Erich Fried byl rakouský básník, spisovatel a překladatel židovského původu, který se proslavil svou politickou a později milostnou poezií. Jeho tvorba zahrnuje také divadelní hry a novely, přičemž proslul svými překlady anglických autorů, zejména Williama Shakespeara, do němčiny. Friedova díla často zkoumají politická témata a levicové příčiny, což občas vyvolávalo kontroverze. Jeho jedinečný hlas a literární význam spočívají v jeho schopnosti spojit osobní reflexe s veřejným komentářem a v jeho mistrovství jazyka.
Sbírka Básně lásky, strachu a hněvu představuje reprezentativní průřez básnickou tvorbou Ericha Frieda. Zastoupeny jsou jak básně milostné, okouzlující jazykovou jednoduchostí, silou výrazu i hloubkou prožitku, tak i básně zamýšlející se nad neutěšeným stavem světa, smyslem života, stárnutím, smrtí či posláním poezie.
Svým zaměřením sbírka vybočuje z Friedovy tvorby tématem – Fried byl především politický básník a překladatel Dylana Thomase, W. Shakespeara ad. – formou však nevybočuje z jeho poetiky, jež byla od padesátých let velmi silně provázána s rétorikou, Brechtovou metodou tzv. sociologického experimentu a konkrétním básnictvím.
Knižný výber Ericha Frieda predstavuje ako vyhraneného autora, výraznú osobnosť, ktorá o stave sveta a o mieste človeka v ňom vypovedá to podstatné. Hlas jeho poézie je v dnešných časoch obzvlášť naliehavý a nástojčivý. Verše preložil Marián Hatala.
Výbor z básnického díla jednoho z nejprogresívnějších představitelů západoněmecké literární Skupiny 47. Autor, vídeňský rodák, žijící v Londýně, je básníkem apokalypticky temného a tragického vidění světa. V básnicky intenzívní, sevřené a čisté podobě vyjadřuje jeho poezie všechny morální a intelektuální úzkosti a naděje západoevropského člověka. Zároveň je významným pokusem o obnovu vztahu mezi poezií a lidskou praxí, poezií v nejlepším smyslu angažovanou.
Ein Band, der den ganzen Erich Fried vorstellt: seinen ästhetischen Anspruch und seinen kritischen Zweifel, seinen erotischen Freimut und seine politische Würde.
Lyrik, die der Sprache auf den Grund geht Dichterisches Schaffen und politisches Engagement waren in Erich Frieds Leben untrennbar verbunden. Die Alltagssprache zerfällt bei seiner kritischen Prüfung, Redewendungen zeigen ihre gefährlichen Seiten. Frieds Liebesgedichte dagegen zählen in ihrer Zartheit und Ehrlichkeit zu den schönsten der deutschen Sprache.
Die Lebenserinnerungen des großen Lyrikers, politischen Moralisten und bedeutenden Übersetzers, den die Nazis als jungen Mann aus Wien vertrieben und der in England eine neue Heimat fand. Es sind Erinnerungen in der Form von Erzählungen. Heitere Geschichten wie die von den kompliziert zusammengesetzten Flüchen der Großmutter, die der Enkel schneller singt als sie fluchen kann. Grimmige Reportagen wie die von der Bestzung Österreichs, dem „großen Tag von Linz“. Bewegende Berichte wie der vom ersten literarischen Auftrag—der junge Emigrant soll den Untergang seiner Familie beschreiben und scheitert an der Schuldfrage. Oder zarte Erzählungen wie die von den ersten Auftritten als Wunderkind oder vom Kindermädchen Fini oder von Hilde, die ihre alte Liebe nicht vergessen konnte und so den „Grund“ verlor. [Publisher’s description]
Zum erstenmal sind die Liebesgedichte von Erich Fried in einem Band versammelt.§Gedichte der Melancholie und des Zuspruchs, zärtliche und zornige Gedichte, Liebe als sinnliches und intellektuelles Ereignis.§Die Liebesgedichte von Erich Fried suchen die heutigen Orte der Liebenden auf, auch wenn sie von der Kühle der inneren und äußeren Landschaften manchmal ganz zugeschüttet zu sein scheinen. Freundlich und behutsam beschreiben sie Gefühle und Gespräche jenseits von Konsum und Medienwirrwarr.§