Ondřej Schmidt Knihy

Kniha historika Ondřeje Schmidta představuje osobnost Jana z Moravy (zavražděn 1394), nemanželského syna moravského markraběte Jana Jindřicha, vyšehradského probošta (1368–1380), litomyšlského biskupa (1380–1387) a nakonec aquilejského patriarchy (1387–1394), který byl doposud mylně ztotožňován se svým nevlastním bratrem Janem Soběslavem († cca 1380). První kritická biografie tohoto „nově objeveného“ Lucemburka komplexně mapuje jeho život a církevní kariéru v širším kontextu jeho nemanželského původu, lucemburského rodu a českých a italských dějin. Těžištěm knihy je Janovo působení v aquilejském patriarchátu v letech 1387/88–1394, zpracované z větší části na základě nevydaných pramenů z furlanských a benátských archivů a knihoven. Značná pozornost je věnována rovněž Janovu „druhému životu“, kde je analyzován jeho obraz v historické paměti v dlouhém trvání od středověku do 20. století. Kniha Ondřeje Schmidta je objevným příspěvkem k poznání českých dějin doby lucemburské a jejich propojení s širším evropským kontextem.

Když papež Jan VIII. na Moravě zřídil církevní provincii v čele s arcibiskupem Metodějem, přijal zároveň knížete Svatopluka a jeho lid pod ochranu svatého Petra. Moravské arcibiskupství nepřežilo pád Velké Moravy na počátku 10. století a nejinak tomu bylo se zvláštní papežskou ochranouzemě, která se v 11. století stala součástí přemyslovského panství a spolu s ním Svaté říše římské. Přesto se papežská protekce táhne jako červená nit moravskými dějinami středověku i raného novověku. V 11. století šlo o ochranu obnoveného moravského biskupství před nároky pražského biskupa, v následujících stoletích o protekci olomouckých biskupů a moravských klášterů před zásahy moravských údělných knížat, markrabat či šlechty, na konci středověku a počátku novověku pak zejména o ochranu moravských katolíků před husity, resp. protestanty. Kniha se pokouší mimo jiné nalézt odpověď na otázky, nakolik byla tato papežská ochrana účinná a kolik za ni moravské církevní instituce musely platit. Výklad končí v závěru 18. století, kdy moravská církev čelila tlaku osvícenského státu, kdy však také byla z iniciativy císařovny Marie Terezie papežem Piem VI. konečně zřízena olomoucká církevní provincie.

Katalog k výstavě Z Trevisa do Brtnice přibližuje osudy italského šlechtického rodu Collaltů od 10. století, kdy se jeho nejstarší předkové stali hrabaty z Trevisa, přes vrcholný a pozdní středověk, v němž se těžiště rodové moci přesunulo na venkovská panství Collalto a San Salvatore v oblasti středního toku Piavy, až po raný novověk, kdy se Collaltové uplatnili jako kondotiéři na bojištích celé Evropy. Prezentuje rodové dějiny prostřednictvím dobových písemností: listin, notářských instrumentů, rodokmenů i dalších archiválií, které jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně a ve Státním okresním archivu v Rokycanech.

Téma diplomacie se v souladu s "renesancí politických dějin" opět výrazněji dostává do centra pozornosti medievistiky. Kniha Ondřeje Schmidta zkoumá z různých perspektiv politickou komunikaci mezi římskými panovníky - Václavem, Ruprechtem a Zikmundem - a rodem Gonzagů z Mantovy v letech 1378-1437. Výchozím bodem se stal materiál uložený vbohatém gonzagovském archivu. Autor postupně zkoumá vzájemné kontakty mezi císařským dvorem a mantovskou dynastií a zároveň se věnuje formám diplomatické praxe. Kniha prohlubuje naše znalosti role Itálie ve strukturách Svaté říše římské a v obecné rovině je zároveň příspěvkem k poznání předmoderní diplomacie.