlíží na společenské změny. Charakteristická je pro něj jemná ironie a pozoruhodná schopnost vykreslit postavy s hlubokým psychologickým vhledem. Jeho díla rezonují s čtenáři, kteří oceňují literaturu schopnou podnítit zamyšlení nad podstatou existence.


Petru Cimpoeşu (1952) patří k postmoderní generaci rumunských spisovatelů, kteří vstoupili do literatury v první polovině 80. let minulého století, své tvůrčí síly však plně rozvinuli až se změnou společensko-politického klimatu po roce 1989. V loňském roce obdržel prestižní cenu Magnesia Litera jeho román Simion Výtažník. Zatím posledním spisovatelovým uměleckým počinem je Cenou svazu rumunských spisovatelů ověnčená Christina Domestica a lovci duší (2006), „veselá apokalypsa“, v které se mísí prvky špionážního románu, sci-fi, literatury faktu a politické satiry, kromě jiného obsahuje například i apokryfní deník Nicolae Ceauşesca, a tak jde o četbu nevesele humornou, inteligentní i závažnou současně.