Dany Laferrière Knihy

Kanadský frankofonní prozaik Dany Laferrière (nar. 1953) je původem z Haiti. Do Kanady emigroval roku 1978, působil nejprve jako novinář a publicista. V autobiograficky inspirovaném románu Jak se milovat s černochem a neunavit se, kterým se proslavil i díky vtipnému a chytlavému názvu, ironicky a s cynickou nadsázkou líčí rasové problémy soužití různých ras v Kanadě z velmi málo „politicky korektních“ pozic (například schválně používá slovo negr). Historii i současnost tohoto soužití nahlíží autor vtipným prizmatem erotiky, někdy i trošku drsnější, džezu, buddhismu a psychoanalýzy.

Jeden z nejvýznamnějších kanadských spisovatelů Dany Laferriere napsal útlou knihu vzpomínek na jednu etapu svého raného dětství, jež bylo navzdory tehdejší kruté haitské diktatuře a všeobecně panujícímu strachu idylické. Malý chlapec žije u babičky, které se říká Da, pod bdělým, ale vroucím dohledem tetiček. Stačí malá horečka a hoch se musí na nějakou dobu vzdát her s kamarády. A tak tráví čas na dřevěné terase spolu s Da, která se pohupuje v křesle a pro sousedy a kolemjdoucí má kdykoliv připravený šálek kávy. Její vnuk zatím pozoruje mravence mezi prkny podlahy, sleduje kapky deště dopadající na zem, dívá se a poslouchá, o čem mluví dospělí, poslouchá, a přitom vdechuje vůni života a kávy. Vůně kávy je uhrančivá kronika dětství, příběh cesty do časů, kdy je všechno křehké a okouzlující.

A novel of exile and return evoking the hardship and the magic of life in Haiti.

Pourquoi ne profite-t-on pas de tout ce qui nous arrive pour changer notre vie?

Un recueil d'histoires entrelacées explore Haïti, ses corps noirs et l'attirance physique. Un propriétaire de café à Brooklyn s'installe à Port-au-Prince, une fille de maître séduit un esclave, et une Américaine découvre des secrets dans sa maison bleue.

Es geht um das Begehren zwischen Schwarz und Weiß, auf allen Beziehungsebenen, auf denen Stereotypen zwischen den Rassen wirksam werden. Anfang der 1980er in Montreal: Zwei arbeitslose schwarze Migranten hausen zusammen in einer versifften Einzimmerwohnung in der Rue St. Denis, mitten in der Altstadt. Der eine liegt auf der Couch, hört den ganzen Tag Jazz, liest im Koran und zitiert Freud. Der andere schreibt auf dem ihm einzig wichtigen Besitz, seiner Remington 22 - das nächtliche Klappern der Tastatur weckt natürlich die Neugier der weißen Studentinnen einer angesehenen Universität. Welcher Entgrenzungswunsch ist es, der aus den bildungshungrigen Bürgertöchtern Dauergäste in der Bude der Habenichtse macht? Für die beiden Freunde ist jede eine Miz, Miz Literatur, Miz Snob, Miz Sophisticated Lady, Miz Suizid ... und aus dem Versuch, sich einen Reim darauf zu machen - unter Befragung der literarischen Tradition jeglicher Couleur -, wächst der Roman in einer souveränen, gewitzten Sprache, wird aus dem exotischen Lover ein Autor. Dieser erste Roman von Dany Laferrière hat ihn 1986 mit einem Schlag im gesamten französischsprachigen Raum berühmt gemacht, und wurde schon 1989 verfilmt.

Devenu adolescent, Vieux Os quitte Petit-Goâve et le monde de sa grand-mere pour se réfugier chez sa mere, dans une petite maison de Port-au-Prince. François Duvalier est au pouvoir, les tontons macoutes rôdent tels des requins dans les rues de cette ville-aquarium. L'asphalte ramolli par la chaleur, le temps immobile, les odeurs enivrantes, la sensualité prégnante, le désir tout- puissant. Le danger n'est pas que dans la ville, il vient aussi de l'autre côté de la rue, du côté des jeunes filles. Apres un incident tragique impliquant un tonton macoute, le jeune adolescent se réfugie chez Miki, en face, ou il demeurera caché durant quelques jours. Pourra-t-il résister longtemps au chant lancinant des sirenes, a l'appel du désir ? Histoire de la conquete de la sensualité par un adolescent, le Gout des jeunes filles est aussi une chronique haitienne. Ces jeunes filles insolentes n'ont peur de rien, s'étoudissent a danser, a jouir de la vie, et n'obéissent qu'a leurs propres lois. Plus encore qu'un roman d'initiation, le Gout des jeunes filles est un roman d'exaltation.

Le 12 janvier 2010, Dany Laferrière se trouvait à Port-au-Prince. Un an après, il décide de témoigner de ce qu'il a vu et écrit Tout bouge autour de moi. Sans pathos, sans lyrisme. Des "choses vues" qui disent l'horreur, mais aussi le sang-froid des Haïtiens. Que reste-t-il quand tout tombe ? La culture. Et l'énergie d'une forêt de gens remarquables.