Ernst Fischer Pořadí knih

Široce založená studie rozebírá náboženské, citové a myšlenkové aspekty a historické podmínky, ze kterých vznikl, vyrůstal a v době rozkvětu měšťanské společnosti vrcholil romantismus. Rozborem filosofických a uměleckých děl, hlavně literárních a jejich románových hrdinů - od Abélarda a Heloisy ke Goethově Wertherovi a dalším - ukazuje autor nejen různorodost projevů romantismu, ale i jeho velký ohlas a vliv na cítění a myšlení lidí té doby. Fischer se obrací tímto dílem hlavně k dnešní mladé generaci. Říká, že " ... romantismus jako někdejší hlavní proud filosofie, literatury a umění je sice jevem minulosti, avšak jeho prvky jsou nepostradatelné dnes, zítra i pozítří." Doslov napsala Růžena Grebeníčková.

Tři eseje, v nichž se marxistický teoretik zamýšlí nad osobností a dílem F. Kafky, rakouského romanopisce R. Musila a rakouského spisovatele a publicisty K. Krause. Soustřeďuje se především na postižení celkového ideového smyslu díla, které vidí v širších souvislostech kulturních, literárních i společenských, všímá si však i jeho umělecké stránky i jeho vztahu k současnosti.

Problémy mladé generace : bezmocnost nebo odpovědnost? Podnětná kniha rakouského spisovatele a publicisty, člena ÚV KS Rakouska, nejen analyzuje, ale i shledává rodokmen některých typů dnešní mládeže v průmyslově vysoce vyvinutých zemích kapitalistického světa. A nutí nás všechny, abychom své přibližné znalosti o společnosti prohloubili vědeckým poznáním, sociologickým výzkumem, rozborem a zevšeobecněním. Jen tak zabráníme vzniku pověr a iluzí.

Dva eseje o literatuře a umění 20. století. První je věnován umělecké tvorbě Západu a její základní rysy i problémy jsou osvětleny rozborem románů, zvláště J.P. Sartra, J.D. Salingera, A. Moravii, A. Camuse a W. Faulknera. Druhyse obírá uměním socialismu a objasňuje základní rozdíl jeho funkce proti funkci umění kapitalismu.

Umělecké dílo jako „náhražkový“ život, umění jako prostředek, který má přivést člověka do rovnováhy s jeho okolím – také v tom je částečné poznání podstaty umění a jeho nezbytnosti. Ale protože ani v nejvyspělejší společnosti nemůžeme čekat dokonalou a permanentní rovnováhu člověka a jeho okolí, vidíme v tom záruku, že umění, které bylo nepostradatelné v minulosti, zůstane pro člověka nepostradatelné i nadále. Je-li však umění jen náhražkou, dá se v něm rozeznat hlubší vztah člověka ke světu? A můžeme vůbec shrnout jeho funkci do jediné poučky? Nemá uspokojovat různé, měnící se potřeby? A když zjistíme, uvažujeme-li o jeho původu, jeho původní funkci: nezměnila se při proměnách společnosti tato funkce, nevytvořily se fuknce nové? Také na takové otázky, s přesvědčením, že umění bylo, je a zůstane nepostradatelné, se ve své práci o smyslu nejen výtvarného umění, jež sklidila obrovský ohlas na celém světě a odborná kritika ji svého času označila za jednu z nejlepších kulturně historických publikací, snaží nalézt odpovědi kunsthistorik a estetik Ernst Fischer.

Kniha “Skutečnost a mystifikace od Ernsta Fischera byla vydána v roce 1961 a je to sbírka literárně kritických a teoretických studií. Autor se v ní zabývá analýzou děl západního i socialistického umění a literatury, aby odpověděl na otázky týkající se účelnosti a smyslu uměn

Román vypráví o osudech hudebního skladatele Adriana Leverkühna. Historie skladatele, trpícího zákeřnou chorobou, která na čas vybičuje jeho duševní schopnosti na samu hranici možností, aby z něj pak tím rychleji udělala lidskou trosku, je vyprávěna jeho přítelem, solidním humanistou, který se stejnou hrůzou sleduje osud svého druha, jako později osud svého národa. Hluboce promyšlené analýzy Beethovenových děl se střídají s fascinujícími popisy hrdinových skladeb a tvoří ucelený obraz vývoje německé a světové hudby. Vrcholný Mannův román inspirovaný Goethovým Faustem.

Historický román o životě rakouského vojevůdce, prince Eugena Savojského, který proslul na přelomu 17. a 18. století vítězstvími proti Turkům a proslavil se v bojích o španělské dědictví ve službách tří panovníků habsburského rodu. Byl též znamenitým diplomatem a milovníkem výtvarného umění. Román je psán formou dialogů mezi představiteli feudálních evropských mocností i rozhovorů mezi prostým lidem, vojáky a duchovními.

27. února 1933 dali nacisté zapálit berlínský říšský sněm, aby měli důvod k potlačení práv svobody dělnické třídy a pak celých národů. Do vězení uvrhli s nastrčeným paličem Van der Lubbem také tři bulharské revolucionáře,mezi nimi též Jiřího Dimitrova, illegálně dlícího tehdy v Německu. Soudní přelíčení, které pak bylo v listopadu inscenováno v Lipsku, stalo se prvým kolem bitvy mezi zběsilým německým imperialismem a světovým táborem pokroku. Těžký průmysl,junkeři a pruská vojenská klika povolali k moci Hitlera a jeho tlupu řemeslných zločinců, proti nimž se nedovedl včas spojit demokratický tábor v protiofensivu a byl proto rozdrcen a poražen. Lipský proces sestal poslední výzvou všem, kdož trpěli násilím a podvody nacismu a fašismu vůbec. Dimitrov svou skvělou obhajobou se stal z obžalovaného žalobcem a soustavně odhaloval nejen ubohost fašistického státního aparátu, policie a celého soudního dvora,ale celého vládního systému. Dimitrovova lidská důstojnost stojí tu jako maják proti krvelačné zvůli Göringově. Dimitrov si získal sice zasloužený obdiv, ne však potřebného porozumění, dobyl sice morálně-politického vítězství nad nacismem, ale lidstvo potřebovalo krvavou lekci 2. války, aby poznalo teprve pravé cesty fašismu-násilí a podvod. Dimitrov zapálil v Lipsku plamen boje za svobodu, který se rozhořel až za 2. války.