Pavel Anzenbacher

prof. RNDr. Pavel Anzenbacher, DrSc. (*19. 10. 1947) byl přednostou Ústavu farmakologie LF UP v Olomouci v období let 2004–2014. Od r. 2014 je předsedou výboru České společnosti pro experimentální a klinickou farmakologii a toxikologii České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Zabývá se především metabolickými přeměnami cizorodých látek, nejčastěji léčiv (zhruba od roku 1976). Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK (1971), doktorát získal z biofyzikální chemie s prací zaměřenou na podstatu tzv. Brdičkovy reakce 1972, kandidátskou práci obhájil z oboru biochemie v roce 1974, na téma Interakce inzulinu s nízkomolekulárními látkami. Od roku 1975 spolupracoval s doktorem Šípalem, který byl jedním z prvních československých biochemiků, kteří se pod vlivem prof. Antonína Jindry orientovali na zcela novou problematiku metabolických přeměn cizorodých látek, zejména léčiv – xenobiochemii. Tato disciplína začala nabývat na významu s objasněním mechanismu řady nežádoucích účinků léčiv, jejichž podstatou byly interakce látek na úrovni enzymů metabolizujících cizorodé látky. Docenti Anzenbacher a Šípal na Přírodovědecké fakultě UK jako první u nás úspěšně izolovali – podle postupů uváděných v literatuře – čistý a funkční enzym, cytochrom P450, z mikrosomální frakce jaterního homogenátu laboratorního potkana. Sám pokračoval ve studiu vlastností tohoto enzymu. Ve vědecké činnosti pokračoval i na zahraničních stážích: University of Connecticut ve Farmingtonu, Princeton University, Medizinische Universität Lübeck, Vanderbilt University v Nashville (1993-1995), INSERM ve francouzském Montpellier. Experimenty prováděl již také na Ústavu farmakologie Univerzity Palackého v Olomouci, který vedl po dobu 10 let. V současnosti se profesor Anzenbacher zejména věnuje studiu pravděpodobnosti lékových interakcí na úrovni metabolismu léčiv a cizorodých látek. Objekty jeho zájmu jsou jednak známá léčiva, ale i látky nově nalezené. V poslední době se v rámci Centra excelence nutrigenomiky věnuje rovněž studiu pravděpodobnosti vzniku lékových interakcí u látek přírodního původu, jako jsou anthocyaniny, stilbenoidy, sulforafan a další. Jeho práce jsou stále bohatě citovány ve světové literatuře. Jako přednosta Ústavu farmakologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc se významně zapsal do historie tohoto pracoviště přestavbou a modernizací prostor a vybavením moderními přístroji, čímž mu zajistil jedno z předních míst v českém i evropském měřítku. Rozšířil mezinárodní kontakty a spolupráci pracoviště jednak v Evropě, například s Institutem pro klinickou farmakologii Dr. M. Fischer Bosch ve Stuttgartu, se skupinou profesora U. Zangera, se skupinou profesorky Daniel na Ústavu farmakologie PAN v Krakově a s pracovišti INSERM v Montpellier, ale i ve Spojených státech, především s Center in Molecular Toxicology na Vanderbilt University v Nashville. Spolupráce s profesorem Zangerem vyústila ve spoluautorství knihy vyžádané nakladatelstvím Wiley na téma metabolismu xenobiotik (P. Anzenbacher, U. Zanger, Metabolism of Drugs and Other Xenobiotics, Wiley¬ VCH, 2012). V roce 2003 pořádal v Praze úspěšnou 13. mezinárodní konferenci o cytochromech P450 a metabolismu léčiv. Prof. Anzenbacher je rovněž od r. 1998 členem mezinárodního vědeckého výboru o cytochromech P450 a od r. 2017 je členem mezinárodního vědeckého výboru konferencí „Microsomes and Drug Oxidation“. V současné době se věnuje přípravě a zavedení doktorského studijního programu „Toxikologie“, který by za předpokladu úspěšné akreditace byl druhým doktorským studijním programem, který by zájemci z řad absolventů i z praxe mohli absolvovat na Ústavu farmakologie LF UP v Olomouci. Kromě dalších ocenění je čestným členem České lékařské společnosti J. E. Purkyně a nositelem pamětní medaile Společnosti. Jako zástupce přednosty pro vědu a výzkum i nadále zásadním způsobem formuje vývoj a směřování oboru farmakologie na olomoucké lékařské fakultě.