Isaak Emmanuelovič Babel Knihy

Kromě známějších raných povídek, jako jsou Večer u carevny, Hapa Hužvová, Dantova ulice, Můj první honorář a jeho varianta Osobní list, obsahuje výbor i Babelovu vůbec nejstarší známou krátkou prózu Starý Šlojme, napsanou v roce 1913, kdy bylo jejímu autorovi pouhých 19 let. Svazek uzavírají u Babela ojedinělé povídky na cizí námět: Na poli cti, Dezertér, Rodina otce Marescota, Kvaker a Doudou, a spisovatelovy vzpomínky a fejetony - mezi nimi Oděsa o městě lidí žijících ze vzduchu, městě, kde jsou především čistě materiální podmínky k tomu, aby se tu dal vychovat - například - maupassantovský talent…

Povídky Isaaka Babela znamenající novou etapu ve vývoji povídky jako žánru. Z hrstky slov autor buduje epickou, složitou stavbu s dokonale rozlišenými typy, s neopakovatelnou situací a atmosférou, ve zkratkovitosti jde až na nejzazší mez, hovorovou ruštinu mísí s vysokým literárním jazykem, obrazy vyhrazené dřív jen lyrice s nejvulgárnějšími nadávkami – a celé toto stylistické úsilí směřuje k jedinému cíli: k svrchovanému zvládnutí látky. Samoúčelnost a schválnost v jeho díle není. Přeložil Jan Zábrana.

V knize jsou pouze dvě kratší povídky, „Bylo jich devět“ a „Ivan a Marja“. Většina výtisku je věnována dopisům, které napsal I. Babel.

V Oděských povídkách Babel líčí život židovského „drobného lidu“ na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků. Víc než kde jinde vystupuje v těchto povídkách do popředí Babelův smysl pro černý humor. Texty souboru Historie mého holubníku patří mezi nejkrásnější povídky o dětství v celé světové literatuře, i když na rozdíl od tradičního pojetí tohoto období jako ztraceného ráje v nich nalézáme překvapující trpkost a trýznivé rozpomínání na mladá léta, sešněrovaná přísnou tradiční výchovou v excentrické rodině, která si neumí poradit sama se sebou; drtivý je však i okolní svět stále hrozící násilím – „svět, v němž se nenaplňuje, ale rozplývá svět dítěte, které šlo pro holuby a prošlo pogromem“.

Soubor třiceti šesti válečných reportážních povídek, napsaných na základě autorovy přímé účasti v 1. jízdní armádě, se stal záhy po svém vydání v r. 1924 nejkritizovanější a zároveň nejproslulejší knihou I. Babela. Buďonnyj ji označil za pomlouvačné "babské žvásty" a Gorkij, který mladého autora od samých počátků podporoval, ho musel vzít pod ochranu před zuřícím maršálem. Ale už od této chvíle se kolem Babela utvářela atmosféra, která později skončila jeho násilnou smrtí. K základnímu cyklu Rudé jízdy jsou připojeny povídky s ním bezprostředně spjaté.